Karel Fous píše:
Pro šestileté dítě je psaní něčím opravdu zcela mimořádným, něčím, co přesahuje jeho představivost i veškeré dosavadní zkušenosti. Ale je to něco, co ho posouvá o řády dál, do zcela jiné kategorie lidství (to zní hodně vzletně, že? 
) . Aniž si to, samozřejmě, uvědomuje, takže se učí psaní s vrcholným odporem - nejde to snadno, pokroky jsou pomalé a hlavně - aby byly vidět pokroky, je třeba nemalé úsilí, na což nejsou děti zvyklé. Není divu, že většina dětí je na výuku psaní alergická, protože vyžaduje něco, co se po nich doposud nikdy nevyžadovalo.
) . Aniž si to, samozřejmě, uvědomuje, takže se učí psaní s vrcholným odporem - nejde to snadno, pokroky jsou pomalé a hlavně - aby byly vidět pokroky, je třeba nemalé úsilí, na což nejsou děti zvyklé. Není divu, že většina dětí je na výuku psaní alergická, protože vyžaduje něco, co se po nich doposud nikdy nevyžadovalo.Milý Karle,
na druhou stranu je to něco, na co se děti do školy těší, ale opravdu! Nikdy se neozve matematika (nebo počítání), ale čtení a psaní!
Ptala jsem se svých prvňáčků, ale také dětí z MŠ, když přišly na návštěvu do školy.
Takže jestli se někde podaří získat odpor ke psaní, tak v prvním ročníku to není!
PS: Ještě i teď, když zavelím "vezmeme si písanky", tak se ozývá oddech ulehčení, úsměv a milé šumění.
Pak si tedy kladu otázku, jestli ten "odpor" nevzniká v době, kdy děti mají pocit, že už psát umí (a většinou to opravdu tak je) a jen se procvičuje bezmyšlenkovitě zas celá abeceda do písanek. Ale to je asi na trochu jinou diskuzi.
nebude se držet ani v budoucnu, takže změna je zbytečná.