Milý Jane,
velmi děkuji za Vaše "dva body", které shrnují to nejdůležitější, co by si měli rozmyslet všichni organizátoři kurzů a jejich budoucí účastníci.
Přejme si, aby takových bylo čím dál tím více.

Taky se mi moc líbil příspěvek Jendy, díky.

Ještě z původní citace vybírám toto: Jednou z bariér ve vzdělávání učitelů je také neochota projevit se před svými kolegy. Učitelé na jedné straně předstupují před žáky a rodiče bez problémů a zábran a profesionálně komunikují a vystupují. (...)

Je to možná obecně lidské, ne jen učitelské téma.
Setkáváte se s tím ve sborech nebo na kurzech a jak se k tomu stavíte?

Bezvadně,systematicky a objektivně jste to shrnul. Souhlasím s Vámi.

I na to je odpověď zřejmá. Nejen moje zkušenost říká, že nejméně objektivními posluchači ze všch možných jsou právě učitelé. Na přednášku, seminář, školení, vzorovou vyučovací hodinu nechodí proto, aby při této příležitosti dále vzdělali, ale jenom proto, aby jako posluchači hledali a nacházeli na lektorech, přednášejícím, na učiteli a jeho třídě chyby a nedostatky a dokázali tak svému okolí (to jsou ty komentáře které přednášející nejčastěji ruší) a také sami sobě, že oni jediní to dělají správně a nejlépe. Věřte, že to nepíši z náhodné zkušenosti, ale mohl chyb to doložit mnoha zkušenostmi a příklady ze života.
A teď vás asi překvapím. Já tyto postoje přítomných učitelů-posluchačů chápu. Naše profese nás přece denně nutí, abychom před žáky, rodiči, veřejností vystupovali jako suveréni a Všeználci. Pokud to neděláme nebo to neumíme, naši žáci, rodiče a veřejnost o nás rychle roznesou, že jsme neschopní a na svém místě nemáme co dělat. Je to paradox, že jsme nuceni neustále přesvědčovat své okolí o své jedinečnosti a kompetentnosti. Ale je to přirozené, je to náš kantorský úděl.
Tím ale vůbec nechci říci, že takoví skutečně jsme. Mně to nějaký rok trvalo, než jsem tuto pravdu pochopil a strávil. A pak jsem přišel na to, že nejvíc se člověk naučí z vlastních chyb, pokud je schopen si je přiznat. A že i v navštívené vyučovací hodině, kde se nám skoro nic nelíbí, můžeme hodně získat pro sebe a svoji práci. Třeba v tom, že pochopíme, jak bychom učit rozhodně neměli.
A podobně je to i s lektory. Věřím, že většina z vás za 5 minut poslechu pozná, zda dotyčný má svoji řeč "našprtanou" a nemluví sám za sebe, ale jen to co si někde vyčetl. A takové školení je pro mne ztrátou času. Číst umím a stačí mi, když si to někde najdu a přečtu v klidu sám.
Tak jsem toho tady semlel hodně dohromady a asi to nemá hlavu ani patu. Přesto moc děkuji za návštěvu v této "místnosti". Mám totiž další námět pro svůj blog Všeználka .

Pokusil jsem se podle slibu o hlubší úvahu na toto téma na svém blogu na adrese: http://dedvseved.blogy.rvp.cz/prispevky ... lavat.html

Dobrý večer, nereaguji na jednotlivé příspěvky, ale na název tématu. A na to podle mne nejde říct nic jiného než, že je to jen a jen o lidech. Nic víc. Kurzů je dnes až, až. Vůle se zdokonalovat je méně.

V časopise Moderní vyučování z ledna je několik článků o důležitosti ba nezbytnosti celoživotního vzdělávání. Zajímavou informací je, že z průzkumu vyplývá, že Češi jsou v evopském srovnání na další vzdělávání líní, ale přesto jsou v evropském srovnání nad průměrem. V rozhovoru s paní Martinou Kovářovou (spolupracovnicí Mühlfeita z Microsoftu) se hledají důvody lenivosti:
- málo atraktivní školství
- malé propojení praxe se školou
- morální pohled na hodnotu vzdělání
- nedostatek vzorů
Platí tyto důvody i pro učitele? Nebo jsou jiné?

S tématy, která se rozebírají v této diskuzi, tak trochu souvisí i můj článeček v PEPOUŠově nápadníku O jistotě a sdílení.