Dobrý den všem,
místo vlastních zkušeností s VŠ (které bych shrnula "spíš nic než moc") si dovolím vložit tenhle odkaz http://www.rodina.cz/clanek7235.htm na článek, který, řekla bych, ukazuje na kvalitu vysokého školství vůbec. I ta diskuze pod ním je zajímavá.

Článek p. Mlezivy konstatuje v perexu, že mnoho vysokoškoláků studuje bez zájmu o obor, přičemž prioritní pak je pro ně dosažení titulu. To je možná pravda, ale také je pravda, že za to zřejmě může systém, kdy je společnost podrobována cílené masáži v podobě nutnosti mít co nejvíce vysokoškolsky vzdělaných lidí a maturantů.

Na VŠ studuje čím dál tím více lidí, kteří na to prostě nemají. Stejně tak o stupeň níže; všichni dělají gymnázia, "obchodky", "průmky", přičemž na kvalitního řemeslníka za chvíli nenatrefíte. Úroveň dosaženého vzdělání začíná dosahovat výrazně inflační podoby, přičemž maturanti nejsou při svých protestech ani schopni trefit k ministerstvu.

Dále (a o tom článek vysloveně nemluví, ale možná lze cítit podtext) honba za titulem bez zájmu o obor je předhazována hlavně PF. Pochybuji, že by ve valné míře studenti VŠE nebo právnických fakult (samozřejmě ti, co prošli sítem nižších ročníků) studovali s tím, že v oboru nebudou pracovat. Tady bych řekl jasně, udělejme konečně ze školství prioritu, a nebude co řešit.

Krásný lednový večer!

Nejprve bych se asi měl přiznat, že článek, který v úvodu této diskuse pan Zouhar citoval, je můj. Byla to skutečně potřeba dostat ze sebe to zklamání a zděšení, které jsem po zmiňované konzultaci cítil. Nyní však musím říct, že skutečnost byla mnohem přijatelnější a optimističtější. Přednášky i semináře didaktiky ZSV byly naštěstí zaměřeny prakticky. Byli jsme nuceni pracovat s RVP, pracovat tvořivě, zpracovávat různá témata, přemýšlet. Svým zaměřením a podstatou jsem člověk praktický - a musím říct, že jsem rád, že se nakonec didaktika ZSV ukázala jako doposud nejužitečnější a nejpraktičtější předmět ze všech absolvovaných za 7 semestrů studia ZSV. Bohužel to však nic nemění na tom, že didaktiku spol. věd máme jen ve 3 z 10 semestrů, zato filosofické předměty (počínaje úvodem do systematické filosofie a filosofií člověka konče) snad v 8 z 10 semestrů. Velmi podobně je tomu i s politologií. Místo toho psychologii nemáme v rámci ZSV vůbec. Zřejmě stačí to, co se dozvíme v předmětech pedagogicko-psychologického základu. A metodika zřejmě přijde. Sama. Někdy.

Průběžné praxe na naší škole probíhají tak, že ve 4. ročníku (dříve nás do škol nepustí - a v tom vidím také poměrně velký nedostatek) absolvujeme v každém semestru v rámci obou oborů vždy 4 hod náslechy, 4 hod výstupy a 4 hod rozbory. Celkem tedy 24 hodin (z toho 8 hodin výuky) za semestr! To vskutku není mnoho.

Jinak naprosto souhlasím s tím, že by se mělo hodně rychle zatočit s existujícím pedagogickým hyenismem, kdy občanku učí člověk, který o ní nemá ani potuchy jen proto, aby něčím vykryl úvazek. Protože dokud bude praxe probíhat tímto způsobem, asi nemá cenu se divit tomu, že občanka je pro mnohé studenty oddechovým předmětem či předmětem, který je nejvíce obtěžuje a nic jim nedává. A přiznám se, že ani mnozí dospělí, se kterými jsem se o tom bavil, nemají o tomto předmětu valné mínění a příliš pozitivní představy.

