Dobrý den. RVP zatím přineslo jen obrovské množství papírování. Místo toho, abychom učili, vyplňujeme tabulky pro tabulky. Problém našeho školství nebyl v osnovách. Místo učitelů teď máme docela zdatné administrátory úžasných nápadů z MŠMT. Uděláme s tím něco?

[color=#BF0000][b]Oficiální veřejná diskuze nad současnou úpravou RVP ZV skončila k 10.11.2012.[/b][/color]
Děkujeme všem zúčastněným za komentáře!
Diskuze neuzavíráme. Pokud budete mít potřebu pokračovat v debatách, můžete v tomto diskuzním prostoru, nebo i jinde na Metodickém portálu RVP.cz.

Jano, mluvíš mi z duše. Jestli by to na té základce nemělo být o sebepoznání. O tom, kdo jsem, co mi jde, co mě baví, co nemám rád a proč, jestli je nějaká cesta, jak to překonat... A k tomu by nám mohlo sloužit to učivo, jako vozík. Ale po učivu musí přijít rozhodně důležitá část - rozbor - co jsem pochopil, jak to vnímám, proč tomu nerozumím... Příkladem může být jednoduchá hra. Následuje rozbor - nejdůležitější část - co jsme pozorovali, proč nás to bavilo, nebavilo, co příště jinak a jak, proč jsem se vůbec zapojil - povinnost nebo dobrovolnost. Proč jsme takovou hru vůbec hráli, co mi přinese na cestě sebepoznávání. Pak můžeme mít kadeřnice i ostatní profese s velkým přehledem o světě. Zřejmě jí někdo ukázal cestu, upozornil ji na překážky, a ona jde, nebojí se, protože o strachu to je v té škole taky. Jako učitel se nemůžu bát toho, že to žáky dneska nebavilo, prostě příště jinak, nebo dneska prostě nebyla nálada, nebo to bylo perfektní, příště uděláme to samé a je to naprostý propadák. A nevím, jestli tohle jde napsat do RVP.

V podstatě souhlasím též, jen bych byla opatrná s používáním pojmu "praktický přínos". Ten je totiž velmi zavádějící. Z pohledu obyčejného člověka (nevím proč, ale poslední dobou je oblíbený vzor "kadeřnice", přitom já mám kadeřnici s obrovským přehledem) je toho "prakticky využitelného" proklatě málo.
Neměli bychom spíše mluvit o látce, která osloví ideály mladého člověka? O osobnostech, které svými životy mohou ukázat směr mladému člověku a provést jej životními úskalími a dodají mu jistotu, že vše lze zvládnout? O látce, která mu dovolí porozumět světu, který jej obklopuje v bezprostřední blízkosti i mnohem dál? O látce, díky níž porozumí sám sobě?

to aLien:

Výstižně napsáno, zcela souhlasím ve všech uvedených bodech.

Nejsem učitel, ale psycholog. A tak bych si dovolil pár poznámek "zvenku".
- RVP obsahuje příliš mnoho témat. To je velmi zahlcující a vede to ke zmatkům. Ideální by byl krátký dokument, který by pouze definoval základní znalosti, které si má žák v daném roce odnést a způsob ověření. A také kde se dané dovednosti prakticky využijí. Škola není rodič a tak nemá cenu tlačit různé výchovy na úkor základních znalostí a schopností.
- Přílišná adorace různých metod a vědeckých objevů. Je potřeba být přiměřeně kritický, ano KRITICKÝ. Věda vytváří hypotézy a pak je vyvrací ve prospěch jiných hypotéz. Proto je důležité nové metody přijímat s jistou opatrností a nezahazovat bezhlavě starší metody. A to platí i o frontální výuce. Je to jeden (nikoliv však jediný) z učebních nástrojů, podobně jako kladivo. Je potřeba ji používat na správném místě. Pokud např. použijete kladivo na opravu brýlí, tak přeci nebudeme obviňovat kladivo z toho, že výsledek neodpovídá očekávaní. A stejné je to i s fronální výukou, někde se hodí a jinde ne. Stejně tak i kooperativní metody.
- PISA, TIMSS a podobné testy. Základní psychologická poučka praví, že výsledek v testu ukazuje především schopnost řešit test a poté možná i něco jiného. Test se NIKDY NESMÍ stát cílem. Základní školství v USA spadlo do pasti testování a na mnoho školách tam místo ucelené přípravy řeší postupy jak uspět v testech. Test je pouze indikátor stavu. Ale pokud se použije jako srovnávací metodika, bude tendence ho brát jako hlavní výstup. To je snesitelné u maturity, ale velmi velmi problematické např. v páté třídě. Už jen protože to vede ke snaze formálně projít. Ale tím zaniká to podstatné - rozvoj vlastních schopností a jejich integrace.
- změna hodnoty informace. To je velké téma. Ale hodnota pamatovaného NEKLESÁ. Pouze se mění skladba. Stále je potřeba znát (a tedy i pamatovat si) základy. Bez nich vám je Google nebo jiný kvalifikovaný systém nanic. Jak by vám odpověděl, když nedokážete zformulovat vhodnou otázku? V současné době není tak důležité si pamatovat detaily, ale je kladen spíše důraz na vazby a kontext. Ale stále je potřeba cvičit paměť. A u dětí vystavených informačnímu šumu ještě více. A je nezbytné trénovat i selektivitu, aby dokázaly vypustit to nedůležité.
- klesající kvalita vzdělání. Osobně vidím jako jeden z důvodů, zaměření na tituly, které přinesou (až magicky) pohodlí, úspěch,.. A ztrátu zájmu o obsah. Přijde mi, že výzvy a námaha už lákají mnohem méně než dřív a pokud není v učivu uveden praktický přínos, pak není zájem toto učivo obsáhnout. Což vede k potřebě uvádět a ve třídách pravidelně opakovat, přínos toho kterého předmětu a učiva. Za komunistů stačilo říct, "stát nařídil". Ale dnes je potřeba učivo "prodat" a tady by měl RVP nabízet jasnou odpověď a učitelům pomocnou ruku. -> Proč bych se měl učit počítat? Protože jinak se nedozvíš ... jestli si můžeš koupit jednu zmrzlinu nebo dvě. ...kolik dostaneš peněz za práci. ... a samozřejmě i lepší odpovědi ;-).

