Diskuzní fórum
https://diskuze.rvp.cz/

Začínající učitel
https://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=100&t=16555
Stránka 5 z 8

Autor:  Evča [ čtv 02. kvě 2013 14:21:05 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Smím-li se také přidat, pak bych se ráda zeptala, zda máte někdo zkušenost ze SŠ. Učím český jazyk a kolegyně mi vytkla, že jsem ve třídě nenapsala dvě slohové práce. Je to skutečně povinné? Je možnost si tuto informaci někde ověřit? Nebo záleží na každé škole? Prošla jsem si ŠVP, ale tam jsou pouze témata, která je třeba odučit.
Děkuju za radu.

Autor:  Josef Zemek [ pon 09. zář 2013 14:38:22 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Na co si začínající učitelé stěžují?

Ve škole je příliš mnoho administrativy, začíná to už při nástupu na pracovní místo. Přichází-li čerstvý absolvent či student, nemá ani tušení, že přemíra administrativy obtěžuje i vedení školy, že při přijímání pracovníka je to tak všude a že s přidělením pozice třídního učitele nebo koordinátora ŠVP pedagogům administrativa naroste.
Žáci se nezajímají o výuku, zlobí a jsou agresivní k sobě i k učitelům. Neplatí to na všech školách, jsou rozdíly mezi třídami téhož ročníku v téže školní budově. A s motivací může být problém např. na gastronomickém učilišti, kde učeň v 1. ročníku (kde není poprvé) „odzbrojí“ učitele výrokem „a k čemu mi je čeština, když budu vařit knedlík?“ - takový žák je aspoň vůči některým předmětům negativně nastaven už předem. Jiným příkladem může být trvalá nečinnost žactva v hodinách tělesné výchovy.
Materiální vybavení školy – mnohde nejsou peníze na pomůcky, někde se používají učebnice např. z roku 1994. Na mnoha školách ani zdaleka nepřipadá jeden počítač na jednoho žáka (natož učitele). Naopak jsou školy, kde má každý student tablet.
Čerstvým absolventům se nelíbí ani další jevy: špatné vztahy mezi učiteli, špatná organizace a práce ve škole, nutnost učit i neaprobované předměty či nadúvazkové hodiny, nízká mzda a málo supervize
Takové problémy mají všichni učitelé.

Jak vidí ředitelé čerstvé absolventy

Vedení škol často kritizuje pedagogické fakulty za to, „co jim připravily“. Ani dnes není důvod v této kritice polevit, ale jeden aspekt se velmi zlepšil: absolventi jsou informováni o reformě školství, o RVP a ŠVP. Jsou schopni vysvětlit kolegům význam tvorby ŠVP. V tomto smyslu mohou být motorem změn.
Znají tradiční strukturu vyučovací hodiny, mnohdy i nové přístupy, různost metod atd. Avšak často učí tak, jak byli sami učeni – tedy frontálně a transmisivně. O různých metodách slyšeli, četli i psali seminární práce (nikoli z vlastní zkušenosti), někdy je i viděli na násleších, ale málokdo z nich je také sám vyzkoušel na praxi.
Podobně je to s ukázňováním a stimulováním třídy. Prakticky to neumějí. Nezkoušeli to. A v nestandardní situaci si také nevědí rady. Ale je lepší se zeptat než porušit nějaký právní předpis – právo pro pedagogy se také neučili.
Pokud nestudoval speciálněpedagogický obor, má potíže při práci s integrovanými či začleněnými žáky. Na praxi (nebo v předchozím profesním životě) je v mnoha případech ani neviděl.
Nezná pracovní ani školské právo ani předpisy o BOZP.
Čerstvý učitel není schopen ihned správně vyplňovat pedagogickou dokumentaci. Je to dáno i tím, že každá škola má vlastní pravidla, a to i pro elektronickou dokumentaci.
Někteří se chovají namyšleně – svůj předmět považují za nejdůležitější, s rodiči jednají spatra a uklizečka je pro ně „hadr pochodówy“.

