Vážená paní kolegyně,
vidím dvě příčiny vašich problémů. Tou prvou je
chyba vedení školy, když vám přidělili třídnictví ve třídě, kde prakticky neučíte. To je zásadní věc, kterou nemůžete nijak změnit ani ovlivnit. Můžete pouze žádat v novém školním roce, pokud budete třídní v této třídě dál, abyste ve své třídě byla alespoň 3 x týdně a určitě víc než jednu hodinu denně. Omyl vedení školy je o to závažnější, že jde o 6. ročník, který je po přechodu z 1. stupně vždycky problémový. A to je druhá příčina vašich potíží. Žáci
po přechodu z 1. stupně zažívají svým způsobem
"šok"[, zvykají si na nové prostředí, střídání učitelů, u mnohých navíc nastupují vlastní potíže s pubertou a škola jim začíná jít "kolem hlavy". Pokud jsem měl jako třídní 6. ročník, trval jem na tom, abych tam
denně učil ( mám v aprobaci matematiku, takže to nebyl problém zařídit). Ale stejně to na začátku školního roku nestačilo. Alespoň prvé dva měsíce jsem byl denně ve třídě ráno před vyučováním a bavil se se svými dětmi o jejich problémech. Školních, ale i těch mimo školu. Přicházel jsem často mezi ně i o hlavní přestávce. Při absenci učitelů v mé třídě jsem se hlásil přednostně o suplování v ní. Žáci pochopili, že mi na nich záleží a brzy jsme si porozuměli. Po několika měsících už dohled a dozor nebyl tak akutní a děti se svými potížemi spíš chodily za mnou, než já za nimi.
V situaci ve které jste byla jste určitě udělala maximum. Mimoškolní aktivity, které jste jim nabídla, jsou ale nepovinné a asi se nedotkly všech žáků. To samé třídnické hodiny před vyučováním. Ty jsou ale dobré spíše ve vyšších třídách ZŠ: Mně se osvědčily již zmíněné neformální kontakty o přestávkách. Také bych vám doporučil domluvit se s některou ze vstřícných kolegyň (kolegů) kteří ve vaší třídě učí a domluvit si možnost jít se na své žáky podívat na jiné hodině, než té vaší. Bude to pro vás určitě překvapení, co uvidíte a budete mít dost klidu k tomu, abyste si o svých žácích udělala objektivní obraz. Navíc si můžete popovídat s někým, který stejné děti učí a vyslechnout si jeho názory na ně.
A vůbec nejvíce se mi osvědčily
konzultaace s předcházející třídní, která učila děti na 1. stupni. Na začátku roku jsme si sedli a ona mi o třídě řekla svůj názor. Zatím jsme ještě neprobíraly jednotlivé žáky, ty jsem stejně neznal. K tomu jsme se sešli ještě jednou asi za 2 měsíce. Fungovalo to výborně, protože jsem věděl, na co mám navazovat a na co si dát pozor, kde přitlačit a kde povolit. A také to utužilo vztahy mezi námi učiteli obou stupňů na naší základní škole, protože to začali praktikovat i další učitelé. Jako učitel ( i jako ředitel) jsem vždy vysoko uznával práci učitelek na 1. stupni a je dobře jejich nesporné pedagogické umění i zkušenosti využít. Je to vždycky ku prospěchu svěřených žáků.
Snad jem vás svým mentorováním moc neotrávil !