V „nástřelu“ námětů pro Burzu metodických vychytávek jsem 10.září 2011 avizovala i téma 2:3 a 3:4, vyrovnávám tímto příspěvkem svůj „dluh“ a přikládám svůj letitou praxí ověřený a osvědčený postup při nácviku polyrytmie.

Někdy se nám může jevit, že žák rytmus necítí – není schopen něco zahrát rytmicky správně.
Často ale nejde žádný nedostatek citu pro rytmus – pouze o „zadrhnutí“ se v „soukolí“ koordinace všech různých činností – brzdou může být motorika, která brání zahrát něco rytmicky správně – je proto užitečné pozorovat dobře různé reakce žáka při hraní a dešifrovat – najít místo, kde to drhne, kde event. existuje anebo vytváří se blok. Poté už stačí najít způsob, jak tento blok odstranit – rozebrat řešenou záležitost „na součástky“ a prozkoumat společně se žákem, co ho brzdí, jak to sám vnímá a cítí, co mu dělá starosti, kde cítí blok – překážku on sám. Mnohokrát zcela stačí si o tom všem promluvit, verbalizovat své pocity a nastane moment, kterému říkám „cvak“ – docvakně něco a můžeme jít dál.
Obecně:
Není možné popsat všechny finty – postupy z praxe, které lze využít k tomu, aby žák rytmus uměl cítit a nemusel počítat, základ vidím v „instalaci“ atmosféry spolupráce, vzájemných konzultacích, sdělování názorů učitele i žáka na totéž, společném hledání řešení – ze strany učitele v neustálém přizpůsobování se možnostem a vnímání žáka = vhodně na příkladech vysvětlit podobnosti – chce to schopnost v hodině improvizovat, reagovat okamžitě na „překážky“, které v hodině vyplynou, být empatický a přistupovat k žákům jako k vlastním dětem.
Mnohokrát jsem si uvědomila, že by bylo vhodné pro každého učitele položit si občas tuto otázku:
Dala bych do učení k sobě /jako učiteli/ své vlastní dítě? Chtěla bych, aby takový učitel, jako já, učil moje dítě? Měla bych k němu důvěru? Svěřila bych mu své dítě?
Pokud se nám podaří odpovědět na tyto otázky kladně, jsme /možná/ na dobré pedagogické cestě 

V souvislosti s webinářem, který jsem uvedla na začátku mého příspěvku:
Je skvělé, že se zde prezentovala paní učitelka, která je sama dyslektikem – může tedy sdělovat vše z pohledu dyslektika, na základě vnímání dyslektika, na základě svých zkušeností jako „žáka“ i jako učitele.
Já dyslektik nejsem, ani levák anebo přeučený levák.
Pouze „pozoruji cvrkot“, empatie funguje, informace z různých zdrojů ve smyslu: vše je propojeno, vše se vším souvisí, sleduji různé příběhy ze života např. – nedávno jsem se začetla do článku o Toruettově syndromu a objevila informaci o Mozartovi – Mozart tento syndrom měl.
Je možné, pro dnešní školství by byl Mozart jako žák ZUŠ absolutně nevyhovující, možná by ani nebyl do ZUŠ přijat.
Mezi různými znaky a opatřeními, která vedou ke snižování úrovně výuky, jsem zaznamenala např. informaci o tom, že se nabízí rodičům možnost výuky klavíru skupinově /za účelem ušetření na školném/ - společně s tvrzením, že takovýto způsob výuky nesměřuje ke snížení kvality výuky.
No, nadzvedlo mě to hodně.
Bohužel, jde opět a na prvním místě o finance.