Není škola jako škola

Ve sborníku z loňského ročníku konference jsem rozdělil střední školy podle velikosti – velikost školy ovlivňuje složitost tvorby ŠVP. Obdobné je to i s rozdělením různých činností souvisejících s výukou a provozem školy a to má vliv i na uvádění nových učitelů. Pokud se týče organizace školy, záleží i na jejím typu a „vlastním pocitu“.
Některé školy (např. větší gymnázia) mají „pocit“ elitního postavení, kvůli němuž si „nedovolí“ jakýkoli běžný předmět učit neaprobovaně, nebo tam neexistuje, aby nový učitel byl hned třídní nebo předseda předmětové komise. V některých takových školách bychom mohli hledat i uvádějícího učitele.
Na opačné straně jsou odborné školy, které mají málo tříd. Od toho se odvíjí organizace. Představme si gastronomické učiliště, které má v každém ročníku jednu třídu se 20 žáky. V celé škole připadá na češtinu 6 hodin týdně, na angličtinu 12 – 15, na společenské vědy 3, na matematiku a přírodní vědy nanejvýš 6, na tělesnou výchovu přu uspořádání „sudý/lichý“ 3 a na IKT 3. Celkem 36 hodin, ale je to 7 předmětů, takže kdyby tyto hodiny byly rozděleny mezi 3 učitele, bude vysoká míra neaprobovanost výuky včeobecně vzdělávacích vzdělávacích obsahů. Pokud budu chtít pedagogický sbor, který jen částečně závisí na externích učitelích, bude jeden třídní z okruhu výše jmenovaných předmětů a dva z okruhu odborných předmětů, které mají více hodin (tj. oba tito učitelé pracují na plný úvazek). Takováto škola má méně než 10 pedagogů v teoretickém vyučování, z toho nanejvýš 3 na celý úvazek. Po rozdělení třídnictví se mezi ně rozdělí vedení předmětových komisí, funkce koordinátorů (IKT, EVVO atd.). Nepřímé pedagogické činnosti připadá na každého tolik, že některé funkce se kamuflují nebo neexistují vůbec (např. výchovný poradce). Kdo bude mít čas dělat uvádějícího učitele?
Jsou i větší školy, které mají např. v každém ročníku 1 třídu 4letého a 1 třídu 3letého studia. Zde na češtinu připadá 18 hodin a v podobném poměru jsou vyšší počty dalších předmětů i učitelů, jeden angličtinář by nestačil.. V takových školách má každý učitel v pracovním poměru funkci třídního učitele plus zástupce třídního v jiné třídě. K tomu přibývají funkce koordinátorů – ve školách této velikosti by už nebylo možné odůvodnit jejich neexistenci. Předmětové komise bývají dvě a jejich činnost sklouzává k formalismu – jejich vedoucí na ni nemají dost času. Kdo bude mít čas dělat uvádějícího učitele?

Co všechno zahrnuje uvádění čerstvého učitele?

školní a vnitřní řád
pedagogická dokumentace (třídní kniha, zápis vyučovací hodiny a absence, hodnocení, elektronické prostředí (Bakaláři, Školaonline, E-známky...)
každodenní chod školy (rozvrh, suplování, pohotovost, dělené a spojované hodiny, dohled)
porady a pedagogické rady, hodnocení a jeho pravidla
s čím za kým – náplně práce jednotlivých funkcí (ŘŠ, ZŘŠ, předmětové komise, uvádějící učitel, třídní učitel, školní psycholog, speciální pedagog, metodik prevence, výchovný poradce, koordinátor EVVO, koordinátor ŠVP, koordinátor/metodik ICT, mzdová účetní)
komunikace s rodiči (platformy, povinné informování, IVP, výchovná komise)
třídní schůzky (organizační rámec, očekávání rodiče, příprava strategie – bitvu se všemi rodiči najednou nelze vyhrát)
pravidla BOZP
učitel, škola a ČŠI (hlavní úkoly inspekce, tématické inspekce, sledované jevy, inspekční zprávy)
školské právo na konkrétních případech
sociálně-patologické jevy ve škole (spolupráce s orgány sociálně právní ochrany, záškoláctví, šikana, dítě pod vlivem drog, spolupráce s PČR)
mimořádné situace a jejich řešení (jak si zachovat chladnou hlavu, jak přivolat pomoc, informace zákonným zástupcům, kniha úrazů, alergici, diabetici...)
náplň funkce třídního učitele

Jak z toho ven?

