Děkuji za videa.

Jinak, toto dilema o příp. vyhození jsem si u sebe vyjasnil.

Nicméně je zde několik možností přístupu. To nejhorší je asi, pokud jde škole čistě o peníze. V tom případě si mě dovolit nemůže. Do jaké míry jsem ale schopen žáky něčemu naučit, když vědí, že propadnout nemohou, tak proč by se snažili? A věřte mi, že takováto atmosféra zde je. Má takováto škola ale existovat dále? Vím, že je ekonomická situace špatná, nicméně tím, že budu slevovat nároky na žáky, docílím akorát toho, že budu propouštět do světa žáky nepřipravené, bez zájmu, bez logického uvažování, ... Má se tímto ekonomická situace zlepšit?! Vždyť mnoho z nich pak může skončit na pracáku a to mám chtít?!

Pokud tedy učím špatně a o zlepšení snahu nevyvíjím, tak na půdě školy nemám, co dělat. Jestli je ale chyba i jinde, tak si škola musí položit otázku, jaké stanovisko chce držet.

Četl jsem zde v diskuzích praktické situace, se kterými se potýkají učitelé i na gymnáziu. Gymnázium ve vedlejším městě bere už bez přijímaček a žáky, kteří by se tam dříve nikdy nedostali.

Ptám se proto: "Ekonomická situace a další faktory nutí snižovat určitou úroveň vzdělání?" Sami víte, jak dopadaly maturity a jak úroveň chtě nechtě klesá.

Mám jít tedy s dobou a úroveň snižovat, nebo ne? Myslím tím výrazněji snižovat. Nějaké snížení pochopím. Žáci mají často špatné zázemí a jiné problémy, ale jak moc mohu? Mám pouštět ze SOU žáky s vědomostmi ZŠ?

Ona je to vlastně jen optická iluze to "snižování úrovně vzdělanosti". Pouze při stále stejné kapacitě středních škol došlo k poklesu počtu studentů o třetinu oproti minulosti... Podle mě by na učilišti mělo stačit, když učni budou umět to z matematiky, co využijí ve své práci a v běžném životě. Dal bych jim příklady, co se může stát, když to nebudou umět... Když špatně číšník z hlavy bez kalkulačky sečte účet a okrade se o stovku, když má kuchař recept pro 5 osob, ale potřebuje podle něj uvařit pro 4 osoby nebo 17 osob apod.

Co se týče příkladů, zkontroluji své přípravy a nejlepší by bylo, kdybych dal za rok vědět, jak jsme dopadli

Každopádně děkuji za nasměrování.

Tomu optickému snižování úrovně ale nerozumím. Vždyť úspěšnost maturit, závěrečných zkoušek se často udávají v procentech a tam je více méně jedno, zda došlo k poklesu počtu žáků. A tato procenta vypovídají o tom, že se úroveň, alespoň někde snižuje. Nebo to chápu špatně?

Nemyslel jsem maturity, ale právě to, že se nejprve naplní gymnázia - dříve přijímačky, nyní už ne, pak SŠ s maturitou a nakonec učiliště...

Ano ano, tak to chápu.

Vrátila bych se někam na začátek diskuse. "Nicméně mi tito žáci ukázali realitu o jejich vědomostech a dovednostech, se kterými vycházejí ze ZŠ."

Jako matikář na ZŠ vás úplně chápu. Příklady, které uvádíte, jsou podle mne zcela smysluplné a velmi, velmi jednoduché. Běžně podobné počítáme a i mnohem složitější. Valná část žáků je zvládne a na většině ZŠ je to určitě stejné. Bohužel na SŠ přicházejí z nějakých důvodů jako tabule nepopsaná a věřím, že i moji žáci budou tvrdit, že nic podobného nikdy nepočítali. Devátý ročník je jenom o přežívání, všichni si napíší nějakou SŠ a vezmou je (letos klidně i žáky s nedostatečnou na vysvědčení), tak proč by se učili! Ufackovat známku na 4 jim stačí a zkuste po nich chtít výkony. (Předpokládám, že se dozvím, že neumím žáky motivovat, nepočítáme nic praktického, pracuji tupě s učebnici, neumím zaujmout a matematiku jim přiblížit. Pak prosím, abyste nejdřív došli do mé hodiny.)
S každými odcházejícími deváťáky trpím, kde mi udělají ostudu a co si o mně budou myslet na SŠ.

Nevím, zda vás to potěší, ale něco podobného prožíváme i v 6.třídě, kdy děti zapřou půlku učiva z 1. stupně a nikdy nic podobného neviděly, neslyšely, neučily se, neumí. Taková lokální amnézie.

Za léta, co učím jsem to zcela nepochopila, ale je to stále stejné.

Podle mě to vychází z rozdílu mezi "probráním učiva" a "trvalým osvojením". To první někdy uměli, ale už to vypustili... Já bych např. nyní zapřel tak 95% učiva ze ZŠ. Zhruba tolik jsem toho zapomněl a nevyužívám.

Ještě jeden tip pro učně kuchaře na matematiku: http://www.montessoridoma.cz/?p=8168

Paní Rambousková, na jednu stranu jsem rád za Váš příspěvek, jelikož vidím, že máte podobné problémy a neděje se to jenom u nás na škole. Ale samozřejmě bych byl hrozně rád, kdybychom takovéto situace nemuseli řešit.



Ano, myslím si, že určité povolení v náboru žáků na SŠ má také svůj motivační dopad na jejich snahu, když rodiny nefungují.

S tím "za 4 mi stačí" se setkávám také dost často. A pokud jsou jenom trochu chytří, tak se naučí jeden dva typy příkladů a jsou "za vodou".
V jedné třídě při hodině ICT mi toto provedl jeden žák, tak jsem mu řekl, že když to nebude mít celé hotové, tak dostane za 5. "Buď všechno, nebo nic." Vím, že je to kruté, ale k jeho práci to zabralo. Nakonec jsem mu rád dal za 1

U MA jsem v jedné písemce (na 40 min.) zkusil toto. Pro písemku jsem vytvořil 6 úloh a co špatně vypočtená, to známka dolů. Což znamená, že musí mít 3 úlohy na 4. Opravdu jsem potom jednoduše poznal ty, kdo se na to vykašlali.

Rozumím a osobně tuto špatnou situaci nedávám za vinu učitelům a učitelkám na ZŠ. Systém je nastaven moc "jednoduše", moc "zadarmo" a znovu říkám, že rodiny na tom mají zásadní podíl.

Taktika "všechno nebo nic" mi přijde správná! Možná je největší problém právě v tom, že si žáci už na ZŠ zvykli jet na čtyřky... Je to jeden z velkých problémů známkování. Proto nejsem jeho příznivcem.