Minimetodika? Z po(d)hledu obyčejného, řadového dějepisáře musím říci, ve vší úctě, že přesně tudy cesta nevede. Málo, velmi málo konkrétní, příliš "akademického" balastu, podivný pajazyk.

Např.:
Proč postupně vytěsňovat dějiny starověku? Jen tak – z rozhodnutí VÚP? Myslíte, že dějiny starověku už nemají co říci?
Důraz na klíčové kompetence a minimalizaci faktografie? Ale to jste vy z VÚP už jednou v rukách (při tvorbě RVP ZV) měli, ne? VÚP se mi stále více jeví jen jako přidružená výroba MŠMT, neměli bychom se opírat spíše o nějaké profesní společenství?

A můžete být konkrétní a uvést ty "podivné výroky", příp. objasnit, co je na těch výrocích podivného. Jinak ta minimetodika je určena učitelům dějepisu v ZŠ a SŠ. Jejím hlavním cílem je na omezeném prostoru poukázat na aktuální trendy ve výuce školního dějepisu. Možná by bylo dobré si materiál nejdříve důkladně přečíst a až poté kritizovat. Já si samozřejmě nedělám patent na rozum, ale většina informací uvedených v kritizované minimetodice pochází z nejnovější odborné literatury a z per erudovaných didaktiků dějepisu (např. prof. Beneš, doc. Gracová nebo dr. Labischová), jak je ostatně uvedeno mezi informačními zdroji. V připojené literatuře čtenáři určitě najdou i odkazy na zajímavé weby, jak po nich volá pan R.S.
Pane Sarkozi, velmi rád se nechám poučit, jak má vypadat dobrá minimetodika a již teď se velmi těším, až ji dostanu k přečtení. Jestli tedy jako praktikující dějepisář nebo alespoň jako odborně školený dějepisec myslíte svou iniciativu vážně a nejedná se opět pouze o velkohubá a planá prohlášení, na která jsem od vaší osoby zvyklý. A to říkám s plnou odpovědností ne jako ukřivděný spoluautor dějepisné minimetodiky, nýbrž jako člověk, kterému jde alespoň o malinkatý posun poněkud rozkolísaného českého školství směrem k jeho zlepšení. Věřte mi, že bych od vás rád spatřil něco konkrétního a hmatatelného, nejen "kecy v kleci", které ničemu nepomohou.

Tak bych to neříkal, že nejstarší dějinmy nemají co říci, ale rozhodně bych jim nedával tolik prostoru, kterému jim věnují mnozí dějepisáři. Stejně tak se můžu ptát já - proč věnovat tolik prostoru pravěkým a starověkým dějinám?
Jinak otázce vzniku a tvorbě RVP ZV bych se rád vyhnul, protože je to zbytečné nošení dříví do lesa. Stejně tak roli dnes již neexistujícího VÚP - to je v současné diskusi o směřování dějepisu naprosto irelevantní a zástupný problém. Určitě je třeba se opírat o profesní sdružení, jakým je např. ASUD, anebo akademická sféra, s jejímiž zástupci jsem jako tehdejší didaktik dějepisu (mezi lety 2008-2011) ve VÚP spolupracoval. Ovšem VÚP zanikl - ke spokojenosti bývalého ministra Dobeše a celého vedení MŠMT, já ve své pozici skončil a spolupráce s akademickými pracovníka ustala...

Aleš Franc:"Vhodnější by bylo začít rodinnou historií, historií školy a místa bydliště žáků, v 6. ročníku tedy začít výkladem jakési elementární kulturní historie, samozřejmě dle chronologického přístupu směrem od nejstarších dob k epochám nejnovějším. V 7. ročníku na to navázat sociálními dějinami, v 8. ročníku pokračovat hospodářskými a v 9. ročníku to uzavřít dějinami politickými. Samozřejmostí by byla jasná akceptace chronologického přístupu při výkladu jednotlivých tematických oblastí." (viz výše)

To, co navrhujete pro 6. ročník, je už ale z větší části součástí výchovy k občanství, Člověk ve společnosti, RVP ZV 2005, s. 48.

Nemáte nějakou konkrétnější představu (třeba tematické okruhy) vámi navrhovaného obsahu dějepisu v jednotlivých ročnících? Kolik těch kulturních, sociálních, hospodářských a politických dějin by bylo věnováno období po r. 1945? A to by se vždy každý rok znovu a znovu začínalo od... Odkud vlastně? A hlavně: Nezmizely by tak souvislosti mezi těmito čtvero dějinami?

