Vážená paní Kamilo,
jestli prvňáčky v psaní, ale i jakémkoliv jiném vyučovaném předmětu něco znechutí, nebude to složitost písmen nebo třeba matematických vztahů, ale náš vlastní přístup. Jestliže budeme děti litovat, místo abychom je naučili překážky postupně překonávat a chválili je za každý dílčí úspěch, ochudíme je o zaslouženou radost z vítězství, vedoucí ke kýženému zdravému sebevědomí. Strach matky ze selhání, byť podvědomý, se na ratolest vždycky přenáší a neúprosně pak k obávanému selhání vede. Dítě neomylně zkazí i to, co by normálně zvládlo, jelikož se podvědomě snaží očekávání matky splnit (a ta je v uvedeném případě přesvědčena, že se zadaný úkol zdárně dokončit nepodaří). Naopak existuje mnoho rodičů, kteří své méně nadané, ba i vážně tělesně či dokonce mentálně postižené děti trpělivým opakováním naučili takřka nemožné - prostě proto, že si neochvějně věřili.
Budeme-li snižovat pomyslnou laťku a hledat nejrůznější úlevy, místo abychom děti naučili čelit problémům zpříma, vychováme zbabělé ubožáky, kteří nebudou schopni obstát v jakémkoliv konkurenčním prostředí. Nakonec na to doplatíme samozřejmě i my sami.
Trvám na tom, že např. taková řádka velkých psacích "L" nebo třeba "S" (nechť si každý dosadí libovolné jiné dle vlastního vkusu), ať už jsou písmena "hubená" či "vypasená" (hlavně, že budou přibližně stejná), je krásná. Nic se pak nevyrovná radosti v očích dětí, které ji zvládly napsat, byť ne právě jako podle šablony. A schopnost radovat se a dokázat uspět musíme děti naučit my, kteří je vychováváme. Tečka.

Doufám, že ta tečka není za naší společnou diskusí, neboť se na Vaše příspěvky těším a obohacují mne o jiný pohled na věc

Jen znám děti, které nejsou schopné vzor napodobit, prostě to nejde. Vím, že je důležíté umět psaní učit. Záleží na učiteli, jak bude děti motivovat, jak je povede, bude hodnotit. A dnes, jak znám učitele, tak většina hodnotí převážně čitelnost. Samozřejmě je nutné v počátcích psaní dbát také na tvar a podobnost předloze.

Zeptám se jinak, bez ohledu na Comenii. Je čas na změnu psacího vzoru? Popřípadě co byste navrhovala? Nebo bude podle Vás někdy čas na změnu?

Pilně procvičujíc písmo Comenia skript zjišťuji, že mi překážejí serify („patky“). Je pro mě snazší písmena vázat, čímž se ovšem značně odchyluji od vzoru. Po delší době se zákonitě propracuji ke svému zažitému rukopisu. To mi samozřejmě trvá o něco déle, použiji-li variantu bez serifů. Pak sklouznu spíše k psaní malým tiskacím písmem, z něhož mě ale obvykle rychle rozbolí zápěstí.

Psací „A“ a „E“ napíši rychleji než „A“a „E“ v Comenia Script (více tahů), naopak „G“ je rychlejší v Comenia Script. Čím rychleji ale píši, tím víc se mé „G“ mění v patvar podobný „Cj“ (bez tečky). S běžným velkým tiskacím „G“ tento problém nemám.
„I“ mě v Comenia Script neskutečně zdržuje, spíš by mi vyhovovalo jednoduše místo něj psát svislou čáru.
Také „M“ mi v Comenia Script způsobuje obtíže. Píši-li ho jedním tahem, písmeno značně deformuji, použiji-li více tahů, jak jsem zvyklá u tiskacího „M“, opět nestíhám.
Velké „Q“ je v Comenia Script naprosto geniální, velké „U“ mě naopak dohání k šílenství, jelikož z mého pera neustále vychází „LI“.

Velká B, C, D, F, H, J, K, L, O, P, S, R, T, V, W, Y a Z v Comenia Skript mi vyhovují, čas opravdu ušetří.

Malá serifová písmena Comenia Skript (b,d,h,i,j,k,l,m,n,p,r,u,v,w,y) nepovažuji obecně za žádnou výhru. Abych zvládla vytvořit ucházející „patku“, musím se pekelně soustředit a následně hlídat, abych nesklouzla ke spojování a prznění předepsaných vzorů, jak jsem už uvedla výše. Po chvíli psaní se do textu vesele vrací téměř všechny zatracované kličky (dokonce i tam, kde nás je před lety vůbec neučili – „k“, „v“, „z“, a střed „b“).
Tvar „v“ a „w“, v SC tolik podobný německému vzoru, mě neustále svádí ke psaní „u“ a ruského „š“ (nemám klávesnici s cyrilicí, omlouvám se).

