Dobrý den,
když jsem si četla Vaši odpověď, uvědomila jsem si, že vlastně netuším, JAK by měly fakulty nabízet praktickou výuku.
Praxi nelze naučit jinak než praxí. Ale náslechy, příprava na 1 vyučovací hodinu - to není praxe, to je ukázková hodina podle scénáře: přijdu (kde je kontrola docházky a zápis do třídnice?) - předvedu, co jsem si připravila (i když netuším, co se zrovna v třídě odehrává, jestli o přestávce nedošlo k nějakému konfliktu, kontrolu domácích úkolů nemusím dělat) - udělám rozbor a odcházím. Scénáře, který eliminuje cokoli jiného kromě výuky.

Jak říct studentům, že ani náhodou nebudou učit celých 45 minut? Nebo bychom jim to raději neměli prozrazovat, aby nám neutekli dřív, než nastoupí?

Dobrý den,
moje první praxe (učit 1 hodinu) proběhla ve třídě, kde učitelka již měsíc nebyla a žáci tím pádem přírodopis tak dlouho neviděli, což mi nikdo dopředu neřekl a já měla připravenou hodinu na opakovaní - samozřejmě nic už nevěděli. Navíc mne představili jako studentku, čímž autorita zmizela v nenávratnu - okamžitě pochopili, že jim nemohu nijak rozkazovat, nakazovat a ani je trestat. Myslela jsem, že vstupuji do jámy lvové a po 45minutách mne až "zachránil" zvonek. Ten den jsem chtěla s učitelstvím praštit
Ale máte pravdu, předtím šlo vždy jen o teorii a praxe žádná. Jak mluvit, jak reagovat, jak mohu motivovat.. co dělat a co nedělat - nic z toho člověk neví a nezná.

Jakým způsobem nabízet praktickou výuku je zřejmě otázka, kterou se trápí na výškách delší dobu. Mne by vyhovalo docházení např. celý školní rok do konkrétní školy, ke konkrétnímu učiteli, abych mohla pozorovat stále stejné žáky, jejich reakce, jejich způsob učení. Později se například zapojit a dělat asistenta onoho učitele, abych se sama zapojila do dění. Ovšem jak to skloubit a kde najít tolik ochotných a trpělivých škol a učitelů, to netuším. Takový přístup by byl zřejmě nemožný.

Dobrý den,

Svůj názor na tento problém vyjadřuje pan Zdeněk Brom v blogu. Komentáře vám prozradí, kde by učitelé z praxe viděli cestu.

Já myslím, že každá hodina praxe je dobrá, i když je leccos jiné než ve skutečné výuce. Pro mě bylo důležité, že stojím před třídou . Zjistila jsem, jak na mě reagují, že zvládnou zhruba třetinu toho, co jsem si myslela a podobně. A hodina mi tenkrát připadala velmi dlouhá, takže informace o tom, že ve skutečnosti mi spoustu času zabere zapisování do třídnice, řešení toho, jestli Toníček Pepíčkovi hodil tužku do koše a vybírání peněz za divadlo, bych tehdy pravděpodobně přijala s úlevou.

Milá Alexandro,
obávám se, že těch překážek je mnohem víc.
Nehledě na to se ale domnívám, že překážky jsou od toho, aby byly překonávány. Navíc - když vedou k dobrým cílům. A postup, jaký jste navrhla, se mi zdá velmi přínosný (a to i pro učitele, který má okamžitou a průběžnou zpětnou vazbu na své hodiny, takové okamžité zrcadlo).

Jak by se na takovou spolupráci dívali učitelé z praxe? Přijali byste podobnou nabídku?

Dobrý den.
Pro návštěvníka: Neříkám, že praxe byla ve všem špatná. Ale kvůli neznalosti žáků mi chyběla zpětná vazba tzn. co si vlastně z oné hodiny pamatují, co se jim líbilo - nelíbilo atd.

Měla bych dotaz na učitele s praxí.
Brzy dokončím školu a od září bych velice ráda nastoupila do školství (druhý stupeň ZŠ). Máte nějaké rady pro začínajícího učitele např. literaturu, kterou by bylo dobré přelouskat? Vím, že všemu se předejít nedá, mnoho věcí si musím sama projít a sama si natlouct čumáček. Ale pokud jsou nějaké dobré možnosti, kde se poučit, vzít si inspiraci, ráda bych o nich věděla.
Předem děkuji

Je velmi sympatické Vaše snaha připravit se do praxe. Já bych doporučil v prvé řadě literaturu, kterou můžete využít i při studiu a případné státnici:
Frederic Vester. Myslet, učit se ... a zapomínat. Plzeň: Fraus, 2001 - vynikající kniha o fungování mozku, učení, zapamatovávání.
Fisher, Robert. Učíme děti myslet a učit se. Praha Portál, 1995 - vyšlo i v dalším vydání. - Nabídka různých postupů a v úvodu stručný popis nových objevů v pedagogice, a příbuzných oborech, které ukazují nutnost změny.
Siegrist, Marco, Belz, Horst. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001 - vyšlo také další vydání. - jediná kniha o kompetencích - a to je teď dosti důležitá věc, se kterou se učitelé těžko potýkají.
vyjmenoval bych spoustu dalších, ale tyto považuji za "zlatý fond".

Děkuji mnohokrát za informace, tyto publikace jsem v rukou ještě neměla. Ke státnici sice už ne (z pedagogiky a psychologie jsem už povinnost splnila ), ale k diplomce a hlavně k práci zajisté použiji. A zase mám po deštivých večerech co číst.

Přidala bych velmi praktickou kuchařku: G. Petty: Moderní vyučování. Portál, Praha. ISBN 80-7178-070-7.

Je to snad jediná kniha, ve které jsem se dočetla doporučení z praxe, např. potřeby žáka, chvála a kritika, jak vést třídu, kázeň a řešení problémů, vizuální pomůcky, sestavování plánu hodiny a jak učit a nezbláznit se (výběr z názvů kapitol).