Už je tu nový den a já mám pořád chuť psát. Nevím jistě, ale možná se taky jen snažím upoutat na sebe pozornost sympatické začínající učitelky (což je ovšem na pováženou v mém věku, kdy se už vracím zpátky do dětství. Na druhou stranu však zase musím přiznat, že před pár měsíci mě cestou z hospody jeden ze studentů obdivně nazval kancem -- na což jsem patřičně hrdý!)Citace:
jak řešit situaci, kdy stojte před třídou, důrazně je žádáte o ticho a třída vás absolutně ignoruje
Nerozbrečet se (aspoň ne hned). Nezůstat stát před třídou. Mít záložní plán, náhradní metodu výuky. Nebo: postavit se těsně k tomu, kdo vyrušuje, narušit jeho osobní zónu, a vykládat jakoby nic. To je povolená forma agrese učitele vůči žákovi. Podobná povolená agrese je upřený pohled do očí (jestli to vydržíte a dokážete při tom mluvit jakoby nic), případně kombinace obojího. Bude-li se naopak žák dívat do očí upřeně Vám, můžete mu zamávat rukou těsně před očima a zeptat se ho, jestli je v pořádku, jestli netrpí třeba na epileptické záchvaty, jestli mu nemáte zavolat sanitku -- a vítězství je Vaše. Nebo: postavit se za rušiče a hučet do něj zezadu jako Freud do pacienta. Pokud začnete hystericky ječet, neječte zdálky, nýbrž zblízka do obličeje tomu, kdo Vám ubližuje (to se snadno napíše, ale těžko provede -- nicméně znám lidi, kteří to dokážou). Lepší než ječet je brečet, jít mezi lavice a statečně pokračovat ve výkladu -- tohle kluci fakt špatně snášejí, i když se při tom samozřejmě budou tvářit silácky (o to víc prestižních bodů ztratí u spolužáků a spolužaček, kdežto Vy ne). Ale já bych sázel na tu náhradní metodu a v tom případě nebrečet.
Zažíval jsem občas něco podobného první hodinu po obědě nebo po tělocviku. V těchto výjimečných případech jsem svůj pokus o výklad uzavřel: "koukám, že dneska už máme školy všichni plný kecky, tak novou látku necháme na příště a teď si dáme něco odpočinkového" -- ale to zřejmě není Váš případ. Ve Vašem případě bych asi zadal kontrolní otázky, nařídil samostudium a pak bych namátkou vyhodnotil pár výsledků.
Citace:
Dělala jsem chybu - občas jsem na ně křičela.
Je to lidské a lidskost není neodpustitelná chyba. Ve skutečnosti nelidskost je to, co žáci opravdu neodpouštějí.
Citace:
vy jste nás to a to učila špatně (není pravda!)
Pozor, možná že mají pravdu. To, že Vám tohle naschvál řeknou, aby Vám ublížili, neznamená, že nemají pravdu. Kdybyste učila dobře, nechovali by se k Vám takhle hnusně. Jestli učíte špatně, zkuste neučit. Učit se musí žáci, na Vás zase tolik nezáleží. Žákovi by mělo stačit, když mu nabídnete svoji pomoc.
Citace:
Ano, jsem slaboch
Zkuste využívat vlastní slabosti ve svůj prospěch (proč by se mladá ženská nemohla rozbrečet před třídou, když jí to pomůže?)
Viděla jste film
Stalker od Tarkovského? Jen slabí a citliví se dokázali vrátit ze Zóny, kdežto silní a sebevědomí v Zóně zahynuli. Jestli Vám nevadí dobrá hudba, máte aspoň trochu smyslu pro výtvarné umění a dokážete být hodně trpělivá, možná ten film snesete. A jestli ho snesete, možná se pak dokážete podívat na některé věci z trochu jiné stránky -- to by Vám mohlo pomoct.
Pomoct Vám samozřejmě může asi tak tisíc jiných věcí taky -- záleží na tom, co Vám vyhovuje.
