Celý den jsem myslela na to, co napsat o kolezích (teď doufám, že se to slovo takhle skloňuje, napsané to vypadá hůř než to zní ), jak společně spolupracujeme. Jak to napsat tak, aby se někdo neurazil , kdyby to náhodou četl. Moc jsem nevymyslela. Někteří se snaží spolupracovat, někteří ne. Rozhodně by pomohlo, kdybychom byli důslednější. Ve všem. Ve vyučování, v trestání, v odměňování, ve vztazích s žáky, s rodiči, se zřizovatelem. A to nejsme. Taky v jednotnosti máme velké rezervy.
Tak nevím, odpověděla jsem?

Dobrý den všem,
určitě existuje mnoho způsobů, jak vtahovat různé skupiny do života školy.

Dovolte mi se však vrátit k původnímu článku a zkusil bych nás vyzvat k tomu, abychom postupně zkoušeli nalézat nápady, jak rozvést jednotlivá doporučení.

První je toto:
Táhněte, netlačte!
Vytvářejte prostředí, které vyvolává u žáků potřebu klást otázky, pomáhejte jim pronikat do podstaty a porozumět. Výuka je často chápána jako přenos znalostí, jenže opravdové vzdělávání se uskutečňuje pouze tehdy, když žák pociťuje potřebu hledat řešení pro otázky, které považuje za relevantní.

Jak se takové prostředí vytváří? Jaké maličkosti či postupy to ovlivňují?

Mě se například osvědčilo klást před žáky již od druhého stupně reálné problémy - např.: Na našem sídlišti je neutěšený problém s vandalstvím, jak jej pořešit?
Když je to najednou ne "jako", ale musí zjistit důvody, hledat řešení, navrhnout jej, komunikovat s odborníky, udělat konkrétní kroky, tak je to neuvěřitelně baví. A kolik věcí se na tom pro reálné fungování naučí ani nevypisuji

Určitě to ale není jediná možnost. Co se osvědčuje vám?

Ano, odpověděla. Vyjádřila jste opět přesně většinový problém, který máme. Je třeba, aby si všichni uvědolmili, že bez spolupráce nemáme šanci. Ono nejde jen o učitele, ale o celou společnost. Dnes je zcela jasné, že budoucnost patří tvořivým jedincům schopným spolupracovat. Škola je nutně to místo, kde tento přístup musí zvítězit nejdříve.
V úvodu citovaný článek jasně ukazuje, že je to vlastně především manažerský problém. Cíl je víceméně známý! Chceme-li však uskutečnit nějakou změnu, musí se provést ve velkém něco podobného, co pod taktovkou IDEO udělala Ormondale Elementary. Číst si o tom, nestačí! Můžeme do úmoru mluvit o potřebě zavádět RVP, sepisovat ŠVP a tvářit se, že děláme reformu, a nic se nezmění. Musí se zároveň realizovat celá řada doprovodných opatření. Myslím, že k nejdůležitějším patří vhodná evaluace s přímou vazbou na příjem školy i jednotlivých učitelů. Určitě bychom hned zaznamenali změnu, kdyby učitelé viděli, že spolupráce má okamžitý efekt.
V Ormondale Elementary tento princip funguje tak, že je zpětná vazba vlastně tím hlavním hybatelem. Ta škola má v národních srovnávacích testech jedny z nejlepších výsledků vůbec. Hádám, že je to důvod, který vede mnoho rodičů k tomu, že své děti dávají právě sem. Dosud sice národní srovnávací testy pracovaly se značně tradiční formou ověřování výsledků, ale to se rychle mění. Nechce-li škola o své výsadní postavení přijít, zcela logicky musí zároveň změnit výukové postupy. Je hezké mluvit přitom o potřebách pro 21. století nebo o konkurence schopnosti celého státu v mezinárodním měřítku. Realita je mnohem prostší!

Děkuji za inspiraci"desítkou".
Mrzí mne, že se všichni k těmto bodům hrdě hlásíme, ale v praxi je to jinak. Konkrétně např. k bodu Formujte budoucnost...chudoba... Před chvílí jsem psala komentář k problematice svačin. Kolik z učitelů se zde odtahovalo od problému? Dát dítěti ze svého? Znovu opakuji, bojím se stáří, aby mně mladší generace neodstavila příliš brzo. Není jádro pudla v nás vyučujících? Heslo: Lidskost.
Petra

Dobrý den,
dovolím si nabídnout jeden podnět k tomu, jak přitáhnout rodiče do školy. V letošním roce budeme realizovat projekt "Zpátky do lavic". Principem je, že děti budou mít připravené pro rodiče přednášky, praktické ukázky (pokusy), seznámí rodiče se svou celoroční prací, někteří připravují testy.... Podstatné je, že každé dítě je zapojeno a je velmi pravděpodobné, že je rodiče přijdou podpořit. Myslím, že podobný typ aktivit, může rodiče nalákat... povině-volitelně

Hezký den
Svatopluku, prosím, dáte nám pak vědět, jak tahle akce proběhla?
Já se snažila přivést rodiče do školy alespoň na výstavu, ale i když později ten den na prohlídku přišli, na vernisáži nebyl nikdo. Většinou jsem slyšela, že 14:00 hodin je pro ně moc brzo. Tomu rozumím, ale později odpoledne zase mají děti kroužky a další aktivity, tak by zase nemohly děti. Je to pro mě dost problém, tohle skloubit.

Zdravím,
rád napíšu, jak akce dopadla a jaká byla účast. Většinou tyto projekty pořádáme od 16 nebo 17 hodin.
Na vernisáž - výstavu bych doporučoval přidat ještě nějakou aktivitu dětí - například děti v rolích průvodců na výstavě, recitace jednoho verše ke každému obrazu z vlastní tvorby dětí (inspirace obrazem), soutěž pro rodiče - živé obrazy (znázorňování známých výtvarných děl dětmi), podávání občerstvení (drobné pečivo, které děti připraví), děti podmalovávají atmosféru vernisáže hrou na nástroje (vystřídání všech dětí, které umějí na něco hrát) atd... Myslím, že je nutné aktivní zapojení dětí právě v průběhu samotné akce.
S.

Svatopluku,
Vaše akce "Zpátky do lavic" mi připadá velmi zajímavá. Já bych přišla . Těším se na Vaše vyprávění. Možná nás to inspiruje k podobnému. Díky Jana

Dobrý den, Svatopluku, děkuji za inspirativní rady.
Určitě není všem dnům, a vernisážím, konec, tak jich určitě využiji.
Příští týden chystáme módní přehlídku oblečení vyrobeného z odpadků, ale tentokrát tam budou jen žáci.
Váš projekt se mi velmi líbí, držím palce a také se těším na vyprávění, jak vše dopadlo.
P.S. Jsem ráda, že nemám dítě u Vás ve třídě, já bych diktát určitě nezvládla .