přemýšlení nad fungováním školy v dnešní době

Dobrý den,
zaujal mě dneska velmi příspěvek na Spomocníkovi - Deset doporučení pro školu 21.st. podle IDEO http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2325, který napsal pan Brdička. Přináší zde zajímavé inspirace k přístupu školy a učitelů k výuce v dnešní době. Zajímalo by mě se zde o jednotlivých doporučeních pobavit. Měl by někdo zájem? Co těm doporučením říkáte vy?

Dobrý den, Zdeňku,
díky za tip, učitelský spomocník sleduji jen občas a tohle mi až do vaše upozornění unikalo.
Pokud jde o těch deset bodů, naprosto souhlasím s bodem č. 3, i když označení "soft skills" jsem nikdy nepoužila Podle mě jsou schopnosti jako kreativita, empatie a schopnost komunikovat opravdu základní a kromě toho, že na nich lze stavět další vzdělávání, podle mě na nich stojí i celý další život.
Také bod č. 7 je pro mě důležitý a myslím, že ho částečně naplňuje, mnou v jiném příspěvku zmiňovaný, program Ekoškola. Také proto se mi tento porgram tak líbí.
A váš názor na tato doporučení?

S většinou z deseti doporučení se dokáži ztotožnit, řekla bych, že o mnoho z nich se snažím. Ale aby to fungovalo, musí podle mého stejným způsobem postupovat škola jako celek - což může být problém.

Dobrý den,
moje vidění je takové, že tímto směrem by se rozhodně ve škole mělo jít. Myslím si dokonce, že pokud škola tímto směrem nepůjde, nemůže současného žáka zaujmout. Jsem přesvědčen o tom, že dnešní generace (někdy net-generations) je nastavena jinak než byly ty předešlé. Jejich uvažování je zcela jinde a schopnosti také. Problém je v tom, že učitelé (promiňte tu generalizaci) tohle nějak nechtějí vzít v potaz a pořád lpějí na přístupech a postupech, které tyto žáky nebere.
Hodně se pohybuji v oblasti vzdělávání pedagogů a pokaždé, když kladu otázku: "A přemýšleli jste o potřebách současné generace?", tak dostávám nejasné odpovědi či vidím užaslé pohledy. Stále a stále se setkávám s povzdechy, jak se současná generace horší, nerespektující autoritu učitele, s nezájmem o učení... Jenže dle mě je to důsledek právě toto, že učitelé nejdou směrem, která jsou například v oněch 10-ti doporučeních... Jenže samozřejmě je důležité dodat, že učitel, pokud sám nic takového nezažil - učení se na základě kladení otázek, vnímání věcí v souvislostech, individuálně pojaté vzdělávání, hledání nových řešení - experimentování... tak těžko může něco takového nabídnout ostatním.
Jak se třeba vám daří před vaše svěřence klást správně nastavené otázky a výzvy ke hledání odpovědí?

Dobrý den,
mám-li odpovědět upřímně, tak musím říct "jak kdy" a jak kde. A ještě upřímněji - přeji si (opravdu si to moc přeju) aby už byl konec školního roku a jedna naše devítka už byla pryč. Tam se mi nedaří nic. Zdá se mi, jakoby tam nefungovalo ani jedno z těch deseti doporučení (i když jsem si je takhle zatím nikdy nepojmenovala). Přemýšlela jsem, kde dělám chybu, ale už jsem unavená. A těším se, až odejdou. A těším se na hodiny v jedné šesté třídě, kde jakoby fungovalo všechno, co zmiňovaná devítka odmítá. Jsou aktivní, kreativní, rychlí, komunikativní, stačí je postrkovat správným směrem.
Snad jsem nebyla až příliš otevřená
Ráda si přečtu také vaše zkušenosti.

Ano, vyjádření Petry Boháčkové přesně vystihuje naší realitu. Bez toho, že se "ten problém" stane věcí celé školy a celé komunity okolo ní, nemůže se mnoho podařit. Jednotlivý učitel stojící před třídou plnou žáků nemajících o NIC zájem, nemá naději na úspěch. Zajímalo by mě, zda se pokoušíte o společnou strategii s kolegy a jak vidíte vaši šanci na podporu ze strany zřizovatele, vedení školy a rodičů?

Dobrý den, Bořivoji,
zřizovatel, rodiče = žádná podpora.
Takovouhle rovnicí by se dala situace na naší škole vyjádřit. Podpora ze strany zřizovatele je nulová, o takové "podřadné" věci, jako je zájem dětí o výuku, nemají vůbec zájem. I když zase musím přiznat, že nějakou oficiální cestu jsem nezkoušela - třeba podat písemný návrh, dopis, žádost o pomoc.
Pokud jde o rodiče, se zájmem čtu i jiné téma tady na diskuzích, o tom, jak vtáhnout rodiče do dění na škole. U nás se to také moc nedaří a už vůbec to nejde - ani komunikace, natož spolupráce - s rodiči těch problémových žáků. A když už náhodou s nimi mluvím, rodiče se svěřují, že ani je jejich dítě neposlechne a že nevědí, co s ním.
Moc by mě zajímalo, jak to děláte jinde.

Vím, že budu vlezlý, a předem se omlouvám! Zapoměla jste ale na kolegy, jak se vám daří spolupracovat s nimi

Nezapomněla, jen si musím rozmyslet, co napíšu a to si asi nechám až na odpoledne.