Přimlouvám se za výuku desetiprstové hmatové metody už na základní škole pro všechny žáky, i když je jasné, že výsledky u jednotlivých žáků mohou být i po oněch 60 - 66 hodinách značně rozdílné. Nicméně jsou alespoň položeny základy pro velmi důležitou životní gramotnost.

Mluvím také z vlastní zkušenosti, protože jsem absolvent střední ekonomické školy (dnes opět obchodní akademie), kde bývalo psaní na stroji a hospodářská korespondence jedním z hlavních odborných předmětů. Když dnes hodnotím, co nám SEŠ dala do života, tak psaní deseti prsty patří mezi ty nejhodnotnější. To jsem si ale uvědomil až o hodně později a dnes bez psaní rovnou do počítače si ani svou práci neumím představit.

My jsme začínali psát až v patnácti letech, a to bylo v době, kdy psací stroj měl doma málokdo, už tehdy pozdě. Dnešní děti vyrůstají s počítači, komunikují po síti běžně už na 1. stupni - jakmile se vytvoří základy správné metody pozdě, je velmi těžké se přeučovat.
Na střední škole (mluvím o OA) je předmět jeden z nejméně oblíbených možná i proto, že se studenti musí zároveň učit psát podle metody souběžně s tím, že jsou nuceni si odvykat zlozvyky při psaní, které se předtím už zažily.

Dodnes si vzpomínám, jak jsem v 1. a 2. ročníku skřípal zuby u pravidelných domácích úkolů při opisech, jak mi to zoufale nešlo a jak se mi klepaly ruce, abych nenapsal v opisu příliš chyb, protože pro stanovení známky samotná rychlost psaní nestačí. Tehdy jsem ve svých světlých okamžicích psal kolem 220 - 250 znaků, pro běžnou trvalou schopnost psát mi, myslím, stačí kolem těch 100 úhozů.

Psaní všemi prsty vyžaduje kázeň, dává to, čemu naši učitelé říkali "štábní kultura", vyžaduje přesnost, vytrvalost - všechno, co se do života hodí, nehledě na to, že každý úhledný a správný písemný projev psaný rukou nebo sazbou je vždy dobrou vizitkou a usnadňuje komunikaci.

Je to skutečně otázkou priorit.

Zdraví Ivo Vodička

Hodně se mluví o změně psacího písma a v této souvislosti by mě zajímalo, jestli by se neměla také řešit výuka psaní všemi deseti? Myslíte si, že by měla patřit do vyučování na ZŠ? A zařadili byste jí na 1. nebo na 2. stupeň? Myslím si, že většina lidí tuto dovednost neovládá, ale určitě bude čím dál potřebnější.

Nevím, jak to cítí jiní, ale na problematiku vstupního zařízení pro pořizování textových dat lze pohlížet též technologicky. Teprve po ujasnění tohoto pohledu bychom se měli zabývat metodami výuky a zařazením do ŠVP.
Pokusil jsem se k tomuto tématu vyjádřit již zde - http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2393. Takže jen sručně shrnu:
Klávesnice je zařízení, které se pro pořizování větších objemů textových dat asi již dost brzy přestane používat. Již dnes se v praxi uplatňuje rozpoznávání hlasu a jeho automatický převod do digitální podoby. Na aktivity spojené s ovládáním počítačů, při nichž se bude asi i nadále klávesnice používat stačí základní seznámení a mnohem méně, než 10 prstů.
Jak jsem někde v nějakém fóru již připomínal, je tu riziko, že bychom se mohli octnout v roli profesora Kulta, který mě na průmyslovce v 70. letech měl naučit matematiku, ale uměl učit jen logaritmické pravítko. Bylo to v době, kdy již první spolužáci (z komunistických rodin) měli kalkulačky. Naše hodiny matematiky s nácvikem soutěže v počítání na logaritmickém pravítku byly z dnešního pohledu víc než směšné. Bohužel jsem propadal a na vejšku jsem se musel připravovat soukromě!

Faktem je, že zatím podobný systém rozpoznávání hlasu k dispozici není přes četná optimistická prohlášení v posledním desetiletí. Česká verze navíc bude mít určitě zpoždění V řadě oblastí si navíc rozpoznávání hlasu nedovedu představit. Takže psaní všemi deseti podle mne bude ještě dlouho převládat.

Na druhou stranu musím připomenou přechod k ovládání prostřednictvím dotykové obrazovky, které se rychle šíří od mobilních telefonů přes PC a notebooky po velkoplošné LCD/plasma/LED nástupce interaktivních tabulí.

