Čitelnost je samozřejmě důležitá, slečno Ventová. Jde ovšem poněkud individuální hodnocení, které z velké míry závisí na zkušenosti čitatele, jeho sečtělosti rukopisů i na znalosti čteného textu. Na druhou stranu vzor je vzorem proto, že je čitelný všem. Všichni pisatelé se více či méně od vzoru odklánějí, což přiznává sama o sobě i slečna Lencová. Přesto přináší písmo, které umožní se od vzoru odklánět, takže vlastně v tomto ohledu neřeší nic. Většina rukopisů je nicméně pro průměrně vzdělaného a sečtělého občana této republiky (i bývalého Československa) čitelná a pokud ne, nebude to nejspíš problém písma, které se lidé učili ve škole, ale nedovtipností či neobeznámeností čtenáře se zapsanou problematikou. Ano, je pravda, že některé tvary současného písma mohou být pro leváky obtížnější, totéž ale lze říci o některých tvarech pro praváky. Každému navíc sedí trochu jiné tvary, což souvisí s jeho zkušenostmi získanými používáním pastelek a omalovánek. Pro dítě, které rodiče nechají celé dny čučet na televizi, není žádné písmo dost vhodné. Syn, levák, například měl písmo v prvních dvou letech ukázkové, hezčí než všichni jeho vrstevníci. Leváctví mu rozhodně nebránilo v krásném rukopisu. Ten opustil až ve chvíli, když začal chtít psát "dospěle" a kdy učitelka přestala sledovat jeho písemný projev. Dcera, pravačka, psala "nekrasopisně" rovnou od první třídy. Problém není v typu písma. Jak zde již někdo poznamenal - jiná písma - hebrejské, arabské, sanskrt aj. se tamní děti rovněž dokáží naučit, i když nám se to může zdát naprosto nepochopitelné. Dítě nepreferuje nic. To dělá, co mu ukáže učitelka a jak to po něm vyžaduje. Pakliže ukazuje jakési inovativní novotvary a pak nevyžaduje nic, a přičteme-li k tomu laxnost rodičů k domácímu cvičení, není se co divit, že výsledky jsou žalostné. Jak, prosím, souvisí didaktika psaní s dnešní dobou (velmi vágní terminus technicus, nicméně vypůjčen od Vás). Zaujalo mne Vaše tvrzení, že není v silách dětské ruky dodržet předepsané tvary. Jak jste, prosím pěkně, došla k tomuto pozoruhodnému názoru? Jak to dělaly generace dětí před vynálezem Comenia Script? Jak zde několikrát zaznělo, psaní je záležitost tréningu, cvičení. A jak poznamenává velký Comenius, proutek se má ohýbat, dokud je mladý. Jinými slovy - usilovné cvičení má smysl od nejútlejšího věku až do doby, než se cvičené natolik zautomatizuje, že je téměř nevykořenitelné (proutek již zesílil natolik, že jej není možné ohýbat).
Tedy abych to nějak shrnul - čitelnost ano a měla by se odvíjet od vyžadovaného vzoru, který má být drilován a cvičen (stejně jako třeba násobilka či hra na hudební nástroj) intenzivně několik let.
|
|