V další práci jde v podstatě o jakési automatizování propojení mezi viděným /v notách/, představou a výslednou hudbou, kterou slyšíme. Hudba – stejně jako řeč, má svou logiku, zákonitosti /např. takt – střídání přízvučných a nepřízvučných dob = řád/. Melodie v různém rytmickém seřazení dává „jiný smysl“ – s rytmem je to vše „komplexní“ a osobité /nutnost zapojení sluchu, hudební představivosti – mnohdy je vhodné podložit textem – proto je při počáteční výuce velice vhodné využívat písničky – známé lidové i jiné/. Poukazovat na „přítomnost“ taktu – rozeznávat základní – dvou a třídobou strukturu – podpora vnímání logiky hudby, určité pravidelnosti, tepu = života. Přirovnávat průběžně různé vztahy mezi rytmickými hodnotami not k různým situacím – např.: nota čtvrťová /viz předchozí příspěvky/ jakožto „kočička“ versus nota osminová = myška – zatímco kočička udělá jeden krok /1 doba/, myška udělá kroky dva /osminová nota/ - podobně porovnávat i jiné hodnoty, dle fantazie učitele lze najít mnoho příkladů, které jsou žáci schopni vnímat různými smysly – vizuálně, pocitově, rytmus je převtělen do pohybu – můžeme vnímat tedy nejen sluchem, ale znázornit i pohybem.
Hudba „kráčí“, můžeme cítit v ní kroky /předvedeme/ - těžké doby můžeme dupnout /mnohdy toto žákům dělá potíže – těm dětem hlavně, které mají problémy s koordinací motoriky – nevzdávat se, zkoušet dál – pochodování ve třídě + zpěv – někdy dítě u pochodování nedokáže zpívat! – v tom případě zkusit pouze recitovat text písničky ve správném rytmu – případně vše provede jen učitel a společně se žákem pochodují – pokud ani toto „nefunguje“, vyměnit si role – učitel předvádí dle zpívané písničky rytmicky nesprávné i správné kráčení a žák – v roli učitele – vyhodnocuje, který příklad učitele je správně/.
V notách potom poukázat na místa, kde si hudba „sedne“ = dlouhé tóny /delší rytmické hodnoty/, kde cupitá, běží rychle, kde si na chvilku „lehne“ atd. – případně předvést „tělem“ formou nějakého pohybu /je u toho často velká legrace/.
Osvědčilo se mi též pomáhat tělem i přímo během hraní – nepatrně se pohybovat v rytmu dob – je možné též pocit doby „znázornit“ hlasem – např. může učitel zpíváním melodie bez textu /při jakékoliv skladbě/ svým způsobem zpívání zdůraznit v tónu rytmickou součást /vysvětlím: zpívám tón, který má např. 4 doby, při zpěvu tohoto tónu akcentuji mírně vždy „pocit“ další doby anebo zvolené jednotky pro metrum – čili mohu „cítit“ metrum na základě čtvrťových hodnot = na doby – v počítání slovy je to takto: raz, dva, tři, čtyř - , anebo „v drobných“ – metrum na osminky – v počítání prv-ni dru-ha tře-ti…../.
Při hraní z not u pomlk se mi osvědčilo pomlku imitovat nádechem – jako při zpěvu – dirigent by gestem označil „zdvih“. Funguje to skvěle – a pomáhá i pro pochopení správného frázování – nádech, oblouk fráze /lze pak upozornit i na dynamiku fráze – později i směřování vrcholu dynamiky fráze k nejvyššímu tónu anebo nejdelší notě/.
Hlasité počítání používat POUZE jako „první pomoc“ pro pochopení rytmicky složitějších úseků – podložit textem /improvizovaně – též u takového vymýšlení může být hodně legrace – někdy „naskočí“ kouzelné nesmysly/.
Podložení textem je možné využít skvěle též při nácviku hry obouruč v nepravidelném rytmu – 2:3, 3:4.
Toto téma ale se už netýká výše uváděných oblastí, nerozvinu.

Pokračování následuje ještě jednou :-)

Webinář Děti s dyslexií a výuka angličtiny.

S nadšením jsem si vyslechla prozatím necelé video z webináře Děti s dyslexií a výuka angličtiny ze 17.4.2013 – viz záznam zde na portálu RVP:
http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=6591

