|
Jak jste se s případnými problémy a strastmi vypořádali? Kdo (co) vám byl největší oporou a pomocí v překonávání překážky?
- osobní konzultace se svým vedoucím, ten mi hodně pomohl a pomáhá
- následně mi byla přidělena zaškolující kolegyně, ta mi byla a stále je velkou oporou, zjistily jsme, že máme shodné cíle, postoje a přístup k práci s dětmi
- osobní deník, do kterého jsem si zapisovala podněty a nápady na realizaci volnočasových i preventivních aktivit, ale také jsem zde zapisovala své obavy a rozpory, které jsem v začátcích zažívala, přepisem na papír mi to pomohlo překonat emocionální vypětí, které jsem prožívala; také jsem si zde zapisovala smysl, cíle, poslání mé nové práce, což mi následně pomohlo se stotožnit s ideolodií mého nového zaměstnání; dalo by se to nazvat metoda deníkové zpětné vazby
Byl/a vám na začátku vaší pedagogické praxe na škole přidělen uvádějící učitel/ka? Pokud ano, jakým způsobem jste spolupracovali?
- ze začátku nebyl, musela jsem si o něj požádat
- hodně jsem se ptala a žádala zpětnou vazbu, ta mi byla poskytnuta, ani nevím jak, prostě nějak přirozeně jsme k sobě našly profesní pouto, můžeme si říci cokoliv
- spolupracujeme převážně formou osobního jednání a to vždy v době před naší službou, tedy v době naší nepřímé práce; já si na papír nachystala námět programu, který hodlám realizovat, ona mi dodala zpětnou vazbu a pomohla mi program vylepšit
- v přímé práci s dětmi byla přítomna realizovaných mých programů, pomáhala mi s nimi, ukazovala mi, jak děti do programu motivovat, předávala a předává mi rady, co funguje; celkově se zaměřuje na to, co mi jde než, aby poukazovala na mé nedostatky a chyby
- asi po půl roce mi sdělila: "tak běž, to už zvládneš sama" nebo "to se ti povedlo zklidnit tu dívenku, když měla záchvat hněvu"
|
|
