Měl bych jedno jednoduché doporučení ke zlepšení čtenářské gramotnosti: větší a častější práci s učebnicí. Někteří učitelé pouze na začátku roku doporučí danou učebnici, ale během roku s ní vůbec nepracují. Děje se to zvláště na středních školách. (A znalosti jim diktují, nebo si je žáci sami z výkladu zapisují. A podle toho to pak vypadá. Není to nevyužitá šance?

Hlavní příčinou zhoršování naší ČG je, jak správně nahlédl i pan ministr, všudypřítomnost technologií, jež restrukturalizuje mozek a díky stále se zesilujícím podnětům brání proniknout (nejen dětem) k podstatě problémů (nejen u psaného textu).
Dokud si většina z nás bude myslet, že je třeba vliv technologií prostě eliminovat, nepohneme se. Ve světě již dávno přišli na to, že pravdou je opak. Technologie je naprosto nutné do řešení toho zásadního problému (nejen u ČG) zapojit!

Pane Brdičko, souhlsím s Vámi, ale řekněte mně, obyčejné učitelce, která se dělí v kabinetě o jeden počítač deset roků starý, co konkrétně mám ve své práci změnit?

Proč objevovat objevené? Zde je soupis dovedností a postojů, které se skrývají pod pojmem čtenářská gramotnost:

• žáci čtou aktivně, přemýšlejí při tom, kombinují různé postupy vedoucí k co nejlepšímu porozumění;
• čtou s jasným cílem a neustále sledují a posuzují, zda text daným cílům vyhovuje;
• obvykle si text prohlédnou dřív, než se do něj pustí, všímají si struktury textu
• a hledají ta místa, která s největší pravděpodobností naplní účel, s nímž se do četby pouštějí;
• v průběhu četby dobří čtenáři často předvídají, co asi bude dál;
• čtou výběrově a neustále činí rozhodnutí o způsobu četby – co budou číst pozorně a pomalu, co přečtou rychle, co nebudou číst, co přečtou znovu;
• budují si význam textu, ten neustále podrobují kontrole a upřesňují ho, kladou si otázky v průběhu četby;
• snaží se odhalit význam neznámých slov a pojmů, na které v textu narazí, a poradí si s nesrovnalostmi a překážkami v textu;
• vycházejí z dosavadních vědomostí a zkušeností, porovnávají s nimi čtený text,
• propojují text s tím, co už věděli dříve;
• přemýšlejí o autorech textů, jejich stylu, východiscích, záměrech, historických okolnostech;
• sledují, jak textu rozumějí, a podnikají opatření pro lepší porozumění, pokud je to třeba;
• hodnotí kvalitu textu, posuzují jeho hodnotu a reagují na text různými způsoby, jak racionálně, tak emocionálně;
• různé typy textů čtou různým způsobem;
• při četbě vyprávěcího textu se vžívají do prostředí a postav;
• při četbě věcného textu často shrnují a upřesňují svá shrnutí;
• porozumění textu se u nich odehrává nejen přímo při četbě, ale i během malých pauz, které během četby činí, a pak také když vlastní čtení skončí, když dočtou;
• porozumění je náročná, vyčerpávající a komplexní činnost, kterou ale dobří čtenáři vnímají jako uspokojující.
Cituji z dokumentu Gramotnosti ve vzdělávání.
Přemýšlejme raději jakými metodami můžeme jednotlivé složky rozvíjet. Napadají vás nějaké?

Protože takto je to sice hezky teoreticky řečeno, ale také značně neuspořádaně. Učitel by si v dovednostech měl "udělat pořádek" sám stejně jako se žáci učí ve škole. Tím, že si zpracovávají témata samostatně nebo pod vedením učitele, systém si přeuspořádají a poznají ho mnohem lépe. Totéž platí pro učitele. I pro ně jsou dovednosti novinka. (Nebo fráze - podle toho, na jakou stranu se staví.)

Navíc např. dovednost "budují si význam textu, ten neustále podrobují kontrole a upřesňují ho, kladou si otázky v průběhu četby" je vlastně dost komplikovaná na výběr metod nebo explicitní výuku, i když někdo by třeba tvrdil, že už to dělá. Že to neděláme, o tom svědčí i testy PISA.

Takže konkrétní připomínka k této dovednosti: Jak si zkušený čtenář buduje význam textu? (Odpověď není jednoduchá - používá všechny dovednosti, popř. uvědomělé plány = strategie, vzhledem k určitému cíli = účelu, shrnuje (pomocí kategorizace nebo klasifikace) a syntetizuje zároveň od začátku čtení (vlastně ještě před čtením). = pouze jedna část dovednosti, kterou musíme dobře naučit... To znamená, že žák musí umět stanovit si cíl, vědět, jak shrnovat při a po čtení podle typu textu a jak do toho všeho zabudovat své názory a myšlenkové pochody tak, aby výsledek dával smysl. A to nemluvím o zbytku této dovednosti, natož o těch dalších.

Příspěvek do debaty v blogu Ondřeje Hausenblase.

