Myslím, že je zapotřebí, nejen řešit otázky kompetentnosti učitele, ale přiznat si smutnou pravdu, že se spousta učitelů stává předmětem šikany. Podívat se na toto téma a začít o něm hovořit. Školy se za poslední léta dostaly do slepé uličky. Pryč je doba kdy jste za sebou měli silného ředitele, který si vážil a oceňoval práci svých kolegů učitelů a našli jste u něho podporu. Dnes je situace jiná, spousta učitelů dělá ve školství pod tlakem vedení, strachem z rodičů a dětí. Říct vlastní názor, začíná být pomalu trestným činem. Zatímco v jiných zaměstnáních dochází k uvolńování pracovní doby a umožňuje se stále více home office a přidává se více benefitů. Ve školství je možné vysledovat opačné tendence. Myslím, že potřeba začít mluvit i o tom co se děje v řadách pedagogů. Společnost je rozdělená, zhrubla. Školství, je odrazem své doby. To co se děje ve společnosti, bohužel, poznamenává i školství uvnitř. Vytrácí se etika a smysl pro skutečné hodnoty. Sledujeme nárůst klientelismu, neprofesionality, nedostatek úcty a slušnosti k snažení a opačným názorům někoho druhého. Přitom němělo by být zejména školství ze své podstaty otevřené novým metodám a diskuzi?
Učitel musí snést hrubosti, urážky a dělat, že se ho to netýká, jinak je považován za neprofesionála. Vytratila se asertivita, právo na lidskou důstojnost, rodič má vždy pravdu. Místo spolupráce, kolegiality a podpory je řevnivost, závist, neschopnost vymanit se z vlastní rutiny hnacím motorem některých učitelů. To vše vytváří prostředí k šikaně jak ze strany rodičů a dětí, tak ze strany kolegů a i vedení.