Dobrý den,
jsem na portále jen pár dní, tak se snažím zorientovat. Tato diskuse mě zaujala. Jsem totiž studentkou 4. ročníku PdF a jak čtu, řešíme na našich katedrách problémy s didaktikou a praxí jako na jiných univerzitách. Spousta teorie, často velmi odtržené od praxe, protože doktoři, kteří nás vyučují, na základních školách dobrých 10 let neučí, propojení teorie a praxe nulové.
V bakalářském studiu, v pátém semestru, jsme měli třítýdenní praxi, během které jsme museli splnit praxi v družině (naprosto nechápu proč, když obor Vychovatelství se studuje zvlášť) a odučit 6 hodin - kvůli penězům ve dvojicích. Ale kdo se mnou bude v práci učit hodiny napůl? Moje uvádějící učitelka však měla tolik rozumu, že mi nechala učit celé hodiny, po hodinách se mnou probrala nedostatky, dala rady do dalších hodin. Myslím, že tato praxe v mém případě naprosto splnila účel "zjistit, jestli učitelství ano, nebo ne". Zjistila jsem, že ano, někteří zjistili, že ne. Protože byla praxe na začátku třetího ročníku, dostudovali všichni bez ohledu na zkušenost z praxe. Ti, kteří zjistili, "že ne", dále v navazujícím mgr. studiu nepokračují. Bylo nám řečeno, že pokud máme titul bakalář z kombinace "oborů se zaměřením na vzdělávání", jsme kvalifikovaní pro práci asistenta pedagoga, učiteli se staneme po dalších dvou letech. Potud si myslím, že koncepce VŠ studia ještě není tak katastrofální.
Problém nastal, když jsme nastoupili do magisterského studia s nadějí, že teď se konečně dostaneme do reálných základních škol, kde si ověříme, jak dokážeme předat to, co jsme se za tři roky na VŠ naučili. Naprosto zbytečné jsou zkoušky, které už máme všichni z předcházejícího studia - znovu obecná didaktika, speciální pedagogika, sociální pedagogika, sociální a vývojová psychologie. Toto myslím v bc. studiu skutečně stačilo a až to budu v praxi potřebovat, vím, kde hledat. Tyhle opakující se předměty máme samozřejmě na úkor oborových didaktik, které však ani tak za moc nestojí, protože stejně mi nikdo nebyl schopen za 4 roky studia ukázat, nebo alespoň říct, jak učit takové dějiny hudby (ze kterých mám dvě zkoušky a navrch i tu státní), co z nich vybrat pro ZŠ, jak je dětem zpřístupnit... Tak možná je dobře, že je té didaktiky tak málo, protože lépe mít méně než více špatné didaktiky, která vás nic didaktického nenaučí (kromě toho, že umíte klasifikaci metod podle Maňáka i Lernera
).
Shrnuto asi takto: Praxe v bakalářském studiu by mohla být o něco delší (například skutečné tři týdny pouze v ZŠ, ne v družině!) a možná na začátku druhého ročníku (do prvního bych praxi nedávala). V magisterském studiu bych uvítala (a nejen já, ale i spolužáci) praxe hned od prvního semestru, začít náslechy (na škole, kde pak budu vykonávat praxi!) a od druhého semestru učit například stabilně jednu vybranou třídu na oba předměty mé aprobace.
Otázka na učitele: Vždy jsem myslela, že by se nám hodil volitelný předmět, kde bychom se seznámili s praktickými věcmi jako vypisování třídní knihy, jednání s rodiči, třídní schůzky, apod. Ale jak tak pročítám vaše příspěvky, zdá se, že většina učitelů všechno objevuje "za pochodu". Myslíte, že by nám to mohlo usnadnit alespoň jednu oblast učitelské profese, když máme nastoupit s tak mizernou praxí z VŠ?
(omlouvám se za délku příspěvku, ostatní už budou kratší
)