Doporučení z letošního kulatého stolu pražského Centra školského managementu PedF UK:
nedostatek pedagogických praxí v rámci pregraduální přípravy – návrh navýšení hodin, popř. přechodného období po nástupu do zaměstnání (Necháme začínajícího lékaře hned operovat?)
začínající učitel je osobnost a nehodí se pro každou školu – fakulty by měly dát absolventovi slovní hodnocení a doporučit typ školy
absolvent „rád učí“, ale většinou jen bezproblémové žáky – je důležité, aby byl připraven na i na žáky s poruchami chování i učení (mezi žáky nejsou jen členové Rychlých šípů, ale také Bratrstva kočičí pracky)
v rámci fakultních škol je málo středních odborných škol a učilišť, absolventi nastupující na tento druh školy nejsou připraveni na žáky těchto typů škol
profese učitele je i v něčem jiném, než v poznatkové základně, a právě na to by měly fakulty připravující učitele reagovat
chybí standard profese učitele, ředitelé škol se nemají o co opřít při sestavování adaptačních plánů a hodnocení začínajících učitelů

Použitá literatura:
BERÁNEK, J.: Studium na Pedagogické fakultě UK jako předpeklí [online]. [2007] [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: <www.blisty.cz/art/36192.html>
Hlavní shrnutí z publikace věnující se začínajícím učitelům [online]. [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: <http://goo.gl/fHTdJ>
LHOTÁKOVÁ, I.: Jakého učitele – absolventa potřebují ředitelé škol? [online]. [2012] [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: <http://goo.gl/Oy2YV>
ŽVÁČKOVÁ, D.: Problematika začínajícího učitele [online]. [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: <www.projekty.osu.cz/synergie/dok/konference/109-Zvackova.pdf>

Další literatura:
PALEČKOVÁ, T.: Připravenost absolventů pedagogické fakulty oboru učitelství praktického vyučování. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra didaktických technologií 2012 [online]. [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: <http://goo.gl/IzI3Z>
VEJMELKOVÁ, L: Začínající učitel v současné škole: adaptace do školního prostředí. Magisterská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Filosofická fakulta 2010 [online]. [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: < http://is.muni.cz/th/190723/ff_m/diplomova_prace.txt>
WEISS, V.: Problémy začínajícího učitele. Bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií 2012 [online]. [cit. 2013-07-5] Dostupné z WWW: <https://theses.cz/id/7upwvg>
(Vybráno z mého textu Česko mluví o čerstvých učitelích, který brzy vyjde v el. sborníku Centra školského managementu).

Autor:  Lenka Urbanová [ úte 10. zář 2013 14:00:39 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Pane Zemku, děkujeme! Zajímavý text. Za jakým účelem jste ho původně psal, mohu se zeptat?

Co ostatní? Okomentujete, co jste přečetli? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Autor:  Hedvika [ pon 18. lis 2013 19:20:26 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Tak já okomentuji... mám malou praxi, učím teprve dva roky na zš.

S pedagogickou přípravou na fakultách souhlasím. Třídnici jsem viděla jen z dálky a vždy (a to mě znervozňovalo už na fakultě, aniž jsem měla tušení, že může být ještě hůř), nás učili metody výkuky za předpokladu ideálního stavu - žáci poslouchají a bez odmluvy plní příkazy učitele.
Což v praxi naprosto nefunguje a největší problémy mám právě s kázní.

co bych velice ráda jako absolventka věděla, je:

nap: jak řešit situaci, kdy stojte před třídou, důrazně je žádáte o ticho a třída vás absolutně ignoruje, přičemž poznámky nemůžete psát všem nebo výjimkám, dělá to celá třída. Když si pozvete na pomoc ředitelku, třídní, děti se vám posmívají, že jste slaboch.Zatím jsem nevyřešila.

Autor:  Návštěvník [ pon 18. lis 2013 22:35:21 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Evča píše:
...zkušenost ze SŠ. Učím český jazyk a kolegyně mi vytkla, že jsem ve třídě nenapsala dvě slohové práce. Je to skutečně povinné?

Pokud stejný předmět učí několik vyučujících, dokonce ve stejném ročníku, bývá vhodné do určité míry koordinovat společný postup, ale to je věc předchozí dohody a ne pozdějších výtek.
Samozřejmě že každá učitelka má svou autonomii, svůj způsob pojetí výuky v daných mezích a tím svým osobním vkladem přispívá k výuce svých žáků.

Autor:  Návštěvník [ pon 18. lis 2013 22:46:14 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Hedvika píše:
... jak řešit situaci, kdy stojte před třídou, důrazně je žádáte o ticho a třída vás absolutně ignoruje..