Dobrý den všem,
jenom doplním, pro představu, jak je to s praxí u nás, tj. učitelství 1. stupně na PedF UK:
1. ročník - 1 týden motivační praxe, týden náslechu v jedné třídě, případně si člověk mohl po dohodě s vyučujícím zkusit učit (když měl štěstí)
2. ročník - 1. semestr jsme strávili každé úterý na jiné fakultní škole. Já osobně jsem tak měla možnost vidět docela široké spektrum škol a přístupů. Ve 2. semestru jsme byli ve dvojicích nebo trojicích každé úterý ve stejné třídě, kde jsme učili postupně od drobných aktivit až po celodenní projekt. (V té době jsme za sebou ještě neměli žádné oborové didaktiky.)
3. a 4. ročník - praxe v rámci oborových didaktik. Vypadá to podle toho, jak si to která katedra dokáže zorganizovat. Vždy je to tak, že do nějaké třídy chodí každý týden na jednu nebo dvě hodiny stálá skupina studentů, z nichž někteří učí a ostatní pozorují. Velmi velké rozdíly jsou v četnosti - některé katedry mají studenty rozdělené do skupin tak, že má student možnost učit dvakrát až třikrát v semestru, u některých didaktik jsem učila jen jednou, a to v trojici. Po praxi je společný rozbor - někdy plodný, někdy zbytečný, záleží na vyučujícím. Tento typ praxí je mezi studenty určitě nejvíce kritizovaný - kvůli malé intenzitě; přeci jen bychom radši učili než se na sebe vzájemně dívali, to je sice také poučné, ale ne natolik, aby to byl program na celý semestr. Navíc je škoda, že nepřijdeme vůbec do kontaktu s životem třídy jako takovým, ale to asi není cílem těchto praxí, jsou spíše zaměřené na to, jak postavit a vést hodinu.
5. ročník - souvislé praxe, 1. semestr 14 dní, druhý semestr měsíc. Ve třídě je dvojice studentů, tedy u nás většinou studentek, u první praxe každá učí cca 2 hodiny denně (jedna češtinu a něco, druhá matematiku a něco, druhý týden se vymění), měsíční praxe myslím probíhá tak, že se první dva týdny střídají, třetí týden učí celý jedna a čtvrtý druhá, ale tím si nejsem úplně jistá, mám ji ještě před sebou. Někdy se organizace trochu liší, podle vedoucího a katedry...
V 5. ročníku máme také praxi specializací (TV, HV, VV, DV). DV jsme učily v jedné třídě ve dvojici každý týden dvě hodiny (my jsme učily každá jednou za 2 týdny 2 hodiny, jinde si to rozdělili jinak).
Trochu jinak časově rozložené to má specializace AJ.

U našeho oboru se prakticky nevyskytuje to, že by někdo studoval kvůli titulu. Jsou tací, kteří studují proto, aby "dostali papír, že mohou učit", mají svou vlastní představu jak a odmítají se dát vysokou školou ovlivnit, ale to je jiný případ...

Zu

Ještě jsem zapomněla týdenní praxi v 1. třídě, úplně první školní týden. Tu si každý dohodl sám, kde mu bylo libo. A to už je snad vše

Tak speciálně tahle praxe je "strašně" užitečná.

Taky mohu doplnit, jak to vypadá s praxí na PedF MU. (1.st.ZŠ)

1. ročník - V 1. i 2. semestru povinná tzv. asistenská praxe. To znamená, že po dvou jsme umístěny na fakultní školu (jiná v každém semestru) a každý pátek jsme přítomny ve vyučování. Naším úkolem je vést si pedagogický deník a zaznamenat to, co nás zaujme. Plus paní učitelka nám může dávat individuální úkoly (nejčastěji to je opravování písemek, dozor na chodbách, individuální pomoc žákům v hodině atd.)

2. a 3. ročník - Nepovinná asistentská praxe. Plus různé náslechy v rámci předmětů (Komunikační dovednosti, Pedagogická diagnostika), kdy máme přesně určeno, co máme sledovat.

