Nevím, jestli je někde "shora" dáno, že se musí přípravy psát. Já si je, např. nepíši. Mám ale popsanou učebnici shora zdola, spousta lístečků je různě přisvorkovaných... prostě nelze mě nařknout, že by příprava neprobíhala.
Jsem však spíš zastánce improvizace - nesčetněkrát se mi stalo, že momentální nápad vyšel o mnoho lépe než dlouhodobě připravovaná akce. Samozřejmě, že některé věci je třeba pořádně připravovat (projekty, tematické vyučování apod.), ale abych si psala jako na škole obsah, cíle, metody... to snad po mně nikdo chtít nemůže! Nebo ano?!

No jasně, Pavlo,
cíle, metody, formy......to snad ne Toho už bylo dost. Ale něco podobného, jako popisuješ. Prostě, ať je jasné, že jsem se ZHRUBA připravila a vím, co se bude dít, co budu učit a co se snažím naučit.

Pavlíno, a jak si tedy plánujete cíle hodiny?
Pokud je třeba říkáte žákům na začátku, tak je musíte mít asi nějak zformulované, nebo ne? Mně přijde docela důležité promyslet si dobře právě cíl - abych dokázala na to nasadit celou hodinu, pak udělat reflexi. A protože mi to dá vždy docela zabrat, navíc když se do toho připotají kompetence, tak si to bez krátkého zapsání nedovedu představit.
Jak to prosím děláte Vy?

No já si to nepíšu do učebnice jako Pavla, ale zvlášť do svého sešitu na přípravy, ale rozhodně to nedělám tak, jak jsme to museli dělat na VŠ, tedy nerozepisuju strukturu jako motivace, cíle, formy, metody, úkoly....Zapíšu si bodově průběh hodiny (př. 1. četba pověsti- motivace, 2. práce s učebnicí str. 46., 3. diskuse, koooperace, skup. práce, interaktivní tabule....na téma, 4.zápis, hra...., 5. shrnutí.) Velice stučné, ale asi tak nějak si to píšu.
Cíle si nepíšu, ty si promýšlím předem podle témat, které probíráme, pamatuju si je a žákům je vyslovím. Mám tři typy cílů věcný - vědomostní (výstupy), sociální a kompetence. Tyto cíle si při přípravě na hodinu vyhledám a pamatuji si je. Kdybych si je všechny psala a hlavně všechny kompetence, bylo by to časové velmi náročné. Navíc už jsem se tolikrát prodírala RVP, že kompetence znám a dovedu si představit, co kde patří, co kdy a jak rozvíjím.
Pokud ale dělám projekt nebo blok na více hodin, tak mám přípravy zpracovány mnohem podrobněji. Například jak popisuji ve wiki.

Možná můj předchozí příspěvěk vyzněl tak, že si přípravy nedělám. Dělám si je, ale ne tak podrobně jako při studiu. Myslím si, že to by se nedalo zvládnout.

Souhlasím s Pavlou v tom, že někdy je příprava naprosto zbytečná, protože hodina běží úplně jinak a učitel improvizuje.

Nefunguji po hodinách, ale v týdenních pohledech. Tomu podřizuji i skladbu týdne - v pondělí ranní kruh, v pátek kruh závěrečný.
Myslím si, že kompetence stejně jako např. výukové cíle nelze hodnotit z hodiny na hodinu, to by nakonec sklouzlo k formalizmu (alespoň u mě tedy určitě). V týdenním pohledu je to vše tak nějak smysluplnější.

Protože si připravuji týdenní plány (už jsem o nich někde mluvila, k nahlédnutí zde), je pro mne snažší probrat s dětmi, co se bude během týdne dít, o čem, jak a proč se budeme učit. A stejně tak lze na konci týdne mnohem lépe zhodnotit, co a jak jsme se naučili, co jsme pochopili, kdo a jak pracoval a jaké kompetence jsme rozvíjeli (jen se musím přiznat, že prvňáčky nějakými kompetencemi ještě nezatěžuji).

Netvrdím, že to je správně, ale vyhovuje to mně i dětem. Máme mnohem větší odstup, je o čem mluvit.

V tématu Hospitace se vyvinulo nové téma věnované tomu, jak si děláme, nebo neděláme přípravy na hodinu.
Možná na to máme různé recepty a možná spolu budeme o dost nesouhlasit, o to to bude zajímavější. Přenesla jsem sem příspěvky z původního tématu a můžeme dále pokračovat.