"Nikdy se k žákům neotočit zády", viz knihy Evan Hunter (*1926 - známý též jako Ed McBain, rodným jménem Salvatore Lombino) - Džungle před tabulí, nebo kniha spisovatelky Bel Kaufman (*1911) - Nahoru po schodišti dolů. Nebo také John Habberton (*1842) - Hýta a Batul

Autor:  Hedvika [ čtv 09. led 2014 16:18:45 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

děkuji za tipy na literaturu, pokusím se. Snažím se, aby byly hodiny pro děti srozumitelné, zajímavé, jedeme podle plánů, ale jsou dost neposedné a hodně věcí mi dávají "sežrat".
Možná tím, že jsem mladá. Nevím. Dělala jsem chybu - občas jsem na ně křičela. To už vím, že neřeší žádný problém, ale mrzí mě to, že se jejich nepozornost a hry v hodinách rozvinuly do poněkud osobnějšího postoje vůči mě.

Věci jako - vy jste nás to a to učila špatně (není pravda!)
jsou téměř na denním pořádku. výpadky drzosti, atd.

Jeden kluk je jedničkář a začal úmyslně vše bojkotovat - nevím z jakého důvodu. Směje se mi a schválně si nepíše, nechává si rád dávat pětky a poznámky. Jednoho nového žáka, který byl také jedničkář, asi také navedl a ten mi test počmáral. Ano, jsem slaboch - nedala jsem mu za to rovnou pětku, ale oznámkovala jsem mu to normálně, aby si nemyslel,že mě tím nějak vytočil. Jeden klučina v této třídě mě zase slovně napadá (ale já vám nerozumím - odpovídá i poté, co mu dotaz zodpovím. schválně. doma pak říká, že je nic nenaučím a očkuje další děti. Vím, že lže. vedení stojí za mnou.

Bohužel bych jen ráda věděla, kde se tohle v dětech bere. Je to zlobivá třída, to se o nich ví, ale nejvíc drtí mě. Mám v třídní podporu, myslím, že bez ní už bych zde na škole nebyla.

Mimochodem, jiné třídy mě mají celkem rády a žádné konflikty jsme spolu nikdy neměli, na mé hodiny se učí a jsou tam od jedničkářů po čtyřkaře podle schopností, nepropadl ještě nikdo. Vše jim včas hlásím, umožňuji jim opravy, snažím se, aby hodiny byly zajímavé. Snad jiné třídy to trochu ocení. I když musím samozřejmě čelit kritice v první linii. Je to neuvěřitelně psychicky náročné povolání.

Jen tedy bych opravdu ráda věděla, kde se v nich vzala tahle vlna schválností proti mně.

(možná vím, byla jsem moc povolná, možná to ze mě cítí... ale jak to překlenout, to netuším.

Autor:  Návštěvník [ čtv 09. led 2014 19:08:49 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Hedviko, neházejte flintu do žita...
Jako začínající učitelka jsem měla také problémy s kázní, dokonce i u malých dětí. Po 2-3 letech jsem "našla svůj styl". Rok od roku je to lepší. Všechny špatné zkušenosti vás posílí. Příště už budete vědet, jak na to, na co si dát pozor. Bohužel ten první "pokusný" ročník zpět nevezmete, ale tato praxe vás vyškolí. Na co spoléhám? Na začátku pevně stanovená pravidla, pro každého stejná, důsledně dodržovat - zvyknou si na to, počítají už s následky, vše bez emocí. Dále je to humor. Ale pozor, prostor pro srandu vymezuji já, teď ano, teď ne, máme práci....respektují to. Nechovat se nevypočitatelně. Vpodstatě dodržovat řád. Pracovní, časový i jak bych to řekla...mám stále dobrou náladu, vy víte, co mi ji zkazí, nedělejte to, není to příjemné ve finále hlavně vám (konec srandy). Podmanit si "vůdčí typy". Ne poddajností a měkkostí. Ano, ty jsi borec, ale až po mně...Uznávám tě, ale velím tu já. Při očním kontaktu neuhýbat podledem jako první, pokud je to už trapné (borec měří síly), pod nějakou záminkou přenést pozornost jinam. Jinak se do toho poměřování radši nepouštět. Neztrapňovat, chovat se korektně, také to vyžadovat (já se takhle taky nechovám...). Konflikty (pokud neteče krev) řeším "až příští přestávku"...mezitím se všichni uklidní (včetně mě) a problém poněkud splaskne. Pokud "bouchnou saze"...nikdo není "nevytočitelný", odcházím se rozdýchat na chodbu, po návratu nic, všichni jen ví, že je po srandě. Zaženeme to prací. Stálé zaměstnání dětí proložené odlehčujícími situacemi, ale vpodstatě pracovní atmosféra, mě to baví, vás taky...prostě jim to vsugerovat: Vaše "nejoblíbenější" cvičení, kdo chce krátké, ale přísně hodnocené, kdo chce delší s mírnějším hodnocením, hlasujeme, pracujeme....
atd, atd. Přeji mnoho úspěchů a nezoufejte, s odstupem času (ačkoliv mi připadá, že už nyní jste toho schopna), uvidíte všechny své chyby, kterých jste se dopustila a "zazdila" své první působení v jedné třídě....Komu se nic takového nestalo, ať schválně napíše..., musí mít neskutečný talent...nebo stěstí...

