Miloš Kafka píše:
... dovoluji ..vyřídit si hovor, pokud mě požádají a vysvětlí důležitost telefonátu.
Důležitost telefonátu nelze předem odhadnout! Žáci se učí sami odhadnout důležitost a buď vyzvánění stopnout, nebo požádat o možnost vzít hovor a pak volajícímu případně vysvětlit, že volá nevhod, že je vyučování, ale přesto nikdy předem zcela přesně neodhadnou důležitost hovoru - viz váš příklad s aktutním zdravotním problémem. Může volat někdo z domova, že doma vyje pes, že teče voda proudem po schodech, různé rodinné organizační problémy (vyzvednout mladšího sourozence z družiny, školky, dojít k babičce s nákupem, nebo donést léky, připomenutí rodiči, aby si žák nezapoměl vzít důležitý lék, apod.), nečekaných problémů může být a bývá celá řada.
Citace:
Pokud je to svědomitý žák... Proto povolení telefonátu orientuji i podle toho, zda žák pracuje či nikoliv.
Špatně. Když je to důležitý hovor, nemá tu pracovitost žáka nebo povolení vzít hovor jakoby za odměnu, co dělat.
Citace:
Další otázka je, jestli rádi posloucháte hudbu při práci (nemyslím přímo výuku)? Já sice ne, ale žákům dovoluji při samostatné práci pustit si hudbu do sluchátka (jednoho!!), aby mě v případě nutnosti vnímal.
Pokud je hudba pro všechny, například při odborné praxi nebo na některých provozních pracovištích, a neruší, může mít na práci příznivý vliv, mimo jiné není "hrozivé ticho". Ale vlastní hudba, sluchátko do ucha, zásadně NE! Z důvodu bezpečnosti práce, poslouchání pokynů, varování a vůbec slušnosti, protože když vyučující musí žáka oslovit několikrát, nebo přijít k němu a upozornit ho, aby si vyndal sluchátko, že mu něco už dvakrát říká a žák nereaguje, je to špatně.