Pavlíno, a co kdybychom si představili, že výukové cíle lze hodnotit z hodiny na hodinu jinak, než tak, aby to sklouzlo k formalizmu. Například tak, že na konci hodiny nebo klidně i během hodiny po nějakých kratších blocích provedu se žáky reflexi. Tzn. že se každý žák bude zabývat tím, co se naučil za hodinu nového, čemu z toho nerozumí, co ho k tomu napadá, jak se to naučil, co mu v tom pomohlo... A to se může vztahovat jak k cíli poznatkovému ("dneska se naučíme další vyjmenované slovo po S a procvičíme si ho"), tak kompetencí, aniž by žáci museli zrovna vědět, že se tomu říká kompetence ("a zároveň budeme při tom trénovat, jak vyhledávat informace ve slovníku" - což je dílčí kompetence v rámci kompetence komunikativní, ale to dětem vůbec nemusím říkat).
Pak bych si přípravy dělala třeba tak, že bych si ty cíle opravdu dobře rozmyslela a nějak si je zaznamenala, klidně i v týdenním přehledu. A co bych opravdu plánovala, by byly právě cíle a reflexe - jak to s dětmi provedem, aby si na konci hodiny mohli krátce zhodnotit, "jak jsou na tom". Samotný postup během hodiny bych si nezapisovala, to bych si opravdu třeba jen nějak stručně poznamenala heslovitě nebo založila v knížkách atd.

Viděli byste v takovém přístupu něco užitečného?

Dovedete si představit, že necháváte v závěru vyučovací hodiny hodnotit 25 žáků ze třídy? Předpokládám, že na to budete chtít také nějak reagovat (nebo vyzvete žáky, aby reagovali na vyjádření svých spolužáků)...
Myslím, že přednostně bychom se měli věnovat výuce (nemluvím jen o drilu a učení, ale všem možný strategiím).

Takže podle mne - nevyhovující.
Jednou týdně stačí. Možná není třeba jen pátky, souhlasím s hodnocenímna konci probíraného tématu...

Pavlíno,
já myslím, že to je jen otázka volby metody, jak takovou reflexi udělat. Viděla jsem to v praxi a fungovalo to.
Možná každá mluvíme o něčem jiném, nejsem si jista. Já mám na mysli pravidelnou reflexi obsahu (co se naučil a čemu ještě stále nerozumí) a procesu (jak se to naučil). Chápu, že nejde v hodinách provádět sáhodlouhá hodnocení, na tonení čas, sama jsem učila, takže rozumím velmi dobře.

Ale ta reflexe.
Například děti si vedou jakýsi deníček, kam si zaznamenávají své postřehy z reflexe. Malé děti to dělají třeba jen graficky - nakolik tématu nyní rozumí apod. Samozřejmě že se na ně s tímto nedá vyhrknout ze dne na den, musí se to učit, nejprve to dělat s učitelem, pak postupně samostatněji. Na začátku to lze dělat také jen hromadně. Není to sice užitečné všem žákům, ale zase vidí model, jak to dělat a učí se to. Učitelka se třeba žáků jen hromadně zeptá, co se naučili, odpovídají a učitelka se doptává. Nakonec může na tabuli zapsat, co žákům není stále jasné, jejich otázky. To může konec konců pomoct i jí při přípravě další hodiny - ví, na co reagovat. Nakonec se třeba každý může jednoduše ohodnotit - viděla jsem třeba úplně jednoduchý způsob, jak děti kreslily smajlíky na lepíky - na začátku hodiny nakolik si myslí, že téma ovládají (smajlík usměvavý, s rovnou pusou nebo se skobičkou), na konci hodiny udělali totéž a učitelka se jen jednoduše zeptala, kdo se posunul. A dalo by se pokračovat. Ve wiki je heslo reflexe, jsou tam odkazy i na literaturu, kde jsou různé metody reflexe popsány a opravdu řada z nich nemusí trvat více jak několik málo minut.
Ale efekt je podle mě velký - je doloženo, že když dítě reflektuje svůj pokrok v učení, učí se efektivněji.

Hodnocení po týdnech se mi ale také líbí, dává to zase pěkný rámec týdennímu plánu, se kterým pracujete.

Když každý den, pak třeba tímto způsobem? http://goo.gl/Ttr3

Vyzkoušela jsem, ale bohužel to neumí háčky a některé čárky.
Ale dovedu si představit, že na konci hodiny (tak, jak se píše v článku) věnuji 5 závěrečných minut jakémusi souhrnu Co jsme se dnes dozvěděli? S interaktivní tabulí ve třídě by to byla brnkačka...

Pochopila jsem?

Mně se to líbí, Pavlíno. Díky za odkaz.

Reflexe vypadá jako strašně jednoduchá věc, ale přitom je tááák účinná. Říká se, že teprve reflexí toho, co se žák naučil a jak se to naučil, mu zaklapne mozaika. Bez toho mu může řada věcí unikat. Je to princip, který se používá při strukturování hodin v duchu E-U-R.

Určitě jsou zde na portále větší praktici, kteří by nám řekli, jaké s tím mají zkušenosti.