Když moji patnáctiletí studenti sdělovali (strukturovaně, samozřejmě, každý dobrý učitel má stanovený standard výstupů jak řekl V. Klaus ml.) své poznatky, dojmy a zážitky z knihy Peníze od Hitlera R. Denemarkové, nebo když jsme si s dětmi na táboře vyprávěli o novele K moři a povídce Věneček Petry Soukupové, když jsme si s bývalými studenty na maturitním večírku vzpomněli na Annu Zonnovou, Patrika Linharta, Edgara Dutku, Stanislava Komárka, Erazima Koháka, nezažil jsem tedy žádnou nudu! Holkám z Denemarkové tekly slzy po tvářích.
Je prostě potřeba, aby se čtení považovalo za pilíř vzdělanosti a pedagogové se na tom shodli. Češtináři s fyziky Pak se nebude stát u katedry, kázat a kazané vymáhat dětem z hlav, ale začne se i ve škole pracovat dle aktuálního data s informacemi a se světem, jaký je. Pokud mají školy "deset let" starý počítač a nebo učitelé pochybují, že svět je složen z bitů dat, přístupných a pěkně zmotaných na síti, pokud mají v knihovně jen Čuka a Geka a kytičky, je to špatný!
Co dělat? Změnit to. Učebnice, internet, práce s aktuální publicistikou jako normální, standardní, převažující činnost ve škole! Zavedení konfrontace názorů studentů plynoucích přímo z přečteného s jiným, "odbornějším" postojem jako nezbytná (a hodnocená) metoda získávání informací, postojů a hodnotové orientace. Nalezení nového smyslu v textu, zařazení této zkušenosti do svého světa a její využití při dalším získávání informací jako indikátor, který si dítě vyhodnotí samo v portfóliu, a zkontroluje si také, že jej využilo i v dalším učebním tématu. Možných aktivit na podporu rozvoje funkčního čtení je spusta, ve škole jde ale ze zásady o nastavení priorit učitele, vy zde tomu říkáte systémový přístup - dokud bude trvat na transmisi informací, budou mít vzdělávací agentury (jak píše Radek Sárközi) i nadále rito zaručené a stát bude své desítky miliard sypat do jámy. Pokud vezme v potaz svět jaký je, s facebooky, minikamerami, minidiktafony a kalkulačkou, ale také s twitterem a sociálními sítěmi. Může žáky třeba i něco naučit. Takový facebookový profil Iana McEwana nebo Erika Taberyho a Václava Cílka jako třídní projekt v kvintě může pomoci rozvoji čtenářství více než účast v této diskusi. Hezký nový rok!

Dobrý den,
děkuji všem za příspěvky. Pomáhají mi zorientovat se ve vlastních myšlenkách. Systémový přístup vidím možná ještě trochu jinak než pan Koubek. Za základ považuji péči o učitele. Je mnoho skvělých kantorů, kteří odvádějí výbornou práci na základě svého vnitřního přesvědčení a přístupu. Ale jako v každé profesi, je i v našich řadách mnoho těch, kteří se vezou. Zatímco v soukromém sektoru takový pracovník dostane zpětnou vazbu v podobě nižšího platu, v učitelských vodách je něco takového téměř nemožné. Dnes platí, že kantor, který na sobě pracuje, je na tom finančně stejně (nebo hůře, pokud je mladý) jako kantor, který učí více méně stejně nyní jako před deseti lety. Nic (kromě vnitřní motivace, která však naše školství nespasí) nenutí učitele, aby na sobě pracoval - to souvisí s tím, že tzv. kurikulární reforma proběhla převážně jenom a papíře. Když jsem byl v Kolčavě ve škole, tak mi tam paní učitelka ukazovala materiály, jež dokládaly její sebevzdělávání, ke kterému jsou tam učitelé vedeni. Sám jsem si pomyslel: no, u nás v tomto ohledu nikdo nic nemusí... Značná část učitelů smysl reformy nepochopila (a možná ani pochopit nechce), někteří nejsou schopni pracovat s pojmy "cíl" a "prostředek"… Plán je téměř sprosté slovo…

Samostatnou kapitolou jsou některé pedagogické fakulty, jejichž učitelé nechají své studenty psát testy z RVP (dozvěděl jsme se přímo od studentů)… Dalším problémem je úroveň výuky. Moje žena mi vyprávěla, jak jí na fakultě spolužačky, dnes absolventky již cca 6 let v praxi…, po přednášce žádaly o zápisky, neboť nevěděly, co si během přednášky zapsat - K tomu snad není co dodat…

Změnit se tedy dle mého názoru musí způsob odměňování učitelů. Nezbytností je systém vzdělávání učitelů, který bude souviset s platovým ohodnocením. (Kdo svěří dítě lékaři, o němž víte, že je bez atestací a nepracuje na sobě…) Za úvahu stojí rozsah přímé vyučovací povinnosti učitelů. Chceme-li po učitelích kvalitní práci, musí pro to mít podmínky: finanční, časové, metodické, materiální.

Chtěl bych vám všem moc poděkovat! Jsem z České školy zvyklý na poněkud odlišné postoje i přístup k diskuzi. Člověk by pomalu už začínal mít dojem, že již žádné skutečně vynikající učitele nemáme, že se nepochopení smyslu RVP blíží 100%. Proto je pro mě setkání s vámi všemi (s panem Koubkem zvláště) velmi úlevné.
Pro Návštěvnici mám jednu radu. Našetřete 10 tisíc, kupte si netbook, zřiďte si domácí připojení do internetu (300-600 podle lokace), dejte se do studia a hledejte si jinou školu (nebo rovnou žáky online)!

Přeji vám všem vše nejlepší v novém roce. Nechcete-li nevědomky přispět k úpadku našeho školství, musíte o sobě a svých názorech dávat vědět! Děkuji předem.

Opět jsem si pročetla celou diskuzi a vybrala jsem (pro sebe) pár nejzajímavějších myšlenek (dokument zde)

Mrzí mě, že tak nějak trochu pasivně očekáváme, my učitelé, "až do udělají ti nahoře". Doufám, že se nám podaří v lednu rozjet PLN pro čtenářskou gramotnost, protože by byla škoda nevyužít této možnosti...