Hlavně se obrňte tpělivostí.
Nečekejte, že se o vás někdo bude moc starat a nebojte se ptát.
Nelekněte se, že budete chtít třeba učit jinak než učí "zkušený" kolega.
Nenechte se zaskočit žáky. Budou to na vás "zkoušet" a musíte jim vysvětlit rázně, ale slušně, že pánem jste vy, hned zkraje. Povolit můžete vždycky, zpětně utahovat jde špatně.
Dodržujte pravidla a plňtě, co jste řekly. Když píšeme písemku ve středu, tak jí píšeme ve středu a nikoliv o 14 dní pozdějí v pátek.
Netrestejte je písemkou. "Rušíte, tak vyndejte papíry a píšete písemku" - to je pedagogické zoufalství.
Připravte se na různorodost dětí, kterou nějak musíte respektovat. Nějaký autista, pár dys, pro které bude chystat písemky zvlášť, nějaký hyper, sem tam intelekt na úrovni velmi nízké a pár, co nemají papír na nic, ale nechce se jim dělat.
A hlavně na to budete samy. Ve třídě budete jenom vy a všechno si musíte vyřešit.
Doufám, že ještě pořád chcete učit, protože když to vydržíte, tak je to krásná práce a dokáže vád obohatit. A když se při zvonění ozve "Už? To je škoda!", tak to je pedagogické nebe. A nikde jinde to nezažijete. Jsou to krátké okamžiky, ale stojí za to.
to se pak učí dost těžko.. hledám stále nové způsoby, jak tyto situace řešit a ještě lépe jak jim předcházet. Nebyla by tedy nějaká konkrétní rada nebo odkaz na web / knihu, kde se toto řeší? 
Je to vždy velmi individuální a nikdy to není jednoduché. Představa takových 4 kousků mi bere dech. Vždycky říkám, kam až máme zajít ve vstřícnosti k různým druhům postižení a kdy máme začít myslet na ty, co jsou jenom úplně obyčejní. Mají i oni nárok na normální prostředí ve škole nebo se jenom musí neustále učit toleranci na úkor vlastního vzdělání? To je takový teoretický povzdech.