Co si představíte, když se řekne "emoční inteligence"?
V březnovém digipohledu Inspiromatu se tomuto tématu věnujeme a v jednom z materiálů, který v digi najdete, říká Marian Chrasta, Gestalt psychoterapeut, o emoční inteligenci toto:
Emoční inteligence je schopnost uvědomovat si své emoce a dovolit si je prožívat, schopnost adekvátně vyjadřovat své emoce a spíše je usměrňovat, než ovládat nebo řídit. Je to také schopnost vnímat a uvědomovat si nebo číst emoce osob, s nimiž jsem v kontaktu, a reagovat na ně. Emoční inteligence znamená, že vím, co se ve mně v kterémkoliv okamžiku odehrává, a dokážu tomu říct ano. „Toto se se mnou právě teď děje a záleží jenom na mně, co s tím udělám.“ Zahrnuje sebepoznání, znalost motivů vlastního jednání a potřeb, schopnost naplňovat své potřeby, vstupovat do kontaktu s druhými a porozumět jim. Emoční inteligence také zahrnuje mou odpovědnost za to, co prožívám a co se svým prožíváním udělám.
Jindy se emoční inteligence popisuje například jako 6 kompetencí:
3 kompetence vztahující se k vlastní osobě - sebeuvědomění, sebekontrola, motivace,
a 3 kompetence vztahující se k mezilidským vztahům vztahům: empatie, umění ovlivňovat, týmová práce a skupinové IQ.
Jak vy vnímáte tento pojem? A patří podle vás do školy - má se rozvojem emoční inteligence škola zabývat, nebo je to záležitost výchovy v rodinách
?A jestliže patří do školy, kde vidíte její místo? V jakých předmětech, aktivitách...
Ale začít by se mělo již v rodině 
Již v útlém dětství dítě velmi dobře vnímá podněty z okolí. Co do něj vložíme v tomto stádiu vývoje, zůstane v něm navždy. Bohužel to platí i o "vkladech" záporných 
.