Zatím ani nejsem schopna poslouchat dál /+ další video s datem 20.3.2013/ z důvodu velkého nadšení – opět se mi potvrzuje poznání, že plujeme všichni ve stejném moři, přicházíme k podobným závěrům – nezávisle na sobě – a je velmi užitečné vzájemně své poznatky sdílet – ačkoliv jsou třeba i z oblasti jiných oborů, předmětů, témat, než jsou ty „spešl naše“.
Ve videu jsem slyšela vlastně potvrzení mnohého z toho, co jsem popsala v tématu o dyslexii a lateralitě /viz příloha v předcházejícím příspěvku/ anebo v jiných svých příspěvcích.
Například ve videu zazní mj. upozornění na důležitost mluvit s dětmi /dle mého názoru je toto potřeba nejen při výuce dyslektiků/ o smyslu učení , o jejich pocitech, jak co vnímají, jak postupují ve svých činnostech, jak přemýšlejí – atd.
Ráda bych dodala k tomuto tématu něco málo:
Ve výuce klavíru – čemuž jsem se léta věnovala – může učitel vidět žáky při odlišných činnostech, než učitel na ZŠ – například i ve výuce jazyků /ale samozřejmě i v jiných předmětech/. „Klavírování“ je dle mého názoru o něco více složitější činnost – vyžaduje používání jemné motoriky obouruč současně, zapojení sluchu, vnímání zrakem - noty, orientaci v prostoru /klávesnice/, vnímání rytmu, vnímání a sdělování pocitu = obsahu hudby, atd. – a toto vše je potřeba dobře koordinovat.
Pokud učitel klavíru /případně jiného hudebního nástroje – nemám přehled, nevím o dalších učitelích ve svém okolí, kteří by výuku viděli podobně, jako já/ umí rozeznávat a vnímat různé detaily v reakcích žáka, může opravdu vidět a uvidět víc, než učitel ZŠ /kde žák vykonává méně složité úkony, neprojeví se tak detailně + učitel má ve třídě velký počet žáků, nemůže všechy podrobnosti vnímat a pozorovat/ - a může i hodně žákům pomáhat nacházet svou osobnost, „rukopis“, svůj osobitý pracovní a myšlenkový postup /což má velmi pozitivní dosah všeobecně a široce – i směrem k výuce na „literní škole“ /.
K tématu dyslexie /a laterality/ - k těmto tématům ZEJMÉNA, ale týká se to výuky všech žáků - ve výuce klavíru považuji za důležité zmínit se ještě o hlasitém počítání při hraní.
Měla jsem možnost věnovat se žákům, kteří navštěvovali výuku u učitelů, kteří hlasité počítání během hraní striktně vyžadují.
Hlasité počítání během hraní je další BLOKUJÍCÍ činnost, která je přidávána k výše popsaným činnostem /vyjmenovala jsem je částečně po slovu „klavírování“/. Vede u mnoha žáků k tomu, aby hráli stylem „cvičené opičky“, počítání jde na úkor poslouchání a vnímání vlastní hry a hudby /která má být smyslem a hlavním cílem veškeré činnosti žáka/ - a tím se blokuje i TVORBA, vlastní osobnostní vklad do výsledku práce žáka, ztrácí svobodu a radost z hraní, tvoření, hlasitým počítáním se VYPÍNÁ SLUCH – který je velmi důležitý pro hudbu – logicky  .
Určitě je možné řešit odpoutání se od mechanických prvků při hře, jakou je i počítání /ať už hlasité anebo „v duchu“/různými způsoby, mohu uvést pouze svá řešení z praxe:
Samozřejmě základem je dobře vysvětlit pojem rytmus, takt – své postupy jsem popsala v předchozích příspěvcích.

Pokračování následuje.

Tématem mého dalšího příspěvku do burzy je dyslexie a lateralita ve výuce klavíru a kláves.
Podrobněji viz příloha.
[attachment=0]RVP - Dyslexie, lateralita.docx[/attachment]

Pokračování:


[color=#4000FF]Ve hře stupnic postupuji takto:[/color]
[b]Nejdříve [/b]durové zvlášť + akordy - způsob hraní akordů pracovně nazýváme "lepené" /tóny akordu hrajeme postupně, zůstávají ale přilepené, jako Popelčin střevíček na schodech/ - vše "do kopečka" i v obráceném sledu /od sextakordu/.
Enharmonické stupnice znova nehrajeme - pouze probereme písemně - samozřejmě vysvětlím pojem "enharmonické".
[b]Druhé kolo stupnic:[/b] durové v protipohybu, mollové zvlášť /aiolská, harmonická, melodická/, akordy tenuto, staccato, rozloženě zvlášť.
[b]Dále následují[/b] durové rovný pohyb a protipohyb, mollové RP /už pouze harmonická a melodická/, akordy TSR dohromady.
[b]Poté [/b]durové kombinovaně, mollové RP a PP, akordy tzv. překládaně harmonicky i rozloženě s pedálem.
Atd.
Na řadu se dostává i hra stupnic 2:3 - duoly kontra trioly, tercie, decimy, sexty, hra v oktávách - tenuto, stacato, lomeně /2 způsoby/ a též stupnice chromatická.

Popsaný postup ve způsobech hraní stupnic samozřejmě neprovádíme v jediném ročníku - probírám postupně, v každém dalším ročníku navážeme tam, kde jsme na konci předcházejícího školního roku stupnice opustili.
Žáci vždy stupnice v rámci domácího úkolu zapíší - nejdříve v G-klíči, noty celé, později noty půlové /procvičí si správné psaní nožiček not/, může následovat psaní stupnic v basovém klíči s různými tvary not - vhodné pro procvičování psaní not.