Bezserifové písmo Comenia Skript ovšem umožňuje stejně rychlé psaní jako malé tiskací. Tím píši mnohem čitelněji, ale brzy se unavím. Proto také malé tiskací písmo běžně prakticky vůbec nepoužívám (to už raději hůlkové, potřebuji-li aby text byl srozumitelný skutečně všem).

Jsem zvyklá chyby vždy nejdříve hledat u sebe, takže popisované obtíže můžeme s klidem přičíst mým dosavadním návykům. Na druhou stranu je jasné, že stejně budou nejspíš sklouzávat i mnozí ostatní, kdož mají současné psací písmo dostatečně zažité.

Malá „b, d, p, q“, a v Comenia Script nově i „g“, se začátečníkům budou plést úplně stejně jako tiskací (zejména dětem s SPU – např. ve slovech „budu, dubu, dupu, půdu, dogu...“). Snad nebude vlivem nepřesného zakřivení písmen docházet k záměně zastaralých metrických centů „q“ za gramy „g“ (dosavadní klička v „g“ je více než jasná).
Jedna z variant „a“ bude asi i nadále zaměňována za „o“ (tvar podobný tiskacímu se mi píše o něco hůř, je však jednoznačný). Stejně je na tom ovšem i „l“ a „I“, ve vypsanějších rukopisech také „i“ a „j“ (což ovšem foneticky tolik nevadí).
Nedodrží-li pisatel výšku písmen, např. „h“ se hravě změní v „n“. Tiskne-li písmena stroj, není, co řešit.

Současná psací písmena „A“, „b“, „f“, „G“, („H“), „J“, „L“, „l“, („M“, „N“), „p“, „Q“, „r“, „S“, „s“, „t“, „V“, „v“, („W“,“w“) a „Y“ budou dětem, které se je nebudou učit, nesrozumitelná (nebo alespoň krajně podezřelá). Je jich příliš mnoho na to, aby text jimi napsaný nečinil čtenáři v budoucnosti potíže. Rukopisy se sice časem od vyučovaného vzoru odlišují, někdy poměrně značně, leč pokud dotyčný čtenář normu zná, obvykle při luštění „škrabopisu“ uspěje.

Jako příklady slov méně srozumitelných pro člověka, který nezná naše současné psací písmo, mě namátkou napadají např.: Sbírka, pstruh, prst, pták, blahobyt, Libuše, Labe, brloh, babyka, blebtat/bleptat (obojí je správně) baf, Alpy, Yzop, Spytihněv, Svitavy, Job, baobab, bibliografie, puberta, publikovat, …. Právě slova cizího původu mohou začátečníka pěkně potrápit: Lymfocytopenie, bibelot, bypass, fabulovat, balbutizmus, Ytterbium, prophylparaben, pappenheimští…. A když už jsme u té němčiny: die Luftbeförderung, die Stiftschraube, der Stabhochsprung, das Sparguthaben… (Němci píší velká písmena podobná tiskacím – to ovšem neplatí o malých psacích, která vážou). Každopádně napíšeme-li je s ohledem na současný český vzor psacího písma, vytvoříme budoucím uživatelům CS obstojný rébus.

Nevím, jaké problémy nový psací vzor přinese, nebo zda vůbec nějaké přinese. Vím jen, že nový návrh nemá být ideálem. Má sloužit jako základní tvar, který si každý písař obohatí o individuální prvky, např. sklon, výběr z více tvarů písmen. Toto se vlastně děje i se současným vzorem, jenže většinou na úkor čitelnosti.

Ligatury-napojení jsou v novém návrhu také, ale nejsou závazné. Důležité je se naučit čitelně psát, zvládnout písmena ve správné proporci. Různé napojení může vzniknout později samo (jako se děje dnes; ovšem při rychlém psaní se jednotažné písmo stává nečitelným).
Takže vátáním písma se od vzoru neodchýlíte

Jsem ráda za různé úhly pohledu. Musím říct, že současný psací vzor se mi líbí moc. Ale v podání dětí, ne jako předtištěný.

Jinak si myslím, že i cizinci jsou schopní "rozluštit" náš současný vzor, přestože jejich vzor je úplně jiný. Mnoho písmen si je podobných.

Milá Martino,

neodolám, abych Vám nevysekla poklonu za Vaše zaujetí tímto tématem. Váš rozbor téměř každého písmenka je vyčerpávající. A doufám, že i podnětný pro tvůrce.

Tím mě napadá - Je možné ještě písmo nějak upravit? Bude se odborné veřejnosti někdo ptát, než se řekne konečné ANO (pokud se řekne)?

