No podívejme se na to téma podrobněji.

Jaké výhody a nevýhody psací písmo obnáší? Jaký by měl být k přístup k učení psaní?
Začněme tedy výhodami psacího písma. některé zdroje uvádí, že je rychlejší díky napojování písmen. Toto jej jistě urychluje avšak pokuď už někdo škrábe, toto napojování činí jeho písmo ještě nepřehlednějším. Je pravda, že napojování zrychluje, obecně si však dovolím považovat za rychlejší současné písmo tiskací, jelikož písmo psací má spoustu klikyháčků a vlnčiček které tedy písmo nijak neurychlují. Až při jejich zanedbání či značném zdeformování se písmo urychluje avšak tak se zas stává značně nepřehledným. Tyto klikyháčky a vlnčičky se však dají chápat také jako výhoda. Utváří celkovou estetiku a krásu písma. Toto je sice pěkné, avšak když budeme nastavovat požadovaný standard na krásu písma příliš vysoko dost možná to děti akorát otráví a bude to pro ně více náročné a to i časově a to v době, kdy jsou do výuky zařazovány stále nové a nové druhy učiva (trochu na úkor obsahu jednotlivých druhů). Byl bych pro, aby se toto krásné písmo vyučovalo jen jako takový bonus, za který se nikdo příliš neznámkuje ale děti se ho učí pro radost z jeho krásy a možnbá jen pro nějakou kladnou známku. Plnohodnotně známkované by mělo být pouze písmo dostatečně jednoduché, aby ho byla škola také schopna naučit. s takovým přístupem bude umět daleko více lidí krásně psát než dnes. Byl bych pro, aby se toto písmo stalo jaksi slavnostním a né běžně užívaným. Pro běžné užívání je opravdu nepraktické a pokuď si ho někdo zvykne psát špatně v běžném užívání, je pro něj daleko těžší dosáhnout krasopisu i když se snaží. Krásně psaný dopis je veliká nádhera, ale to, s čím se setkávám v běžném životě je vždy jakási podivná zkroucenina kterou dá nakonec opravdu práci rozluštit. Nevadilo by, že každý píše trošku jinak, naopak by to mohlo být bráno jako pozitivum, avšak nečitelnost je trošku proti podstatě písma. možná by si v něm liboval nějaký archeolog, psycholog či dešifrátor ale už né tak většinový čtenář. Tedy co navrhuji je, aby se učení písma pro obecné užití zaměřovalo na písmo tiskací či výrazně zjednodušené psací a ten krasopis se stal ve škole radosti a aby v něm byla tolerována trošku volnost. No a co já a písmo? Osobně se přiznám, že píši vpodstatě strašně. Někdy se mi i dokonce stávalo a stává, že když moc spěchám ale zároveň si teprve rozmýšlím, co mám psát, píši oběma druhy najednou. Půlku věty tak a půlku jinak. Je to ale jen občasný případ.
Martin Pavlíček student gymnázia