Jakmile se stupnice stane v jakékoliv /i počáteční/ podobě součástí hodiny, určujeme si tóniny hraných skladbiček /ze začátku pouze u skladeb durových - v návaznosti na probírané stupnice/.
Postupně získávané znalosti využíváme jako základ při transpozici /např. prstových cvičení/, při základní harmonické orientaci ve skladbě /určujeme akordy, které se ve hraných skladbách vyskytují/, atd.

Domnívám se, že by bylo docela zábavné skládání písní na základě tónů jakékoliv "vlastnoručně" sestavené stupnice též [b]ve výuce HV[/b][b] na ZŠ[/b] - bylo by možné využít např. xylofon s chromatickým laděním - označit ve zvolené stupnici hrající dřívka a komponovat.

Pokračování:

V této fázi výuky stupnic se mollovou stupnicí načas nezabýváme - odložíme jí "bokem" /při dostatku času ovšem je možné stejným způsobem tvořit i stupnici mollovou/.

Můžeme přistoupit k vysvětlení [b]kvintového i kvartového kruhu[/b] u durových stupnic - princip, pořadí křížků a béček - základní informace, zapíši do notového sešitu - "vzorem" pro všechny durové stupnice je C-dur - má v jedné kapse stupnice s křížky, ve druhé kapse jsou stupnice béčkové. Postupně každá z těchto stupnic dostane přidáno do svého batůžku další posuvku.
O tom, která stupnice dostane přidánu posuvku, se dozvíme, když si napočítáme vždy ve stupnici pátý tón - to bude začátek další stupnice - dostane svůj křížek - atd.
Dál myslím už není třeba popisovat - máme "nastartováno", pokračuji klasicky /vše zapisuji žáčkům přehledně do notového sešitu/, jde to opravdu hladce, prověřeno letitou praxí.

Snad ještě poznámka:
oproti doporučení z osnov i metodiky probírám se všemi svými žáčky [b]ZÁSADNĚ[/b] všechny stupnice - píšeme je i hrajeme /samozřejmě včetně akordů/.
První stupnici /i s akordy - T5 + obraty/ - C-dur - zapíši jako vzor - ostatní stupnice, které hrajeme postupně v hodinách "prakticky", si žáci vždy postupně píší už sami /při zadání ovšem probereme ústně - určíme počet posuvek + jejich název, žáci vyjmenují, které noty budou ve stupnici, ze kterých konkrétních not - tónů - se bude skládat akord/.
Osvědčilo se mi to hlavně proto, že při znalosti všech stupnic získáváme přehled /i nadhled/ v systému stupnic, umíme se pohybovat při hraní skladeb v různých tóninách bez problémů, nelekneme se ani většího počtu posuvek - jsme přece v určité tónině, příslušnou stupnici známe časem teoreticky i prakticky.
V neposlední řadě se důkladná znalost stupnic vyplatí později i při tvoření intervalů, např. i septakordů, atd.

Ačkoliv se prozatím nenaplnil můj záměr nastartovat některými svými nápady burzu metodických vychytávek - doposud zjevně není zájem od jiných kolegů přispět svými nápady, zkusím ještě přidat něco - třeba to bude k něčemu......


Během let praxe se mi osvědčilo "stavět na pevných základech", proto učím "po svém" v rámci hodin klavírní hry i některé kapitoly z hudební nauky - např.

[color=#4000FF]STUPNICE[/color]



[color=#4000FF]Příprava ke hře stupnic - úvodní hodiny - začátečníci /někteří žáci PHV, 1. ročník/.[/color]


[b]Situace[/b] - co už umíme:
Hra podle sluchu - pětiprstová poloha, hra tenuto všemi prsty, orientace v oktávách, hudební abeceda, rytmus, takt, noty v obou klíčích, posuvky /pojmy půltón a celý tón/, všechny názvy not s posuvkami /též zápis not s posuvkami/, hra z not tenuto, staccato a [b]LEGATO[/b].
Jakmile máme zažité legato, začínáme se seznamovat se stupnicemi.