Citace:
ale já vám nerozumím
Tak ať si to přečte v učebnici, tam je všechno vysvětlené srozumitelně. Nebo ať se zeptá někoho ze spolužáků, kteří rozumějí. Stejně si nejvíc znalostí předávají žáci mezi sebou. Nepřeceňujte svůj význam.
Citace:
že teď o té jejich lži vím, mě to točí, přitom dřív jsem jim prostě věřila.
Jo, to taky znám. Ale když nemůžu lež vyvrátit, přijímám ji (i když třeba vyjádřím pochybnost). Naučil jsem se raději prohrávat s darebáky, než bych ublížil nevinnému. Ale dávám si pak na podezřelého pozor a kontroluju -- podvod je důvodem k přísnému potrestání (ne důtka, ale rovnou horší známka z chování).
Na druhou stranu se snažím, aby moji žáci lhát nemuseli.
Možná je to jen další hloupá rada od člověka, který se třicet let učil žít ve lži a hrát betla.
Citace:
doma pak říká, že je nic nenaučím a očkuje další děti
Pomluva je trestný čin, sazba do jednoho roku odnětí svobody (Trestní zákoník, Část 2, Hlava II, Díl 2, § 184). I kdyby žák ještě nebyl trestně zodpovědný, jsou prostředky, jak mu v páchání trestné činnosti zabránit a dohlédnout na řádnou výchovu v rodině. Policie i vedení školy vědí, jak na to. Porušuje-li někdo Vaše práva, můžete si zajistit důkazy např. formou tajného nahrávání (v takovém případě neporušujete zákon).
Citace:
Bohužel bych jen ráda věděla, kde se tohle v dětech bere.
Zkuste se jich zeptat. Já jsem žákům na začátku šk. roku dával vyplnit anketu na téma "proč studujete zrovna gymnázium", "co očekáváte od mého předmětu" apod., abych se dozvěděl, co žáky zajímá, co už umějí, jak do hloubky přemýšlejí sami o sobě. Na VŠ máme zase na konci každého semestru anketu na téma "co vám předmět dal a co by se dalo zlepšit" -- to můžete zkusit na konci šk. roku i v té Vaší zlobivé třídě. V těch třídách, se kterými si rozumíte dobře, můžete podobnou anketu zkusit hned (třeba na konci pololetí nebo na začátku druhého pololetí) a nezapomeňte se zeptat, co se komu líbilo, co nelíbilo a co byste Vy mohla udělat, aby byl předmět lepší. Myslím si, že žáci ve všech třídách vědí, co jim na Vás vadí -- tak se ptejte těch, kteří Vám to řeknou na rovinu. A v té zlobivé třídě, když Vám ten Váš jedničkář udělá zase nějaký naschvál, vytáhněte si ho na chodbu a mezi čtyřma očima mu napřed vytkněte, co provedl, a že místo schválností by Vám měl otevřeně říct, co mu na Vaší výuce vadí, protože jedině tak to můžete zlepšit. Děláním naschválů se všechno může jenom zhoršit -- a to především pro něj. A jestli neumí odpovědět hned, ať si to v klidu rozmyslí a přijde za Vámi jindy. Ten kluk jistě nechce dostat pětku na vysvědčení ani dvojku z chování za schválnosti. Má problém a Vy mu nabídnete řešení za to, že on pomůže k řešení Vašeho problému. Tady už radím jen to, co mě napadá, nikdy jsem to nevyzkoušel. Ale jestli je Vám zle, můžete vyzkoušet i to, co selže, ztratit tím nic nemůžete. A pracovat na sobě musíme všichni a cesta k lidem se taky musí prokutávat neustále, průběžně.
Měl bych už konečně přestat dělat chytrého, ale dělá mi to fakt dobře, tak mě prosím berte s rezervou. Samozřejmě, že mám zhruba stejné problémy jako Vy, ale ještě nikdy se proti mně nespikla celá třída. To máte prostě smůlu a je mi to docela líto, protože mám dojem, že se snažíte dělat svoji práci co nejlépe. Pořád mi nějak připomínáte tu naši Vodičkovou...Tak dost, jdu dělat něco, co mě živí.