|
Etika, jako povinný předmět by měl existovat . Nemá být však vnímán jako něco, co je nemožné uskutečnit. K etice má vést láska k lidem, dětem, kteří jednou budou utvářet společnost, podle toho co do nich jsme sami schopni vložit. Je přeci etické se k sobě navzájem chovat slušně, rozvíjet inteligenci člověka, který nejenom že umí čelit problémům společnosti, protože rozumí jejich příčinám, ale dovede rovněž v ostatních probouzet jejich skryté vrozené lidské vlohy.
Existuje přeci základní listina lidských práv a svobod, kde mimo jiné stojí, že člověk má právo na život v míru a bezpečí. Existuje rovněž mezinárodní úmluva o právech dětí, kde v samotném úvodu je zmíněno, že dítě má právo na ochranu již od samého početí, že má právo žít v láskyplném rodinném prostředí, které by mu umožnilo dospět v harmonickou lidskou bytost a školský zákon se zavazuje k tomu, že dětem vytvoří klidné a bezpečné prostředí napomáhající rovněž k harmonickému rozvoji mladé generace. To vše však bez hlubokého láskyplného pochopení není možné, proto je hlavním iniciátorem láska v nás, která nehledí pouze na hmotný zisk, ale je jí nadevše vnitřní bohatství člověka z něhož může přinést světu porozumění, obrození a úctu k člověku, jenž se má vhodnou výchovou rozvinout ve zdravou lidskou bytost, které není lhostejné v jakém světě žije a proto je schopna jej vědomě a inteligentně přetvářet k životu, jaký má být veden mezi ostatními lidmi, k životu zaměřeném především na lidskost, aby se nemohlo v budoucnu stát, že děti ušikanují kantorku k smrti, aby se vedly války způsobující masové migrace obyvatel a smrt mnoha lidí, kteří se stali obětí chaotického vlivu výchovy a vzdělání jenž nemá na zřeteli lidskou důstojnost a práva, vyhlašujíc právo šaría, které si osobuje právo na vyhlazení jeho odpůrců a jinověrců.
K tomu abychom věděli jak správně vést etickou výchovu mládeže, je třeba znát i vysoký mravní kodex zaznamenaný v desateru Božích přikázání, sami jej přijali do srdcí a začali jím žít. Pak je také rovněž důležité znát to co je zapsáno v evangeliích, co člověka, lidskou duši znesvěcuje, snižuje jeho lidskou důstojnost a právo na slušný život, že je to druh myšlenek, kterých se má člověk vyvarovat, bdít nad nimi a nedovolovat jejich projevu kde mohou uplatňovat svůj ničivý vliv na život jedince, společnosti a lidstva. Ježíš za svého působení na zemi, o nich vyučoval, že všechno myšlení na vraždy, zabití, krádeže, loupeže, smilství a cizoložství, na urážky, závist, opovážlivost, bezuzdnost, je ze zlého. Rovněž vyučoval o myšlenkách blahoslavených, tedy takových které člověka povznáší k opravdovému lidství, jakými jsou prosazování práv, spravedlnosti, věrnosti, mírnosti, šlechetnosti a vznešenosti vedoucí k vzájemné pomoci, soucitu a milosrdenství. Bez těchto znalostí není možná etická výchova.
Etika, totiž vidí v každém člověku člověka, který je obětí společenských vlivů, proto chybující a mnohdy hodně zraňující.i přesto jej vnímá jako člověka, který má právo na naší pomoc, na uvědomění si že svým mylným postojem a jednáním těžce narušuje přirozená lidská práva, že s tohoto jednání mu vzejde osud těžkostí a procesů v nichž bude v budoucnu těžce očišťovat svá provinění proti Božím Zákonů které mají člověka vychovat k lidskosti a nikoliv k opaku. Proto každá příčina sebou nese odpovídající následek. Vědí to jen zasvěcení lidé, ostatní to považují za životní nahodilost, avšak kdo byl postaven do života jako učitel a kantor, vychovatel je v pozici kdy na sebe přebírá nesmírnou odpovědnost za působení na ty, jenž jim byli životem svěřeny do jejich péče a výchovy. Přistupují-li k těmto věcem lhostejně a nebo s malým zájmem, bylo by pro ně lépe kdyby svá místa uvolnili těm, co by lépe naplňovali toto krásné poslání.
|
|
. Pokud se nemýlím, je mezi těmito pojmy stále ještě velký rozdíl. Pojďme se tedy vrátit k podstatě debaty, jak ji pan Koubek správně o něco výše připomněl: 
