Asi by bylo nejlepší si zajít zpět na pedagogickou fakultu a promluvit si s jejím děkanem a říct mu to... Třeba ani netuší, že tam neučí důležité věci!

Ladano, u vas ve skole nefunguje tzv. uvadejici ucitel? Tzn. ten, kterého se na všechny tyhle prakticke věci muzes zeptat? Projdi si klasifikacni a skolni rad, na většinu otázek bys tam mela najit odpověď. Je to mozna chyba vedeni, ze te nechavaji proplouvat bez poradneho proskoleni, ptej se konkretne, nech si ukazat, jak se co vyplnuje, taky jsem to tak dělala, ptala jsem se na malickosti, detaily. Dostanes to brzy pod kuzi, uvidíš.
Hodne stesti!

No, u nás na gymnáziu máme studenty poměrně rozumné, dá se s nimi mluvit, naschvály dělají výjimečně, takže záleží na učiteli, jestli i s ním se dá mluvit.


V mých hodinách IVT dovoluji studentům, aby měli mobil klidně i zapnutý, ale když chtějí telefonovat, musí na chodbu (podobně jako když potřebují na záchod). Když něco namaluju na tabuli, můžou si to vyfotit. Apod. Když toho nezneužívají, není problém. Já mám mobil taky pořád zapnutý (co kdyby se mámě udělalo zle a potřebovala, abych okamžitě přišel?)

Na začátku roku, když poučuji studenty o BOZP a řádu učebny, jasně řeknu: na záchod se nedovolujte, jen mi ohlaste, kam jdete. Podobně jídlo a pití -- když to nutně potřebujete, dojděte si na chodbu ke stolu a nedrobte do klávesnic. Jsme lidi -- co kdyby mně někdo zakázal, abych si došel na záchod nebo abych se napil? To je snad porušení lidských práv... Jestliže se žák tímto způsobem ulejvá, projeví se to na výsledcích jeho práce -- a to ohodnotím.
Kdo nepracuje, tomu klasifikuju jen aktivitu v hodině, jinak předepisuju komisionální přezkoušení na doplnění klasifikace. O klasifikaci musí mít žák sám zájem -- já nemám důvod ho nutit.

Při klasifikaci se řídím klasifikačním řádem -- žádné průměry nebo výpočty, nýbrž subjektivní hodnocení. Někdy stačí jedna nedostatečná a celé pololetí je nedostatečné (protože žák nezvládl klíčovou látku). A když je naopak student tvořivý, samostatný a má zájem i výsledky, dostane jedničku bez ohledu na průběžné hodnocení. Jinak to dopadne tak, že "dobrý" chirurg umí řezat, ale šít neumí a "dobrý" pilot umí startovat, ale neumí přistát.
Tak např. zrovna klasifikační řád vychází z Bloomovy taxonomie nebo z Maslowovy pyramidy.
Podle mé zkušenosti to není takhle jednoduché, tak si dovolím paní Hublovou doplnit. Přiměřené výjimky ze školního řádu uděluji já (např. používání mobilů při výuce), jinak paní zástupkyně nebo ředitelka. Na pedagogické poradě pokud možno neřeším nic, co není na programu (otrávil bych kolegy a nepříjemně zaskočil vedení). Vedení naší školy průběžně přijímá návrhy na změnu řádů -- stačí poslat mejla zástupkyni nebo ředitelce.

Obecně vzato, řídím se osvědčenou zásadou velitele internačního tábora Bagnauda v St. Rémy: "Rien n'est permis. Mais il y a des choses qui sont tolerées, si vous montrez raisonnables!" (Albert Schweitzer: Z mého života a díla, str. 152) Nebo jak na otázku "Copak se smí střílet na vlaky červenýho kříže?" odpovídá náš největší národní hrdina: "No šusa to byla dobrá, tak se třeba řekne, že byla tma a ten červenej kříž nebylo vidět. Ono je na světě vůbec moc věcí, který se sice nesměj, ale můžou se provádět."

Zase jedna mladá učitelka zvědavá na moje rozumy -- tuto diskusi jsem si nemohl nechat ujít!