Toto téma je otevřeno především pro diskutující studenty předmětu Didaktika chemie ZŠ vyučované na Katedře chemie a didaktiky chemie UK PedF (prof. RNDr. Pavel Beneš, CSc., PhDr. Martin Rusek). Do diskuse jsou však samozřejmě zváni i ostatní kolegové s názorem.

Náměty, které padly v semináři:
1. Připravujeme žáky na to, aby se dostali na gymnázium/vysokou školu.
2. Žáci nepřišli do školy myslet, ale naučit se něco, aby prošli přijímačkami.
3. Žáci nejsou zvyklí myslet, aktivity k tomu ej vedoucí vnímají nelibě.
4. Chemie je většinou populace vnímána jako méně oblíbený předmět.
5. Jak pracovat se třídou, když v ní chemii bude potřebovat jen pár žáků? Co se zbytkem třídy?

Myslím si, že smyslem vzdělávání rozhodně není "nalít" žákům do hlav encyklopedické znalosti, které po nich vyžadují některé fakulty ve svých selekčních přijímacích testech. Ze své vlastní zkušenosti či od spolužáků vím, že kdo má o daný obor zájem a chce jej studovat na vysoké škole, tak se mu sám věnuje a na přijímací zkoušky se je schopen připravit především sám. Učitel by měl naučit žáky svému oboru do úrovně, jak mu předepisuje školní kurikulum, a dále být schopen žákům pomoci se získáním hlubších poznatků, ale to především jejich vlastní aktivitou. Rozhodně by neměl přizpůsobovat výuku svého předmětu dvěma žákům, kteří se chtějí dostat na medicínu.
Ve škole by se rozhodně měli všichni naučit myslet a to kriticky na základě známých poznatků a vlastních nebo ve škole získaných zkušeností. Všichni žáci by měli dosáhnout všeobecného přehledu v jednotlivých oborech tak, aby získané poznatky dokázali využít v souvislostech praktického života a při formování vlastních postojů(při hodnocení mediálních sdělení, svém přístupu k životu,společnosti,životnímu prostředí,...)
Myslím si, že žáci, kteří se ve většině případů nechtějí věnovat chemii jako vědě, se jí budou učit s menším odporem, nebo dokonce rádi, když v každé hodině uvidí, jak získané poznatky souvisí s jejich běžným životem, čehož u většiny chemických témat dosáhnout lze...