Nevím, jestli nepíšu příspěvek poněkud opožděně, o krocích k obměně psacího typu písma jsem se dozvěděl v Událostech 7. 2.. Soudě podle většiny předchozích příspěvků navíc mám na věc odlišný názor, dost korelující s panem Jakubem Konečným.
Televizních novinách jsem slyšel informace o tom, že ministerstvo školství dává testovat novou abecedu, vlastně nové psací písmo. Má prý být více podobné tiskacímu a důvod, který vede MŠMT k této pozoruhodné iniciativě je ten, že děti se prý s psacím písmem vzniklým již (!) před 80 lety málo setkávají, vše se píše na počítači a tak písmo podobné tiskacímu bude dětem bližší a bude se jim snáze učit.
No nevím. Nejsem odborník ani na grafiku písma, ani na výuku psaní, ale měl jsem za to, že psací písmo je proto psací, že se s ním píše (a tiskací se požívá pro tisk). Psací písmo má proto navazující tahy, která umožňují plynulý a přirozený pohyb pera po papíře a které jednotlivá písmena spojují do ucelených slov. Vývoj dnes používaného písma byl dost dlouhý, přes 300 let. Vyvinulo se z raně novověkého typu písma nazývaného humanistické, přes latinské písemnictví v 18. století až po typy písem z konce 19. a následně z první poloviny 20. století. Po celou tu dobu vývoj písma směřoval k vyšší plynulosti (a rychlosti) psaní.
Inovace MŠMT jde proti tomuto vývoji, přičemž argumentace je skutečně podivná. Nevím, kdo se záměrem na nápad se změnou písma přišel, kdo jej prosadil a kdo schválil. Jedno je jisté – na ministerstvu písmo nevymysleli. Tvorba písma byla zadána grafikům a ti si nechali za svou práci zaplatit. Z našich daní. Nic proti grafikům, mířím na účelnost vynakládaných peněz na MŠMT. Angličané mají v podstatě stejné písmo od Shakespeara a tak i žáci základnách škol jsou schopni číst originální zápisky umělců, vědců i třeba dopisy obyčejných lidí z posledních 400 let. U nás po několika desetiletích naopak nebudou naši vnuci schopni přečíst naše dopisy či poznámky a naše písemné záznamy pro ně budou stejně tajemné, jako záznamy našich předků z 19. století, kdy se zde používal jiný typ písma, tzv. kurent, psací forma německého švabachu.
Navíc argument, že s psacím písmem se děti de facto už nesetkávají, uvozuje otázky, co bude vlastně následovat? Se zvířaty amazonského pralesa či s mořským planktonem se děti také běžně do styku nedostávají, nemusely by se tedy o nich učit. A co zeměpis Antarktidy či východní Asie? Pryč s ním také. Kdo z nás v běžném životě se potkává s derivacemi a integrály? A co třeba výuka chemie a výklad o chemických výrobách nebo stavba hmoty ve fyzice či Keplerovy zákony? Necháme to na specialisty, absolventy universit?
Krasopis obecně má dlouhá desetiletí klesající tendenci. Písemné úpravě se nevěnuje tolik pozornosti jako před sto lety, nejspíš na to není čas. Děti navíc přicházejí do škol méně připravené a spolupráce s rodiči je posledních dvacet let jistě zoufalá. Naučit děti krásnému písmu, není snadné, obzvláště když doma rodičové tuto snahu torpédují naprostým nezájmem. Přesto je výuka psaní základním úkolem učitelek a učitelů prvních tříd. Sisyfovská práce, ale nesmírně nesmírně důležitá.
Napadlo mne, že jedna z variant důvodů, proč se s novým písmem vyrukovalo je lenost pedagogických pracovníků kombinovná s odporem k důslednosti a vyžadování drilu. Lenost metodiků vymyslet takovou zábavnou formu výuky, nedůslednost v dodržování zvolené metodiky, lenost učitelek vysvětlovat dětem něco, co z domova neznají, co se doma nepoužívá a o co rodiče nemají patrně zájem. A dril? Každé počáteční učení je dril, ať se jedná o psaní, sport nebo muzicírování. Moje zkušenosti s učitelkami našich dětí jsou takové, že úprava písma je na posledním místě v hodnocení a pokud se vůbec úprava hodnotí, pak je písmo už skutečně strašné. Oč jednodušší je dětem ukázat fonty z tiskárny a nechat je opisovat z monitoru. V Japonsku rozvíjejí kaligrafii (byť jí nikdo nepíše), v Británii ctí tradice, v Česku opouštíme zavedený typ písma proto, že je „starý“ a že …. proč vlastně?
Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Gavrilo Princip si jistě nepomyslel při svých úvahách na svobodu Srbska, že svými sedmi kulemi v Sarajevu (jak se vyjádřil shora zmíněný Švejk) zabije 20 miliónu lidí. Ti, co dovezli králíky do Austrálie, si jistě nepomysleli, že spustili něco, co se vymkne kontrole. Zavádění jakýchsi novinek pod dojmem krátkodobé módy či impulsů importovaných z oblastí s odlišnou tradicí na úkor vlastního intelektu může být zhoubné. Začalo to úpravami pravopisu (pěkně po bolševicku změna pravopisu „piš jak slyšíš“, počešťování pravopisu cizích slov a záměna s za z v cizích slovech), následném protěžováním slovního hodnocení na úkor klasické klasifikace, pokračuje přes příručky jak mluvit nečesky a pokračuje to likvidací znalostí běžného rukopisu. Teď ještě ne, toť se ví, ale za 20, 30 nebo 50 let budou znát náš rukopis jen historici a archiváři. Budoucí generace budou odříznuty od intelektu svých předků, od jejich myšlenek, tužeb a nápadů.
Slevováním nároků nám vzdělanější generace nevyroste. MŠMT by mělo svůj pohled napřít spíše do oblasti zvyšování prestiže učitelství, odejmutí zbytečné administrativní byrokratické zátěže učitelům, zlepšené komunikace škol s rodiči, zvýšení všeobecného povědomí o rodičovské odpovědnosti za své děti (nejen ve vzdělání), vzájemné úcty, výuky k rodičovství, ozřejmovat základní pilíře klasické morálky a kultury. Nesmyslnými výkřiky do tmy jako byly kriminalizace fyzických trestů, korektní slovník (newspeak jedné menšiny), protěžování „moderních“ způsobů hodnocení žáků a nyní novátorské písmo nejsou ani výsledkem systematicky zacílené práce, ani zdravého selského rozumu.
Všem přeji fajn jarní prázdniny.
To je hodně extrémní názor, dost křečovitý podpůrný argument, proč zavádět nový typ písma. Myslím, že se nenajde jediný důkaz, že by děti (ale i většina dospělé populace) vnímaly "tvary, proporce a estetické kvality písma" z pohledu grafika zabývajícího se tvorbou písma.
Je mi blízká už tím, jak vypadá. Myslím, že myšlenka jednoduššího písma, které by děti využily i v pozdějších letech ZŠ (nemusely si ho pozměňovat), není vůbec špatná.
