Vážení diskutující, zaznělo zde, že argumenty obou stran, zastánců i odpůrců písma CS, se už vyčerpaly, přesto dovolte několik poznámek k oběma typům písma, které zde, myslím, nezazněly.
Je potřeba se všimnout toho, že z počtu lidí, kteří na světě píší latinkou, přibližně jedna polovina používá rukopisné písmo spojité a druhá polovina písmo nespojité. Porovnáme-li země anglosaské, kde se písmo nespojité používá velmi dlouho, s naším písmem, nemůžeme říci, že by v důsledku jejich používání jedna nebo druhá polovina byla v řádové vzdělanostní a praktické výhodě či nevýhodě. Celkově jsou síly vyrovnány.
Na počátku bylo písmo rukopisné a způsob psaní a jeho konstrukce se v historii odvíjela od povahy a dostupnosti používaných psacích materiálů (husí brk, olůvko, grafitová tužka, ocelové, kuličkové a s plstěným nebo kapilárním hrotem). V době rozvoje tiskařských metod byla hledána podoba písma, která by co nejlépe odpovídala technologii písma tištěného - na jedné straně od tisku z dřevěných desek, přes samostatné typy z kovu, přes plošnou sazbu a sazbu počítačovou. Dnes pokračuje v linii vývoje písma, které se snadno čte z obrazovky nebo různých dnešních a budoucích čtecích panelů.
K roztržení podoby rukopisného a tištěného písma došlo proto, že slabé linky se na zprvu do dřeva řezaných a později odlévaných typech odlamovaly, spojování typů bránilo snadné sazbě, na plakátech a v titulcích je slabé písmo málo vidět. Používání nespojitého písma tak nevyšlo z potřeb lidí, kteří píší, ale reagovalo na potřeby tiskařů - na co nejspolehlivější metody sazby textů, na rychlost, ekonomičnost celého procesu tvorby textů, místa (rukopisné písmo zabere více místa na papíře) a také optických parametrů vedoucích k zvýraznění textů.
Podíváme-li se do historie písma od vzniku knihtisku do současnosti, zjistíme, že se v použití a tvorbě písma se objevuje několik tendencí:
1. písmo psané, nazval jsem je "z ruky" (současný školní vzor), nejvíce vychází z možností motoriky ruky, především kyvného pohybu ruky (jako při psaní písmene O), vychází z rukopisného psaní dostupnými psacími prostředky na zapisovací materiály, což je především papír ve vývojové linii: husí brk - ocelové a plnicí pero - kuličková tužka. Jinými slovy, písmo "z ruky" je postaveno tak, aby základem bylo co nejsnazší psaní rukou. Tak je konstruováno i naše současně používané písmo; musíme však počítat s tím, že ruka není tiskárna a že rukopis každého z nás se po kratší či delší době od rukopisného vzoru vzdaluje bez ohledu na to, že třeba i máme dobrou snahu, aby se tak nedělo.
2. druhou možností je rukopisné písmo „z oka“ (D´ Nealian, Zaner-Bloser a také CS), tedy takové, které napodobuje písmo tištěné, čímž dochází k přiblížení zápisu rukou k zápisu pomocí tisku (sazba knih a PC, zobrazení na monitorech a čtečkách). Původní tisk napodobobal písmo "z ruky", ale protože řezat, odlévat a sázet písmo propojené vlasovými spojkami bylo nevýhodné, protože docházelo k jejich odlamování a ničení typů, ustálilo se písmo nespojité, spíše plošné, které lépe odpovídalo technologii tisku v tiskárně a také ekonomičnosti provozu. Uváděným důvodem k zavedení takového vzoru rukopisného písma je především sjednocení prostředí světa knih, časopisů, reklam, počítače a prostředí školního, aby nedocházelo ke grafické dvojkolejnosti. Tento rukopis podléhá stejné individuální zkáze jako u písma spojitého, o čemž se snadno může každý přesvědčit, když prohlédne sešity vybrané ve třídě anglické nebo švýcarské školy.
3. kombinace obou přístupů, v níž jsou spojovány výhody plynulého spojitého psaní s výhodnější motorikou ruky a podoby písma tištěného - takovým je možná právě vzor německý s některými písmeny, které vycházejí z písma tištěného a zjednodušují hlavně sadu velkých písmen. (též podléhá individuální zkáze - viz sešity německé)
4. vzhledem k slábnoucímu vlivu (potřebě) rukopisného psaní se objevují názory, že význam rukopisného psaní neustále klesá, a tak by bylo jednodušší tuto změnu rukopisného vzoru raději „přeskočit“, protože se jím prostě nemá cenu zabývat. Přistoupíme-li na tuto filozofii, pak skutečně nemá cenu zavádět novou podobu rukopisného písma (v našem případě CS), protože z tohoto hlediska nepřináší nic nového.
Přesto si myslím, že určitou dávku znalostí a schopností psát rukou budeme potřebovat po celý život z praktických, osobních a jiných důvodů nejen my, ale i následující generace. Mimo jiné také proto, že je to také jedna z možností sebereprezentace a realizace a skutečně osobního projevu v době prosazující se unifikace a uniformizace.
Jak nakonec rozhodnou úředníci ministerstva školství, se po čase pozná, každopádně vítězem nebude ani jedna strana, protože používání spojitého nebo nespojitého písma ve srovnání s ostatními problémy našeho školství, je otázka vpodstatě okrajová, přestože vzbudila mnoho emocí.
Ptejme se raději, co dělat pro to, aby se naše děti uměly lépe vyjadřovat, uchovávaly krásu češtiny v mluveném i pravopisném vzoru, uměly počítat a rozvažovat, byly vychované, zodpovědné a tvořivé, aby v dnešním široce otevřeném světě uspěly.
Zdraví Ivo Vodička
|
|