V minimetodice (to ovšem není metodika) píšete, že jde o současné trendy. Myslíte ve školní praxi, nebo jen na akademické půdě? Myslíte i trendy v zahraniční? Kde konkrétně? Funguje někde váš (výše citovaný) model?

Dík za odpovědi.

Pár postřehů a osobních názorů (týkající se ZŠ!):
1. V minimetodice se navrhuje postupovat od toho, co dítě zná (rodina, obec) - v praxi (alespoň v naší škole) je toto součástí "prvouky" ve čtvrté třídě.
2. V páté třídě je polovina času věnována starým kulturám Indie, Persie, Mezopotámie, Egypta, druhá polovina je věnována starověkému Řecku. Vidím v tom hluboký smysl, protože dítě ve svém duševním vývoji jakoby opakovalo stav vědomí společnosti v průběhu těchto (i následujících) kultur, a proto je mu to blízké (jenom to nesmí být jen suchý výčet faktů, ale i prožitkové a prožité učení). Z toho důvodu nevidím jako správné ustupovat od těchto témat.
3. Následují období vyrůstající ze sebe navzájem, proto se mi zdá logické ponechat chronologické řazení tak, jak je známe. Přiznám se, že nevím, jak jinak bych ukázala vývoj společnosti a logickou návaznost. Navíc si myslím, že moderní dějiny jsou tak složité na pochopení (i pro některé dospělé), že se mi nezdá správné nořit do nich ještě nezralé osobnosti.
Chybou samozřejmě je, že na moderní dějiny už jaksi nezbývá čas, ale jednou z příčin je podle mě např. časování přijímacích zkoušek. Každý, kdo učil v deváté třídě, to zná: proboha, jak přežijeme ty poslední měsíce?!
Dalším důvodem je zhutňování dějin směrem k současnosti - zatímco v páté třídě probereme za rok několik tisíc let, v devítce už to je 100 let, ze kterých je ovšem mnohem těžší vybírat to důležité, resp. vypouštět to "nedůležité". A jak už jsem psala výše, možná musí ti mladí k moderním dějinám dozrát, aby je mohli vnímat v jejich plnosti - z hlediska ekonomického, sociálního atd.

A ještě k minimetodice - vnímám ji spíše jako podnět těm učitelům, kteří učí stále jako za našich mladých let (v roce tom a tom se stalo to a to, vládl ten a ten a udělal to a to, opište si do sešitu). Vnímám ji jako snahu o polidštění výuky dějepisu. Proto to možná některým může připadat jako zbytečné "blábolení", protože už takto dávno učí a nevidí v ní nic nového. Ale věřím, že jsou i učitelé, kteří ji budou vnímat jako utopistickou.

Dovolím si z ní vybrat jednu větu, která se mi zdá hodně důležitá: ŸKlást zřetel na přiměřenost věku a schopnostem žáků.

"Pane Sarkozi, velmi rád se nechám poučit, jak má vypadat dobrá minimetodika a již teď se velmi těším, až ji dostanu k přečtení. Jestli tedy jako praktikující dějepisář nebo alespoň jako odborně školený dějepisec myslíte svou iniciativu vážně a nejedná se opět pouze o velkohubá a planá prohlášení, na která jsem od vaší osoby zvyklý. A to říkám s plnou odpovědností ne jako ukřivděný spoluautor dějepisné minimetodiky, nýbrž jako člověk, kterému jde alespoň o malinkatý posun poněkud rozkolísaného českého školství směrem k jeho zlepšení. Věřte mi, že bych od vás rád spatřil něco konkrétního a hmatatelného, nejen "kecy v kleci", které ničemu nepomohou."

Odpovím asi takto: Moje příjmení se píše jinak. Dále nejsem placen za tvorbu minimetodik. Chtěl jste znát názor na tu minimetodiku, tak jsem ho napsal. Nečekal jsem, že mě bude někdo urážet za to, že zveřejním názor, ke kterému jsem byl vybídnut. Kupodivu stejný názor zde napsal i kolega Sotolář, ale toho jste se rozhodl nezurážet... Je plné právo akademických mudrlantů tvořit podobné minimetodiky, ale ať se pak nediví, že je budou učitelé z praxe ignorovat...

