Však já zkouším, už od února:
http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=100&t=3185&start=20„Pilně procvičujíc písmo Comenia Script zjišťuji, že …..“ (12.2.2010)
Comenii ale zatím stále
spíše kreslím než píši, tudíž o nějaké závratné rychlosti či vytrvalostním výkonu nemůže být ani řeč.
Zapomínám háčky a pořád
potřebuji linkovaný papír (!).
To neplatí u bezserifové varianty, která se ovšem v mém provedení podobá spíše Arialu. Stále mi vysloveně vadí velké „U“ dvěma tahy.
Comenia se dobře píše fixem, hůře už ale propiskou. To souvisí s mechanismem posunu inkoustu pomocí kuličky, která je opakovaným zdviháním a pokládáním hrotu znovu a znovu zatlačována, čímž se zvyšuje množství vytékajícího inkoustu, který se následně hromadí na hrotu propisovací tužky. V kuličkových perech je inkoust méně viskózní, tudíž na hrotech neulpívá.
Hodnocení čitelnosti písma má četná úskalí. Ostatně i R.Lencová výstižně napsala, že
KAŽDÉ písmo může být nečitelné. Vždycky záleží nejen na zručnosti pisatele, ale též na IQ čtenáře a okolních podmínkách – jak v okamžiku psaní textu, tak i v okamžiku jeho čtení.
Do písma a jeho čitelnosti se promítají schopnosti, znalosti a dovednosti pisatele i čtenáře, stejně tak jako jejich zdravotní stav, momentální nálada a další okolnosti. Jinak si člověk píše soukromé poznámky, jinak vzkazy svým blízkým a jinak třeba životopis pro budoucího zaměstnavatele. Jinak píšete, když vás bolí hlava, jinak v momentální euforii, jinak, když trpíte Parkinsonovou chorobou. Čitelnost ovlivní, píšete-li za jízdy autobusem nebo třeba bez brýlí, pokud je potřebujete, ale nejsou právě v dosahu. Není-li text vzhledem k jeho pozadí dostatečně kontrastní, luštíte ho stejně obtížně, jako jiný za šera.
Jestliže čtenář textu špatně vidí, je netrpělivý nebo prostě natvrdlý, moc toho nepřečte. Jsou samozřejmě i tací, kteří některým textům ani rozumět nechtějí…
Šance na přečtení jakýchkoliv poznámek ale existuje jen tehdy, mají-li všichni zúčastnění stejné startovní podmínky – tedy znají-li tentýž standardní psací vzor. Jakmile ho čtenář nezná, má smůlu – moc si nepočte.
Pakliže jej naopak zná, po určitém čase si na písmo zvykne, akceptuje individuální projev pisatele a text dešifruje. Výhodou je, vyzná-li se navíc v dalších specifikách typických pro danou ukázku textu (např. lékařské zprávy budou nezasvěcenému vždycky připadat nečitelné, nezná-li terminologii a zažité zkratky).
Je málo platné, je-li Comenia za určitých podmínek čitelnější, když její uživatel jiné psací vzory nezná. Spolupracující lidé potřebují komunikovat všemi směry – jednou čte/píše ten a příště zase onen. Současný psací vzor zná dnes každý, ačkoliv jej třeba používá jen jako jeden z možných (dle příležitosti), případně upravený či nepoužívá vůbec. Ale pořád ho zná, a tedy dokáže přečíst.
I čitelnost Comenie, tak jako ostatních psacích písem, je ovlivněna osobností písaře a čtenáře. Změna proporcí znaků ve prospěch střední výšky může činit obtíže, zejména osobám trpícím presbyopií (vetchozrakost – běžná u lidí nad 40 let), jakož i dyslektikům (gpqbdaohnuIltfCG… v Comenii). Může docházet k záměnám, jelikož rukou psaný text nikdy není totéž, co tištěná předloha.
Mimochodem: „t“ je v Comenii nezvykle malé, takže v souvislém textu se úplně ztrácí.
Najdu-li ve zprávě psané
běžným psacím písmem kličku pod linkou, vím jistě, že jsem našla písmeno "f,g,j nebo y". Přímým tahem pod linku zasahuje pouze "p". Kličku hrdě se tyčící vzhůru mají: "b,f,h,k,l"; přímý tah nahoru má "d", jakousi stříšku pak "t".
Tyto markanty mi v rozsáhlejším textu umožňují rychle se orientovat, jakož jej i dešifrovat. Jestliže nepřesahují dostatečně, je tato činnost mnohem obtížnější.
Kromě toho j
e pro čitelnost písma výhodné, když se od sebe znaky pro jednotlivé hlásky liší co nejvýrazněji. Další
obtíže s čitelností Comenie vyplývají z její nespojitosti, resp. nesystematické částečné spojitosti (což je ještě horší). Právě ono částečné spojování písmen podle toho, jak jej umožní jejich tvar a „pohyb lokte po podložce“ (R.Lencová) mě jako uživatele nesmírně deptá. Spojím-li několik písmen přesně dle vzoru, následující mezera se jeví širší, takže slovo jako celek je čitelné obtížně, a to zejména ve vydatně rozvitých větách.
To už je lepší psát úplně nespojitě a raději bez serifů, byť i jakýmkoliv jiným "tiskacím" písmem.
Ale jako font pro tisk knih, zejména poezie, by se mi Comenia líbila. Dokonce hodně.