[b]Vycházíme z definice stupnice[/b]:
Stupnice je řada tónů, které jdou postupně za sebou a jsou uspořádány podle určitých pravidel.
Ujasníme si, "co to je", když jdou tóny postupně za sebou /uspořádání podle výšky - předvedu příklad: tóny "napřeskáčku", tóny po sobě/.
[b]Následují PRAVIDLA [/b]- zmiňována v definici.
Skládáme podle různých pravidel různé stupnice - např. celotónovou, stupnici "na černých", střídavě celý tón a půltón - zahraji v řadě vzestupně i sestupně.
[b]Zaposloucháme se[/b] - jakou mají tyto utvořené stupnice náladu. Např. celotónová stupnice - "diví se, žasne" - jako Alenka v říši divů.
Skladatel o Alence chce napsat skladbičku.
Má možnost použít všechny tóny, všechny klávesy.
Je v podobné situaci, jako malíř, který při malování vybírá jen ty barvy, které se mu do tématu a nálady jeho obrazu hodí. Např. k namalování zasněžené zimní krajiny bude potřebovat jiné barvy, než na letní kvetoucí louku.
Skladatel tedy pro skladbu o žasnoucí Alence zvolí tóny celotónové stupnice a utvoří z těchto tónů melodii /předvedu několik krátkých motivů - improvizovaně/.
[b]Následuje představení stupnice durové a mollové.[/b]
Nezvučně stisknu dlaní klávesy od c po c /v jakékoliv oktávě/, vyhledáme půltóny - které jsou na klávesách dobře rozeznatelné, zjistíme počet kláves /vysvětlím pojem "stupeň" - jako na schodišti anebo žebříku stupínky/ - určíme si, mezi kterými stupni jsou půltóny /podle definice hledáme PRAVIDLO/.
Po této "inventuře" zahraji stupnici vzestupně i sestupně a zjišťujeme podle slyšeného "náladu" této stupnice /děti napadají různé výrazy pro charakter této stupnice, podle situace někdy "prozradím", že tato stupnice je veselá/.
Stejně postupuji u představování mollové stupnice /aiolské/.
Poté obě stupnice zahraji po sobě - pro porovnání.
V tuto chvíli je více zjevný rozdíl v charakteru stupnic - slyšíme jasněji, že je mollová smutnější a durová veselá.
[b]Můžeme si vyzkoušet práci skladatele.[/b]

Abychom měli základ pro písničku /jde o formu/, zvolíme si nějakou krátkou básničku /úplně postačí 4 verše/.
Pokud dítě žádnou básničku nemá ve svém "repertoáru", vybereme nějakou říkanku anebo improvizovaně vymyslím /anebo vymyslíme společně/ krátkou rýmovačku - často i "na míru" danému žáčkovi, text zapíši. Podle toho, jaké je téma textu /veselé anebo smutnější/, zvolíme stupnici, ve které se budeme pohybovat.
Zásada: začínáme a končíme základním tónem.
/Poznámka: pojem základní tón už známe - vysvětlím ještě v době, kdy hrajeme podle sluchu bez znalosti jakékoliv jiné teorie: základním tónem obvykle písničky končívají, s jistotou jej rozeznáme tehdy, když máme pocit, že jsme "doma, u maminky" a nikam se nám už odcházet nechce = "pocit" základního tónu. Využíváme v počátečních beznotových hodinách též ke hře obouruč - doprovod základním tónem k melodii - střídáme ruce v rolích melodie i doprovodu, přidáváme pak k základnímu tónu doprovodu dudáckou kvintu/
Předvedu - improvizace melodie na základě vybraného textu.
Poté následuje obvykle okamžitě zdařilý pokus žáka - "složí" melodii, která díky textu a dodržení zásady začínat a končit základním tónem má formu, rytmus i harmonický rámec.

[b]Improvizovanou melodii[/b] složíme na základě obou stupnic - durové i mollové, následuje domácí úkol - tvořit dále různé melodie, vyzkoušet si doma.
Tímto způsobem ihned vidíme, jaký mají stupnice SMYSL, k čemu stupnice slouží.

Podle časových možností a podle schopností žáka může následovat v návaznosti na tuto hodinu tvoření durové stupnice od různých kláves pouze na základě pravidla - půltóny mezi 3.4. a 7.8. stupněm, "hotovou" stupnici kontrolujeme sluchem - zní vesele.

Rád bych si časem pořídil do třídy pro zpestření výuky různé rytmicko-melodické nástroje. Lze začít některými podomácku vyrobenými orffovými nástroji ( škola pokud už je vůbec koupí,tak leda tak do nauk, rozhodně ne do tříd výuky hlavních nástrojů...). Populární je např. BRUMLE, dostupná za přijatelnou cenu okolo sto korun...

Více o Hapi drum,brumli i o netradičních nástrojích zde:
http://mafr.blogy.rvp.cz/2011/09/25/netradicni-hudebni-nastroje/

Znáte HAPI DRUM ? Rozhodně stojí za úvahu!
...návod na výrobu by bylo možné dát do sekce WIKI !
(kdo má vlastní zkušenost podělte se!!!).

Děkuji za všechny učitele hudební výchovy (nejen) na ZUŠ a těším se, že přidají další kolegové. Databanka v DIGI byla aktualizována.