Připojím svou trošku do mlýna:
Vlastní hodnocení školy je potřeba opravdu naplánovat tak, abychom ho zvládli (podle školského zákona musíme autoevaluaci dělat, podle RVP musíme mít vše dopředu zoracováno v ŠVP a podle vyhlášky 15/2005 Sb. musíme autoevaluaci provádět minimálně v několika nařízených oblastech).
Je dobré se dopředu říci hlavní cíle autoevaluace a tomu podřídit celý proces v daném autoevaluačním období. Něco budeme vyhodnocovat průběžně a systematicky (třeba zařazování modernějších metod do výuky), u něčeho zjistíme stav k danému datu (třeba dotazníkovým šetřením nebo diskuzí s pedagogickým sborem apod.).
Rovněž musím souhlasit s tím, že je dopředu potřeba rozmyslet, jak naložíme s výsledky - jednak jak zhodnotíme dobré hodnocení, jednak jak zareagujeme na hodnocení kritické.

Lektor Karel Tomek shrnul v dílně těchto několik zásad:
- Proces je třeba především plánovat, nepracovat nahodile, neprovádět sebehodnocení jen proto, že to vyžaduje zákon.
- Je třeba rozložit proces v čase, jít na minimum toho, co je nutné udělat, tj. nepřecenit své síly.
- Je velmi výhodné maximálně využít výpočetní techniku a její možnosti, využít snadné nástroje.
- Proces autoevaluace lze velmi dobře použít k posílení týmové spolupráce ve škole. Velmi dobré je využít procesu sebehodnocení na maximum.
- Je nezbytně nutné uvědomit si na začátku procesu, co provedeme se zjištěnými fakty.

Na minikonferenci v Liberci zazněl mimo jiné tento dotaz: Jaké zásady považujete při provádění autoevaluace za zásadní?