4. ročník - 2x souvislá (třítýdenní) praxe. Ještě jsem ji neabsolvovala, ale myslím, že probíhá ve dvojicích a každá musí odučit minimálně 10 hodin + jednu, kdy je přítomen cvičný učitel z fakulty.
Je možné, že jsou i nějaké praxe v rámci didaktik. Ale to nevím určitě.

5. ročník - opět 2x souvislá (čtyřtýdenní) praxe. Myslím, že probíhá na stejném principu, jak praxe ve 4.ročníku.

Praxe nebo jakýkoliv kontakt s opravdovým školním prostředím a žáky mi dává hodně. I když jen sedím a koukám se. Nicméně sama osobně si myslím, že to není uděláno nejlépe a že to jde určitě udělat i jinak.
Byla jsem minulý semestr ve Slovinsku a praxi jsem tam absolvovala. Nejenže slovinské studentky z 1.stupně začínají s "učící" praxí (třeba jen jedna hodina) už v 1. semestru, ale povinná praxe se jim táhne od 1.-4.ročníku a její četnost, intenzita a náročnost se s každým semestrem stupňuje. Ve Slovinsku jsem vlastně poprvé učila. Anglicky! Prvňáčkům to paní učitelka překládala a čtvrťáci už komunikovali anglicky samostatně. Úžasný zážitek (jak učení, učení v angličtině, tak 10 leté děti, které té angličtině rozumí )!

Miriam

Učitelství čj pro SŠ na FF MU: jde o čtyřsemestrální nebo v případě dvou oborů šestisemestrální navazující studium. Tedy po třech letech studia bohemistiky (filozofie, francouzštiny, hudební vědy...) si studenti mohou vybrat buď učitelský nebo odborný obor (nebo oba). Praxe probíhá v posledním ročníki a délka závisí na oboru, v případě bohemistiky to bylo 10 hodin (a pokud si dobře vzpomínám, tak 2 povinné náslechy)!

Přeji krásný den všem.
Na Ostravské univerzitě, obor učitelství pro 2. st. ZŠ jsme měli obecnou didaktiku s praxí (4 náslechy v různých předmětech), následovaly náslechy u konkrétních předmětů (opět cca 4-5). Dalším rokem vlastní učení (1 hodina a zbytek sledování spolužáků, jak se snaží oni) a poté průběžná pedagog. praxe (20hodin na každý předmět).
Nejméně vhodnou přípravu bych viděla u komunikace a obecných pedagogik, kde jsme sice vyslechli spoustu teorie (co se smí, nesmí, má, nemá), ale praxe žádná. Ta mi chyběla, především nácvik jednotlivých problémových situací (častých ve škole) bych uvítala, ať vím, jak se k nim postavit. Takto jsem v průběžné praxi byla vhozena do vody a musela začínat od "nuly".
Co se týče didaktické přípravy, tu musím pochválit. Především biologii p. Kubicové a její praktické přednášky a cvičení

Já si myslím, že se nerodí učitel, ale pouze charismatická, inteligentní osobnost s víceméně extrovertním zaměřením, která má či nemá vztah k dětem. A to další už je na dotyčné osobě, jak s tímto darem naloží. Ve svém životě jsem se bohužel často setkala s lidmi (učitele nevyjímaje), kteří tohle neumějí odlišovat a tak mylně "umetávají" cestičku takto nadaným dětem (tyto nadané děti často slýchávají: oni, resp. ti obyčejní, nudní, ti nesahají ani po kotníky..). Když pak vidíte, jak ošulit se dá výuka na škole (ostatně dnes není problém převzít postupy od jiných), jakými cestami lze naházet špínu na kolegu či kolegyni, jak lze zmanipulovat mínění druhých lidí, je mi z toho všeho smutno. Nezbývá pak než doufat v boží mlýny. Každý být dobrým učitelem prostě nemůže, i kdyby měl darů na rozdávání.