Myslím si, že kdyby dostala prostor tuto metodiku vytvořit třeba Zuzana Loubet del Bayle, která píše na tomto portálu blog "Jak zlepšit školní dějepis a zeměpis" (http://dejepis1zemepis.blogy.rvp.cz/), mohl by vzniknout přínosný text. Obzvláště, kdyby vznikl v diskuzi dějepisářů z praxe, např. pana Zdeňka Broma, nebo i členů ASUD. Sám jsem ve svých příspěvcích naznačil, kudy by se měla výuka dějepisu ubírat. A to včetně příkladů. Víc po mě prosím zdarma nechtějte.

Jinak prosím, abyste mě v diskuzi neurážel. Já Vás také neurážím. Jen jsem napsal svůj názor na konkrétní materiál. Asi jste chtěl slyšet spíše pochvalu, když jste jeho spoluautorem. Třeba ji dostanete od někoho jiného, nezoufejte!

Pánové, rozumíme vám. Ale prosím o klid, byť je to obtížné.
Argumentujte k tématu, v žádném případě k sobě navzájem.

Pánové, tak takhle jsem to zrovna s tím východiskem k diskuzi nemyslela
Podstatné je, že vám (nám) všem jde o věc. A doufám, že se k nám připojí i další, proto, prosím, buďme konstruktivní.
Pokusím se o rekapitulaci:
Vidím dvě jasné linky, které se tu v diskuzi objevují:
A) obsahy
B) formy
Co tu zatím padlo:
K CHRONOLOGII





K TEMATICKÝM BLOKůM
Bez citací si dovolím shrnout - zdá se mi, že se všichni shodujeme na tom, že "celé dějiny" odučit není možné, je třeba vybírat (to je asi jasné každému), ale jako podnětná se mi jeví společná myšlenka, že by měl učitel mít svobodu si do určité míry zvolit část témat, která chce pro výuku použít. Zároveň tu zazněla obava, zda by všichni vyučující dokázali "vhodně" zvolit tu "svobodně volitelnou" část (tady si dovolím přičinit jednu osobní poznámku - to je právě to, co se musí naši "velitelé" naučit: dát důvěru učitelům) a zazněl tu i názor, že by si témata mohli volit i žáci sami podle toho, co je zajímá.
Důležitá je i zmínka o vhodnosti (nebo spíše nutnosti?) "provázání" témat dějepisných s jinými předměty (zeměpisem, občanskou výchovou, dodám i výtvarnou a hudební výchovu...).
Sem asi patří i otázka rozdělení tematických bloků do ročníků (povinné vs. svobodné); další nastíněnou možností je probrání "všech" bloků vždy v jednom ročníku, ale pouze z jednoho úhlu pohledu (kulturního, ekonomického, sociálního, politického).

K FORMÁM
- rozbor pramenů (v českých zdrojích chybí; doporučené vs. povinné prameny; vhodně zvolená míra jejich využití)
- znalosti ("ládování") - zdá se mi, že jsme je jednomyslně odmítli (nebo se mýlím?)


I když to tak z posledních příspěvků nevypadá ( ), v mnoha bodech se shodujeme. Z toho vycházejme v další diskuzi.

Podnět, který byl zjevně na pozadí idey VÚP a jeho minimetodiky: PROČ PRÁVĚ TAK A NE JINAK, neboli: co nás vede právě k tomuto (či jinému) "řešení" (myslím, že v centru našeho zájmu by mělo stát dítě, ne dějiny, ty jsou jenom prostředkem výchovy), by jistě stál za další diskuzi.

Než jsem dopsala svůj rozsáhlý příspěvek, předběhlas mě .

Dovolím si dokonce "kacířský" názor: Co kdyby se nejmodernější dějiny (nevím zda celé, nebo zčásti) přesunuly na střední školy? Proč mají střední školy znovu omílat již jednou probrané (a to většinou jen velice rychlým "průletem")? Minimetodika se obrací na Komenského (a píše o potřebě "Klást zřetel na přiměřenost věku a schopnostem žáků."), nebylo by právě toto opatření v duchu Komenského? Nejmodernější dějiny jsou plné "ideologií a politiky" a opravdu vyžadují zralejší osobnosti.