Autor:  Vlasta Kopsová [ čtv 09. led 2014 23:16:23 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Já mám pocit, že hry a pozitivní, fajn přístup v některých třídách funguje a v některých třídách prostě nefunguje. A nemusí to být chyba moje, prostě to může být z velké části dáno lidmi v té konkrétní třídě. No a když to nejde, tak je třeba se přispůsobit. Nemá cenu být moc nadšená z toho, co úžasného jsem vymyslela, když na to vůbec nejsou naladění. Když je někdo permanentně naštvaný a v opozici, protože je to prostě jeho momentální (nechci říct že životní) postoj, a přijde někdo, kdo ze sebe chrlí dobrou náladu, akorát toho dotyčného naštve ještě víc. Někdy to chce trochu sklouznout ve své náladě níž, trochu se přizpůsobit tomu jejich negativismu a nepřátelství a pka teprve pomaličku polehoučku to začít tahat nahoru.
Učím angličtinu na střední škole, mám půlky tříd, takže výrazně jednodušší roli než kdybych měla celou třídu, nicméně... V mnoho třídách, dost běžně, dělám různá komunikativní cvičení, kdy určím zadání a studenti pracují v páru. Celá třída pak vře, protože všichni mluví naráz. Já mezi nimi chodím a koriguji, co je potřeba, odpovídám na dotazy, reaguji na chyby, které slyším přes půl třídy apod. Vcelku bezva cvičení, bývá to zábavné, kreativní, motivující, vzniká při tom spoustu nípadů, spoutu vtipných situací atd. Jsou třídy, kde to funguje, protože ty, v mém případě už velké "děti", dělají, co mají a baví je to, ale mám třídu, kde jsem tohle musela totálně zrušit, protože to naprosto celé zbořili. Připadalo jim to trapné, absolutně nedělali, co měli, a já bych se musela uřvat, abych je přinutila k tomu respektovat pravidla. A než se trápit lítostí nad tím, že jsem vymyslela zajímavou aktivitu a oni to prostě nejsou schopni sdílet, radši jsem to zrušila a výrazně zpřísnila svůj přístup a postoj. Po půl roce jsem to zas zkusila a zas to nešlo. Po dalším půl roce jsem to zkusila a už to šlo... Mezitím jsem to párkrát, při vhodné situaci, suše okomentovala - co dělám s jinými třídami a co dělám s nimi...
Je to s kázní těžké. U tříd, které mě znají, v zásadě už nemám problém. I když jsou také, kde mi trvalo dva roky dostat se do stavu, že nemám problém. Hodné využívám okamžiků "důrazného překvapení" - vstoupím do třídy a "prásknu" dveřmi - první moment, kdy si uvědomí, že jsem přišla. Důrazně a nahlas je krátce pozdravím, v případě, že to pořád vře, s přehledem tím pozdravem tu třídu přeřvu. Využívám toho většino utam, kde mě nezanjí, při suplu, napříkald, nebo pokud vidím, že jso ufakt ve varu. Většinou to zafunguje, protože se víceméně trochu leknou, co bude. Ono toho mnoho nebude, krom normální práce, ale to v tu chvíli netuší :-)
Pak používám humor a občas ironii, vyjímečně i expresivní výrazy - v jedné skupině mám kluka, který měl tendenci mě parodovat. Vtipné na tom bylo, že den před jistou situací prohlásil větu "Nejsem přece debil, ne?" Pak měl na začátku hodiny jakési nevhodné projevy, načež já jsem se na něj jenom s nevinným úsměvem otočila a s převapeným výrazem pronesla "Neříkal jsi včera, že nejsi debil?" A od té doby je absolutní klid. Naprosto nejsem zastáncem používání takovýchto výrazů běžne, ale jednou za uherský rok, nota bene když obecně znají můj negativní postoj k nadávkám a jakýmkoliv vulgarismům, to perfektně splní účel. Šokuje to natolik, že s tím přestanou.
Obecně bych řekla, že to chce být výrazný, sebevědomý, mít smysl pro humor a nebrat sám sebe moc vážně. Ovšem mluvím o zkušenostech ze střední školy. Tady když už nic, tak přece jenom funguje hrozba vyloučení ze školy - trojí zápis v třídnici rovná se zpravidla podmínečné vyloučení a jeden další znamená odchod ze školy. V mnoha případech se ten člověk skutečně začne ovládat. Na základce nevím - někdy to asi může být i o tom to prostě přežít.
