Ahoj Zdeňku,

díky, že ses ozval. Asi uvažujeme velmi podobně. Nedělám si iluze o tom, s čím vším žáci ve 100% vyjdou ze ZŠ, ale naše úsilí by mělo někam směřovat.

Rozhodně bych si ale přála, aby absolventi ZŠ uměli napsat životopis a umět se nabídnout na trhu práce.
Přikládám ukázku, která mi "přiletěla" po síti. Myslím, že to je k zamyšlení...

Hezký den.

Andrea

To máte docela vysoké cíle;) Prezentovat se na trhu práce často neumí ani vysokoškoláci:) Ten životopis se ještě dá nějak splácat podle šablon v MS Word nebo z netu. Horší už je napsat poutavý motivační dopis a uspět u pohovorů. Sama jsem zvědavá, co tam budu za 3 roky vyvádět.

Ahoj,
ale tím potvrzujete, že to ještě neumíme a že se to musíme učit my i učit to děti. Je to tak?

Tak to vůbec ne. Ono to ani není vaše chyba. Od základní školy do období, kdy si člověk hledá práci, může uplynout řada let a pro ty děti to není zas až tak zajímavé učivo. V dobách mého chození na devítiletku tomu byla věnována jen jedna jediná hodina, na kterou si dnes vzpomínám jen velmi matně. Takže si myslím, že tohle si žáčci ze ZŠ opravdu neodnesou. Většina z nich se to bude učit, až to začne potřebovat. V horším případě to dopadne jako v tom příspěvku výše.
Máte to ve své profesi opravdu těžké. Přijde mi, že v dnešní době si ty děti ničeho neváží. Možná jsme my byli úplně stejní, to nevím, ale neměli jsme takové vymoženosti jako ony. Dnes vás někdo nafotí ve vyučování mobilem a zítra se na tom bude půlka školy bavit na Internetu bez výčitek svědomí a nějakého uznání, že to není v pořádku. Tomu moc nerozumím. Dřív si lidé o každém řekli to svoje mezi sebou a neměli potřebu to někde zveřejňovat, stěžovat si nebo se soudit.
Bohužel to není jen ve školství.
Přeju do budoucna mnoho štěstí a pevné nervy.

Co podle vašeho názoru musíme žáky naučit, aby se uměli dobře prezentovat na trhu práce

Andreo, ukázka Jiřího je realita všedního dne. Jiří perfektně představil svou osobnost. Okamžitě by mohl najít práci například v pneuservisu, na nějaké výrobní lince, u jednoduchého stroje nebo po zaučení v nejrůznějších druzích prací ve stavevnictví, lesnictví, zemědělství, atd.
Jeho životopis je pěkně strukturovaný, věcný, pečlivě uspořádaný, s pravopisem a rukopisem odpovídajícím jeho vzdělání. Zřejmě slušný chlap, který má rád pořádek, potřebuje najít práci, kde by byl dobře vedený a mohl se uplatnit.
Pokud by ho v nějakém kurzu naučili na PC napsat strukturovaný životopis a vytisknout, bude to totéž v bleděmodrém: tatáž grafická úprava, kapitálky, chyby v pravopise, jenom asi s velkými písmeny (ví bůh proč většina lidí s nižším vzděláním dává velikost písmen 16 a víc). Tak to je.

A pokud mu to nějaký útlocitný úředník nebo vedoucí kurzu opraví, aby v tom neměl chyby a měl to dokonale napsané a vytisknuté, bude to jako když si místo zvonku u dveří dáte elektronický gong. Nepoznáte kdo zvoní. Místo různého zvonění to všem zaklinká stejně.

Své dovednosti prezentuje při přijímacím řízení. Když za první republiky stavitel hledal živnostníky nebo řemeslníky na práce, vybídl například deset obkladačů ať provedou obklad zdi. Po chvilce některým řekl dost a ze zbylých podle toho, jak pokračovali, si vybral, a ten zakázku dostal. Ostatní měli důvod se víc snažit a učit.

Realistický pohled na svět je nepochybně dobrý,ale je třeba se zamyslet, zda chceme být pouhými pozorovateli, nebo zda půjdeme do řešení zcela evidentních problémů aktivně.

Troufám si říct, že příměr s první republikou trochu kulhá. Žijeme přece jen trochu v jiné době...říká se jí informační nebo taky mediální ( ať se nám to líbí nebo ne). První fáze většiny procesů na trhu práce je administrativní a kdo se nechá vyloučit již v prvním kole, má smůlu. A nemyslím si, že by to bylo jen proto, že by úředníci byli útlocitní. Myslím, že bychom neměli opouštět snahu o kultivaci i zcela obyčejných lidí (Tady by se ta první republika spíše hodila.), a to nejen v administrativním vyjádření,ale i v běžném projevu při jednání (např. s budoucím zaměstnavatelem).

Naprostou souhlasím, že ta ukázka byla jasnou ukázkou osobních rysů pisatele. Budoucí zaměstnavatel ale není psycholog, a tak nemusí být tak blahosklonný,aby dotyčnému poradil, kde by se uplatnil více. Ten dá jednoduše palec nahoru nebo dolů...

Z vlastní zkušenosti vím, že bez intervence (zásahu učitele) jsou schopni podobné výstupy psát i žáci v podstatě inteligentní a na různých místech použitelní jen proto, že je nikdo nenaučil, že by to mohlo být jinak.
Taky vím, že ne vždy se naše snaha sejde s úspěchem, ale takový je život. Někdy není spravedlivý.

RVP - G:
Člověk a svět práce:
Vyhotoví potřebnou dokumentaci pro přijímací řízení .... ve zvolené profesi.
Vhodně prezentuje vlastní osobu a práci, vhodně vystupuje při přijímacím pohovoru nebo konkurzu
V odborném školství je to Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám
Takže je to součást cílů, které máme realizovat při své výuce. Otázka tedy nestojí zda to máme žáky učit, ale jak je to učit. Máte nějakou dobrou zkušenost?

Samozřejmě. Proč by měl radit? Od toho jsou jiné organizace, které to mají jako svůj byznys. Každý se prezentuje podle svého dosaženého vzdělání, praxe a současného poznání světa kolem nás. Prezentace zájemce o práci má nejen přiměřenou písemnou formu, ale také prezentaci osobnosti - umění komunikovat. Od příchodu do místnosti a prvního dojmu, otevření pusy a způsobu jak promluví, pozdraví, jak pozná s kým má v místnosti začít hovořit a čím začít.
Vhodnou formou je
a) ukázka - čili vidět jak probíhá správný i nesprávný první kontakt
b) nácvik - modelových situaci včetně odmítnutí

V dnešním odborném vzdělávání chybí znalost prostředí a možného uplatnění absolventů. Žáci vidí náplň povolání se kterými přijdou do styku: prodavače, zdravotnický personál, stavební dělníky, dělníky v pneuservisu. Ale nevědí nic a neumějí se pohybovat ve firemním prostředí jak ve výrobě, tak administrativě, službách, což by šlo napravit velmi jednoduše:
exkurze - opět děti pravidelně od základní školy vodit na exkurze do nejrůznějších firem a na nejrůznější pracoviště, případně jim převést filmové záběry
praxe - skutečná praxe na pracovištích typických pro vyučované obory (což u služeb a některých oborů stále v určitém rozsahu funguje).

Díky za doplnění! Naprosto s tím souhlasím.