Domnívám se, že se zde v diskuzích objevují opravdu konkrétní podněty pro změny...

Paní Pavlíno, je třeba písmo měnit? Je na písmu něco špatně?
Já vím, slečna Ventová tu brojí za změnu písma, ale racionální důvody k tomu jsou tak nějak nahrazovány pocity a vírou.
Je-li písmo věkovité, neznamená to automaticky, že je špatné. Špatné je, když přestane vyhovovat, když přestane plnit nároky na něj kladené. Tento stav, myslím, nenastal.
Potíže, které slečna Ventová (a patrně i tvůrkyně inovace paní Lencová) stále uvádějí, nejsou způsobeny písmem, ale způsobem výuky.
Písmo jako prostředek komunikace mezi lidmi funguje a na vlastní poznámky ať si každý píše třeba hieroglyfy. Odborná veřejnost by se měla zaměřit na metodiku výuky psaní, na důslednost grafické úpravy (začínám být na své děti náročnější v úpravě než učitelky!) a zlepšení se dostaví.
Přepřahat koně, který táhne, jen proto, že se mi nelíbí jeho barva, mi nepřijde rozumné. A navíc to bude stát stát pěkné peníze.
That's all, folks!

Pěkný den,

je vcelku obvyklé, že na některé otázky bývají názory diametrálně odlišné, a je dobře, že i takové otázky zde můžeme diskutovat (jinak by to byla vcelku nuda ).

Zaznívá zde názor, že problém nespočívá v písmu samotném, ale spíše v metodice výuka psaní. To je zajímavý názor.
Čím jej lze podložit? V čem vidíte problémy v metodice psaní? Co by se v ní mělo změnit?

Přidejte prosím své odborné názory .

Milý pane Karle,

já osobně si myslím, že by se písmo nemělo měnit. Nevidím na něm cokoli špatného.

Bohužel jsem se opakovaně přesvědčila, že nejsem rozhodující (já jako osoba).

Když budu obhajovat svůj názor z pozice učitele, mohu být nařknuta, že jen bráním to, co jsem si zvykla učit a že mi jde jen o to, abych nepřišla o práci.
Mohu oponovat, že 1. třídu učím poprvé a že v předchozích ročnících jsem také velmi nerada učila (procvičovala) psaní - je to prostě nuda.
O práci se nebojím, když nebudeme učit, mohli bychom třeba vychovávat (a máme tak práce až nad hlavu). Ale to je jen vtípek.

Kdybych obhajovala svůj názor z pozice matky, pak se domnívám, že každá překážka, kterou musí dítě překonat, jej jen posílí. A vzhledem k tomu, že toto písmo zvládly generace malých lidiček před námi, tak si myslím, že ty následující to mohou zvládnout také. Ohýbejme stromky, dokud jsou mladé.
Uvědomuji si však, jak je to konzervativní a zpátečnické odůvodnění.

Snažím se být vždy otevřená něčemu novému (především ve své učitelské praxi), nebráním se novinkám, jsem ochotna je vyzkoušet. Takže pokud se mě ptáte, jestli bych učila nové písmo, kdyby došlo na lámání chleba, pak musím odpovědět ANO (1. co by mi zbývalo? 2. zajímavý pokus). A že už v minulosti bylo těch pokusů na dětech (množinové děti, teď jsou notebookové...).

Milá paní Pavlíno, mluvíte mi z duše!

Paní moderátorko Lucie,
nejsem učitel, ale "stará konzerva". Nerad měním věci, když staré ještě fungují.
Ve svém názoru na to, kde je chyba v ovládání písma, vycházím z obyčejné logiky. Písmo splňuje nároky na plynulost psaní, logiku psaní (zleva doprava), v ideálním případě je bezproblémově čitelné a esteticky vyvážené. Pokud v současné době někdo napadá poslední dva body, není to písmem, ale způsobem používání písma. A tento způsob se lidé (děti) někde a podle něčeho učí. A tady je ten zádrhel
Problém je, že nemálo maminek se domnívá, že jejích dadánek je génius, které nemusí umět dobře a hezky psát (viz naprosto šílené příspěvky v diskusi na http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=13126547&typ=0). A od těchto rodičů jde tlak nato, aby se "krasopis" nevyučoval, nebo aby se písmo změnilo. Jenomže, pokud by takovýto tlak byl uplatňován plošně přes všechny předměty a pokud by se takovémuto tlaku dopřálo sluchu, tak koho tu budeme za pár let mít? Pologramotné dadánky. Vidíme to na výstupech amerických (i jiných) škol. Ne všechno, co světu dalo Rakousko-Uhersko je špatné