I když napadá mě - měla jsem kdysi na reálce kluka, v primě, který byl děsný potížista. Pořád různě prudil. Vyrušoval, nenosil úkoly, soustavně něco komentoval atd. Stalo se, že jsem ho nechala po škole,aby si dodělal nějaké nesplněné povinnosti. Zcela věcně jsem prostě udělala to, čím jsem mu vyhrožovala. Protestoval, že má odpoledne tenis, že pro něj tatínek vždycky posílá taxíka, aby ho na ten tenis odvezl a že se bude taínek zlobit... Tak jsem ho požádala o telefonní číslo na tatínka, tomu jsem zavolala, že se omlouvám ,že jim měním plány, ale že si nutně potřebuji nechat xy ve škole, aby si doplnil povinnosti, které neplní a bylo. Pak seděl ve sborovně, já jsem před něj postavila misku s hroznovým vínem, a asi hodinu cosi dopisoval a nenápadně uzobával to víno. A nakonec na mě zamilovaně hleděl, že jsem ta nejúžasnější učitelka na světě. Proč? Protože jsem ho prostě jenom věcně, jasně, ale taky bez zbytečného ponižování a urážení donutila dodržet pravidla, která jsem stanovila a nebála jsem se ani tatínka.... Ten kluk tenkrát žil ve střídavé péči, týden u matky, týden u otce. Ani jeden z nich na něj neměl čas. Nenosil pomůcky, každý den něco neměl, a naprosto soustavně se bil o pozornost. Blbě, pochopitelně. Protože i negativní pozornost je pozornost... S tím se dá trochu pracovat, když člověk malinko zná to pozadí...
Občas mi funguje si s tím kterým jedincem, který nejvíc prudí, promluvit o samotě. Trochu stylem "Respektovat a být respektován".
A jako úplně poslední štaci využít převahu. Kterou samozřejmě vždycky mám, už jenom z pozice učitele, ale v drtivé většině případů nevyužívám. Když mi ovšem bude tvrdit, že jsem je něco učila špatně - a stát se to teoreticky může, nikdo není neomylný - uvedu věci na pravou míru. "Ty máš pocit, že jsem vás to učila špatně? Ještě někdo si myslí, že jsem vás to učila špatně? Ne - bezva, že bys byl tedy sám, kdo si to myslí?? Ano, hm, a teď už víte, jak je to tedy správně? Bezva, takže můžeme pokračovat dál?! A pokračujem...naprosto suše a věcně... Pokud jsem přesvědčená, že jsem to říkala dobře, ověřím pravdu a jdu dál. Pokud udělám chyby a oni mě opraví, suše uznám, opravíme je a jdem dál. Nic moc nepitvám, důležité je, že víme, jak to má být a jde se dál. Nedám absolutně prostor pro nějaké dohady a nenechám se vykolejit. Posmíváš se? V extrémním případě - máš chuť se mi posmívat za chybu? A ty jsi sám dokonalý? Pojď mi předvést, co umíš. V zásadě, když budu nutně chtít, vždycky tomu dítěti dokážu, že vím víc než on...
Jednou vznikla situace, kdy mě studenti vyhnali ze třídy a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Nekázní a hovadským chováním. Byla jsem vzteky bez sebe, došla jsem si pro papíry a on-line jsem vymyslela zadání testu. Když se mě pak další hodinu ptali na výsledky, suše jsem poznamenala, že to bylo poprvé a doufám naposled, kdy mě třída dohnala do tak bezvýchodné situace, že jsem skutečně udělala to, že jsem jim dala test ze vzteku. A že nemůžou očekávat, že se budu ještě dál terorizovat tím ,že to budu opravovat. Tohle byla přesně ta třída, která mi bořila ta ústní, mluvící cvičení, o kterých jsem psala na začátku. A všechny tyhle epizody nakonec vyústily v to, že dneska máme vcelku milý, férový vztah, kdy oni vědí, jak já se budu chovat, když překročí meze, kdy vědí, že jsem taky jenom člověk a když mě donutí ,jsem schopná být extrémně hnusná, ale že to vlastně za normálních okolností nedělám. A tak si dneska tak nějak normálně vycházíme vstříc. Ovšem po dvou letech hledání si cesty ...
Uf, jsem se nějak rozepsala, takhle večer:-)
Hedviko, to bude dobrý... Chce to jenom trochu sebevědomí a nenechat si zkazit radost z toho, že jsem něco krásně připravila, a oni se chovají jako hajzlíci... Učitelská práce je krásná a nesmírně obohacující. A to nejenom těmi pěknými a pozitivními zkušenostmi...

