Hlavně se obrňte tpělivostí.
Nečekejte, že se o vás někdo bude moc starat a nebojte se ptát.
Nelekněte se, že budete chtít třeba učit jinak než učí "zkušený" kolega.
Nenechte se zaskočit žáky. Budou to na vás "zkoušet" a musíte jim vysvětlit rázně, ale slušně, že pánem jste vy, hned zkraje. Povolit můžete vždycky, zpětně utahovat jde špatně.
Dodržujte pravidla a plňtě, co jste řekly. Když píšeme písemku ve středu, tak jí píšeme ve středu a nikoliv o 14 dní pozdějí v pátek.
Netrestejte je písemkou. "Rušíte, tak vyndejte papíry a píšete písemku" - to je pedagogické zoufalství.
Připravte se na různorodost dětí, kterou nějak musíte respektovat. Nějaký autista, pár dys, pro které bude chystat písemky zvlášť, nějaký hyper, sem tam intelekt na úrovni velmi nízké a pár, co nemají papír na nic, ale nechce se jim dělat.
A hlavně na to budete samy. Ve třídě budete jenom vy a všechno si musíte vyřešit.
Doufám, že ještě pořád chcete učit, protože když to vydržíte, tak je to krásná práce a dokáže vád obohatit. A když se při zvonění ozve "Už? To je škoda!", tak to je pedagogické nebe. A nikde jinde to nezažijete. Jsou to krátké okamžiky, ale stojí za to.

Vychytávky na uskladnění materiálů - Pavli, bohužel nemám. Mám štěstí, coby VP ve škole mám samostatnou kancelář, tak sem uskladním mnohé, doma je ložnice zčásti také kanceláří...šanony, složky, obálky atd.... jednou za čas třídím.
D.
-----

a co vy?

Děkuji návštěvníkovi za bezvadný výčet slastí a strastí učitelského povolání.

Trochu mne zarazila tato část:

I když je to svatá pravda, nestálo by za to si trochu víc rozebrat?

S ruznorodosti deti jsem mela uz moznost se setkat behem praxe, i kdyz tam jsem to nemusela tolik resit, jen mi ucitel rekl "tento chlapec trpi Aspergerovym syndromem, ale ma u sebe asistenta, ktery ho v pripade potreby odvede ze tridy".. jinak si asi nejsem moc jista, jak tyto deti ucit, kdyby vsechno ve tride lezelo jen na me. Toho se bojim asi nejvice, ze je to najednou moc veci, ktere musi ucitel zvladat..

No, já mám Aspíka bez asistenta. Není nutný, ale stejně je prostě jiný a někdy to okolí špatně chápe. Navíc rodiče nechtějí, aby to spolužáci věděli. Ale to je jiná kapitola.

Ale je důležité si být vědom, že prostě děti jsou různé s různými potřebami. Někdy jsou to odlišnosti v chování, někdy v učení a my to máme/musíme respektovat a být na to připraveni. A pokud se "sejde" třída, tak se i triviálná písemka může proměnit v pěkný oříšek. Takže je potřeba si o žáčcích něco od třídního zjistit a někde poznamenat. Ne názor třídního, ale fakta.
Bohužel, když nastoupí učitel, tak když má štěstí, tak ho někdo možná první hodinu představí. A pak se od něj očekává vlastně stejný výkon, jako od "déle sloužícího" učitele. Je to nespravedlivé, ale je třeba na to být připraven.
Určitě se toho nahrne hodně, ale spousta věcí je jenom věcí zvyku a určité rutiny, kterou praxe přinese velmi rychle.
Snad se mnou budou ostatní souhlasit, ale všichni se stále učíme, stále nás něco překvapuje, stále se připravujeme znovu a znovu, přetože podstatu látky zvládáme, ale hledáme jestli by nešelo něco jinak a tak podobně, takže nebojte, nejste v tom sami.

Pro návštěvníka: Mohl byste více rozepsat onu práci s dys dětma nebo hyperaktivníma dětma? Vím, že se to řeší i na jiných fórech, ale bohužel hlavně pro první stupeň a tyto rady na druhém už využít nejde tak dobře. To co píšete já vše vím, ostatně na VŠ jsem to slyšela dnes a denně, ale to je stále jen teorie. Jsem na vše sama jak píšete, začínající.. snažím se hledat vlastní metody, způsoby atd. ale když se najednou ve třídě rozhodnou 4 ADHD kluci nepracovat mohu říci, že jsem na pokraji nervového zhroucení a nejen já to se pak učí dost těžko.. hledám stále nové způsoby, jak tyto situace řešit a ještě lépe jak jim předcházet. Nebyla by tedy nějaká konkrétní rada nebo odkaz na web / knihu, kde se toto řeší?

Za předchozí odkaz děkuji, hned o víkendu se na něj vrhnu

Zdravím, Alexandro.
Zkuste se podívat sem, je zde i sekce konkrétně pro učitele.

Musím se přiznat, že žádné konkrétní rady nemám. Je to vždy velmi individuální a nikdy to není jednoduché. Představa takových 4 kousků mi bere dech. Vždycky říkám, kam až máme zajít ve vstřícnosti k různým druhům postižení a kdy máme začít myslet na ty, co jsou jenom úplně obyčejní. Mají i oni nárok na normální prostředí ve škole nebo se jenom musí neustále učit toleranci na úkor vlastního vzdělání? To je takový teoretický povzdech.
S různými dys je to nakonec jednodušší. Připravit slovíčka na papír, když je ostatním diktuji, vytisknout doplňovačku z nějakého programu, když ostatní píšou diktát, nechat při společné kontrole po písemné práci dys-žáka mluvit a tím kontrolovat jeho práci apod. sice není jednoduché, ale je to řešitelné.
Ale možná by se mohli vyjádřit i jiní. A možná že by to bylo téma pro Pepoušovské vlnění? http://goo.gl/Lrjgc

Dobrý deň.
Často v tejto diskusii zaznieva, že sa máme (my študenti pedagogických fakúlt) pripraviť aj na deti s rôznymi poruchami. Na jednej prednáške nám tiež bolo povedané, že dnes má asi každé 3 dieťa v škole nejakú poruchu. Chcela by som sa Vás spýtať, či ste ako začínajúci učitelia stíhali venovať zvýšenú pozornosť práve týmto deťom aj popri ostatných pedagogických povinnostiach. Vedeli by ste nám poradiť, na čo konkrétne sa pripraviť a čo možno očakávať? Týmto témam sa v škole venujeme viac-menej len teoreticky.
Ďakujem.

Milá Kataríno (a ostatní),
problémem je, že neexistuje univerzální rada. Každé dítě je jiné, každý třídní kolektiv je jiný, každý jednotlivý předmět vyžaduje jiné strategie a postupy. Když to všechno smícháte dohromady, máte asi největší "mucholapku" na učitele - NIKDY není hodina stejná, a to i když k ní používáte stejnou přípravu (a jen ze třídy A přejdete do třídy B).
Naprosto stejné je to i s těmito žáky.

Jednu radu bych ale měla (vychází ze seminářů systemických konstelací) a je velmi stručná: VŠEM STEJNĚ.