To Sylva:
Při čtení posledního příspěvku od Vás mě napadlo: což takhle reagovat úúúplně jinak – naprosto neočekávaně. Smečka OČEKÁVÁ Vaše pobouření, i to, že bude následovat bonzování řediteli – čímž pádem je jasné, že další vyšetřování autora nápadu s připínáčkem smečku jenom více stmelí – čili dle mého názoru jít za ředitelem = chybný krok.
Nabízí se: vzít to jako žert, případně jako test prahu bolestivosti, rozvinout kolem této události debatu – třeba: jak by reagovali členové kolektivu, kdyby zasedli na připínáček – zda by se "atentátníkovi" mstili, zda by žalovali atd. – zkrátka jakým způsobem by řešili takový /a jiný/ útok, resp. provokaci směrem na svou osobu.
Vidím to na rozhovor – i kdyby na to měla padnout vyučovací hodina, dvě…..
Zjistit, co je cílem smečky /případně nadhodit "předpokládaný cíl"/– pokud vyřazení a odrovnání učitelky do stavu K.O., položit otázku k zamyšlení /aniž by musela zaznít odpověď/, co by nastalo poté…tedy jakým směrem by pak smečka zaměřila své aktivity, co by mělo následovat, resp. zda by po dosažení svého cíle byli spokojeni – jak vypadá spokojenost, co člověk cítí, když je spokojen – čím je možné vyvolat spokojenost – např uvést příklady: co potřebuje ke spokojenosti hladující dítě v nějaké zaostalé oblasti, nevyléčitelně nemocný člověk, slepec……/toto momentálně napadá mě – možností je hodně/ + jak je možné naplnit potřeby těchto lidí, jaké jsou pro ně priority.
JAKÉ jsou /jaké by mohly, měly být/životní priority, hodnoty, potřeby lidí, CO obohacuje život a co naopak znehodnocuje.
Anebo prolézt si filozofii buddhismu /v rámci psychologie/ a nechat se inspirovat – pokud nátlaku kladu odpor, vzniká napětí – tlak, protitlak, nekonečné akce v tomto duchu. Pokud vše „nechám proudit“, nedávám impuls k dalšímu nátlaku – je šance na mírové řešení, někdy nastane pozitivní změna přirozeně.
Cituji: Pokud ti někdo něco daruje a ty ten dar nepřijmeš, komu ten dar patří? /Buddha/
Odpověď: Když tě někdo obdaří názorem nehledě na to, o co jde, pokud to nepřijmeš, pak ti to nepatří. Proč by nás tedy mělo znepokojovat něco, co patří někomu jinému? Je to jeho, není to tvoje.
Můj komentář k Vaší situaci a k aplikaci citátu:
Nebrat si připínáček osobně, nepřijmout útok jako útok., resp. „nepřijmout“ připínáček.
Anebo /skvělá záležitost/: nebýt pouze aktérem v dané situaci, být zároveň pozorovatelem – jakoby divákem nějakého filmu, nezúčastněným + nebýt soudcem nikoho, být spíše „advokátem“ – hledat pohnutky, důvody – potom člověk více pochopí všechny účastníky a řešení v míru se časem najde – až nastane stav vzájemného NASLOUCHÁNÍ a POCHOPENÍ a začne PROUDĚNÍ bez překážek.
Další možnost: nechat si inspirovat filozofií Aikidó = s využitím síly útočníka a vložením minimální vlastní námahy /a síly/ útočníka pacifikovat, aniž by mu bylo ublíženo.
Mně se nesmírně líbí příběh /uplatnění filozofie Aikidó v běžném životě/ k nalezení např. tady:
http://psychologie.cz/skutecne-pouziti-aikida/+ viz další díly seriálu Aikidó v každodenním životě – pod článkem.
Další inspirace je možné čerpat např. i z videí MrDogwhisperer2 na YT.
Videa se zabývají výchovou psů, ale nejde mi o přirovnání žáků ke zvěři. Jde vlastnš o psychologii.
Z videí Dogwhisperer je možné dozvědět se např. i to, jak /NEJEN/ pes vnímá naladění člověka dle držení těla. „Vůdce smečky“ = pán situace je VNITŘNĚ klidný, vyrovnaný, postoje napřímeného, záleží i na držení ramen, hlavy – sebejistota. Pes vnímá i vnitřní rozpoložení člověka – pokud je člověk nejistý, nervózní atd., stává se pánem pes – např. při venčení pak nejde o venčení psa člověkem, ale naopak – pes venčí páníčka.
Dle mého názoru to podobně funguje i mezi lidmi navzájem.
Další inspiraci k řešení situace by bylo možné najít v systemické psychologii – krátce vysvětlit nemá cenu, chce to prostudovat, event. vyzkoušet na vlastní kůži – a poté aplikovat ve třídě.
Existuje i systemické koučování – nejen individuální, ale i koučink pro kolektivy – ovšem za penízky.
Určitě je možné hledat a inspirovat se i jinak, jinde – napadají mě další a dalí možnosti, které už nevyjmenuji.
Přidám pouze ještě poznámku: zamyšlení nad Vašim tématem bylo pro mě velmi přínosné a poučné. Průběžně mi chodily otázky i směrem k sobě a mým tématům, které se mi zdají těžko řešitelné – a na tyto své otázky jsem našla odpověď – i díky Vám.
Děkuji a srdečně zdravím - to dáte!
K.