Autor:  Hedvika [ pát 10. led 2014 13:46:52 ]
Předmět příspěvku:  Re: Začínající učitel

Páni, moc děkuji za podporu a reakce!To jsem ani nečekala.

Je pravda, že si na spoustu věcí musím přijít sama. Hrozně mě mate, že co v jedné třídě funguje, to v jiné nefunguje. Z toho mám hrozný guláš. Loni jsem byla na jednu třídu mírnější, protože byli opravdu zlatí a snaživí. Po roce se z nich stali zlobivci a naopak druhá, zlobivější třída se zklidnila. V tomhle opravdu těžko říct.

Taky je pravda, že s každým rokem, i když mám zatím odučené jen dva, se mi to zdá lepší. Nejprve to byl šok - třídnice, zápisy z hodiny, absence, pamatovat si 170 dětí... asi je nasnadě, že našly způsob, jak mi zapírat sešity, vymlouvat se atd s tím, že přpravy mi trvaly dlouho a každé jméno jsem si musela dohledávat.

Úspěch je, že teď si pamatuji nejen děti, ale většinou i to, jaké měly známy z poslední písemky. Bohužel ale než jsem se to stihla naučit, podryla se mi kázeň.

Zjistila jsem, že na ně platí aktivity, hodně s nimi mluvit, pořád kolem nich procházet, pořád je střídavě vyvolávat. Rychle smést pokusy o narážky nebo převedení řeči jinam. Bohužel k tabuli se někdy otočit musím. Abych to ukočírovala, vybírám jim žákovské a píšu jim známky po hodině, protože při hodině vyčerpám všechny síly na to je pořád napomínat. Když jim zadám samostatnou práci, tak i přestože je na známky, tak nepracují, nestojím-li nad nimi, takže je to velmi vyčerpávající.
Platí na ně hodně osobní kontakt. Víc než hrozby známek, jsou schopni si udělat z pololetní práce vlaštovku(myslím to vážně), ale když k nim přijdu a řeknu ať přestanou, většinou přestanou (na vteřinu). Mezitím někdo jiný mi dá napínáček na židli apod.

Opravdu jsem ráda, že hodiny s jinými třídami probíhají v klidu(i když asi také ne v takové kázni jako u kolegyň), neboť tato třída je záhul. Rádi mě moc nemají, to se nedá nic dělat. Ale beru to jako fakt, že se na nich musím naučit, jak na to. Beru to jako výzvu, že mě právě oni nejvíc naučí.

Určení daných pravidel se mi také osvěčilo - počítají s tím a neodmlouvají.

Tihle bohužel lžou a dost si vymýšlí, došlo to tak daleko, že si musím zpětně v TK dohedávat kdo chyběl minulý týden, abych předešla lživým výmluvám. Pravděpodobně se mi to v minulosti víckrát stalo, že jsem jim uvěřila a oni toho už teď nenechají a já tím, že teď o té jejich lži vím, mě to točí, přitom dřív jsem jim prostě věřila.

A v takových podobných věcech to prostě všechno bude.

Opravdu si vážím vašich reakcí, nevíte ani, jak mi to pomáhá! ;)

Stránka 5 z 8 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
http://www.phpbb.com/