Jen několik poznámek:
zkusil v rámci informatiky v tomto školním roce v 5. až 9. třídě trochu zavést psaní všemi deseti. Ti nejmladší to zvládali mnohem jednodušeji, ale hlavně mnohem přirozeněji. Nedovedete si představit ten odpor deváťáků a netroufám si představit ten odpor středoškoláků.
Jinak proč na základku? Drahá dámo, se vší úsctou, práce s počítačem je dnes základ (kolik lidí dnes pracuje na počítači, kolik lidí ho používá doma?). Je to nástroj mnohého usnadnění. Automatizace je tady namístě stejně jako automatizace při násobilce (oni by si tozvládli děti odpočítat, ale je mnohem jednodušší, když to umí).
A jestli chcete něco místo čeho, tak klidně v jednom ročníku místo pracovní výchovy.
Ehm, a vy jste se překonala a začla psát všemi deseti?

Moc často se zde neoslovujeme "drahá dámo", ani "drahý pane" - byla to jistě nadsázka, ale přesto - zkusme se bez toho obejít Jinak díky za dotazy a postřehy, je dobře, že polemika žije.

U nás jsme zavedli letos výuku všemi deseti jako volitelný předmět pro žáky 8. ročníků. Neslyšela jsem žádnou kritiku tohoto kroku. Ale možná je to tím, že volitelný předmět si prostě mohou žáci zvolit. A ten, kdo se rozhodne pro tento předmět, tuší, do čeho jde a nebrblá.



Zajímavý návrh.
Dovolím si shrnout, co jsem z předchozích příspěvků pochopila o výuce všemi deseti:

• rozhodně patří mezi žádoucí už na základní škole;
• čím dříve se s ní začne, tím lépe, tj. měla by začínat už na 1. stupni;
• rozhodně není součástí výuky ICT, resp. nepatří do hodin informatiky.

Výstupy všech předmětů jsou dány rámcovým vzdělávacím plánem. Možná mne nějaký odborník opraví, ale nejsem si vědoma, že by výuka psaní všemi deseti byla byť jen zmíněna v rámci některého z předmětů. Takže...
Takže pokud bychom ji chtěli zařadit do výuky na 1. stupni, bylo by třeba vytvořit nový předmět a použít na něj některou z disponibilních hodin. Nelze splnit výstupy např. praktických činností (které doporučujete) a ještě tam nějak "naroubovat" výuku psaní všemi deseti.



Bohužel, píši pouze třemi prsty a nebyla jsem schopna za celý svůj život naučit se všemi deseti. Ačkoli jsem to zkoušela asi tak třikrát Chybí mi ta rychlost, kterou mám a moc mne to psychicky namáhalo - pořád jen přemýšlet, který je který prst...


Ráda bych zopakovala svou výzvu - stále více a více se nám toho nabaluje (nejnověji etická výchova), ale nic moc neubývá. Propadám mnohdy zoufalství, protože bych velmi ráda ke všem svým úkolům přistupovala zodpovědně a ráda bych viděla, že čas, který jsme výuce věnovali nebyl zbytečný, že děti něco umí. Bohužel právě ve výuce všemi deseti vidím další balvan, který by nám rád někdo naložil, přičemž zase nic z "baťůžku" neubírá.

I já chápu smysluplnost podobné výuky, ale v reáliích našeho současného školství to vidím černě. I když jsou prázdniny a já jsem v pohodě. Aby to nedopadlo tak, že pak někdo prohlásí "Ale oni si s tím poradí" a práskne razítkem do papíru.

Odkazuji na WIKI na stránky nácviku metod psaní na klávesnici: http://wiki.rvp.cz/Sborovna/7.SKZC/PSAN ... %81VESNICI

Jen mne napadlo- pokud na prvním stupni, tak šablony EU a ICT, tam by to šlo skloubit velmi nenápadně- jde přece o seznámení, takže nějaký integrovaný blok by se dal vymyslet.
Jinak sebrat dětem tzv. výchovy je zejména na prvním stupni krok do pekel. Ať se to líbí nebo ne, manuální činnosti s konkrétním výsledkem jsou i pro dnešní děti velmi důležité a jistě pomáhají rozvíjet kompetence velmi účinně.

Tak to je hodně zjednodušený pohled na věc. Užitečnost ovládání klávesnice už v základních školách není v rozporu s upřednostňováním obsahu textu. Ignorovat "JAK" děti píší v zájmu "CO" píší je krátkozraké: když totiž píší bez potřeby dívat se na prsty, tzv. metodou "naslepo", převod myšlenek probíhá podobně mechanicky jako u zručného písaře tužkou na papír, který se nemusí u každého písmenka koncentrovat na směr tahu. Měření Internetové školy ZAV ukázala, že kdo píše "všema dvěma", ztrácí nejen čas, ale především až 2/3 intelektuální kapacity oproti tomu, kdo píše "všema deseti".