hmmmm, pěkně to ti vědátoři zařízli, přitom to vypadalo tak slibně, že si alespoň kantoři postěžují, ale tak to má být, převálcovat, zahnat do kouta a řešit jestli, nebo, snad. Pak vám to naservírujeme a necháme vás v tom. Vaši tvůrci.........

[quote="Radek Sárközi"]... Ale na jaké platformě má dojít k nějaké dohodě? Pedagogickou komoru nemáme. A kdo z MŠMT bude mít zájem poslechnout si výsledek? A lze se na něčem shodnout?[/quote]

Upřímně nejsem tady od toho, abych na tyto otázky hledal odpověď. To je v kompetenci jiných. Nicméně zkusím.

ad) Na jaké platformě?
Nechť ji nadefinuje MŠMT. Nebude-li dokonce tato krize pod rozlišovací úrovni vlády, pak nechť je to vláda. Nebude-li to dokonce pod rozlišovací úrovní zákonodárců, pak nechť je taková platforma konsensem parlamentních politických stran.

ad) Kdo bude mít zájem z MŠMT poslouchat?
odpověď viz výše. Čím vyšší úroveň priority, tím větší zájem poslouchat. (to je princip "zainteresovaných stran").

ad) zájem se shodnout
odpověď viz výše. Jde o minimální konsensus. Samozřejmě jeho součástí musí být potřebné zdroje pro jeho naplnění.
Nebude-li vůle k jeho nalezení, pak nezbývá než zastavit jakoukoliv diskusi, protože je neplodná a neefektivní.

V zásadě souhlasím. Ale na jaké platformě má dojít k nějaké dohodě? Pedagogickou komoru nemáme. A kdo z MŠMT bude mít zájem poslechnout si výsledek? A lze se na něčem shodnout?

Vážené kolegyně a vážení kolegové,
nemyslím si sice, že otázka je postavena do protikladu (RVP versus osnovy). Taktéž jako víceméně běžný učitel přenechám toto dilema kompetentnějším (didaktikům, metodikům, vědeckým pracovníkům v oblasti pedagogiky).
Nicméně tato nedořešená otázka mi komplikuje již několik let práci (nejen jako běžného učitele, ale i člověka, který se angažuje v dalších "vzdělávacích tématech" či po určitou dobu jako zástupce ředitele základní školy).
A proto si troufám tvrdit, že kurikulární reforma se změnila v kurikulární chaos (v duchu managementu změn totiž nešlo o řízený proces a navíc pro něj nebyly poskytnuty patřičné zdroje). Dále tvrdím, že tento kurikulární chaos již před pár lety přerostl v kurikulární krizi (v duchu krizového managementu byla překročena mez únosnosti).
A pokud máme ctít alespoň základní principy strategického řízení, pak je potřebné sáhnout k nepopulárním (a doufejme i krátkodobým) opatřením. Proto jsem zastáncem intenzivní práce na "osnovách" (klidně jim říkejme "standardy", "revize RVP" či "modelová řešení ŠVP"). Bude-li tato práce intenzivní, rázná, profesionální a "nedemokratická", pak toto krizové období bude krátké.
Samozřejmě k tomu budou potřeba zdroje ... Bohužel tato kurikulární krize nastává v době, kdy jsme svědky i dalších krizí (ekonomické, hodnotové apod.). Takže zdroje se budou hledat stěží. Proto velmi prosím ty, kteří mají vliv (tj. didaktiky, metodiky a další pedagogické odborníky), aby se přestali přít (a nedej bůh přes média). Místo toho aby se dohodli na minimálním konsensu a ten společně prostřednictvím MŠMT (koho jiného, že) prosazovali.