Dobrý den,
souhlasím se vším, co bylo řečeno. Docela se mi vyplatilo, když jsem na začátku hodiny všechny přítomné požádala o vypnutí a uschování mobilu do aktovky, vzhledem k tomu, že v dnešní hodině budeme ...(sdělení cíle hodiny). Žáka, který si "hrál" během hodiny s mobilem (i přes "zákazovou značku" a moji žádost) jsem požádala, aby svůj mobil položil na můj stůl (pouze na danou hodinu - ustanovení ve školním řádu) s odůvodněním, že tato "hračka" mu neumožňuje se dokonale soustředit na učení, brzdí ho v práci. Na konci hodiny jsem ho požádala, aby sám vyhodnotil svoji práci v průběhu hodiny: co mu hodina přinesla, co ho zaujalo nebo naopak, co mu nesedlo. Sama jsem poté vyslovila "pochvalu", jak spolupracoval a zúčastnil se vyučování.
Myslím si, že bychom se také měli zabývat otázkou: Proč si žáci během vyučování hrají s mobily?
U některých může hrát roli nuda. Vyučující nezaujme, hovoří o tom, co žák už dávno ví...Nebo to může být recese - Vsaďte se, že ho "vytočím"....Nebo může být žák nějakým způsobem "vyčleněn" z kolektivu třídy. Nebo to může být prosté "volání o pomoc" - signál SOS...Nebo.......(napadají vás jiné důvody?)
Dana

Dobrý den,

chtěl bych říct, že se s panem magistrem ztotožňuji v těchto bodech: 1. příprava na hodinu (člověk není zaskočený, pokud nemá mezery v látce), k tomu bych ještě dodal, že je vhodné si uvědomit také, na co by se mohli žáci zeptat k danému tématu; 2. legální = nuda, tento krok se mi taky hodně líbí, vím, že to nedokáže každý učitel (chcete-li učitelka), ale mohla by to být cesta ke zkvalitnění výuky a vzájemné kooperace učitele s žákem. "Správně" režírované (nenápadně vedené) video by mohlo totiž sloužit jako výborná zpětná vazba nejen pro žáky (Co jsme se naučili; vidíte, že Petra odpověděla správně a Maruška si nebyla jistá a měla by si učivo o sladkovodních rybách ještě zopakovat; ap.), ale také pro výstup učitele samotného. To bychom ale požádali hodného kolegu nebo kolegyni o kritiku, ne samozřejmě děti =)

Děkuji Ondřej DAŇA

..mobilní telefony, nejjednoduší by bylo ve škole zřídit rušičku mobilních telefonů /jako ve věznicích/. Problém je se žáky , kteří si hrají na investigativní novináře nebo agenty provokatéry a svoje záměry uskutečňují cíleně a tajně přes zákazy. A vůbec - nejsou naším obrazem?
jirka

Jakub Valenta píše:
Dokonce jsem žákům i sám nabídl, že můžem experimentálně některé hodiny natočit a pak společně rozebrat a probrat.
Pane Jakube, to je geniální nápad! A máme nástroj pro evaluaci své práce.

Upozornění- v zájmu zkvalitňování služeb bude váš mozek monitorován!
Vše co řeknete bude opakovaně použito proti vám a vašim blízkým!

Kdo má strach, neměl by chodit do školy.
Kdo má strach je dokonale poslušný.
Problémový žák není objektivní označení, ale je to vyjádřením vašeho vztahu k určité osobě.
Problémově se bude pravděpodobně jevit například oběť šikany

Problémový neznamená špatný, nemorální, hodný !

Problémový žák je často důležitý, zajímaví, zranitelný, zraňovaný, ohrožený.


To je málo, lepší by bylo zakázat děti, to by bylo bezpečnější.


Ježiši (či libovolný jiný bože), proč sem vůbec píšu?
Nemyslím si že to má vůbec cenu.
Vy také ne..

-Jsme proti strachu, násilí, šikaně, škole, zákazům, kapitalismu..
Ale jsem jeho součástí a na všem co jsme zmínil se podílím.

"Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že se potlačí nějaký mocný pud a použije se ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají."

"„Ruce vzhůru!“ ozval se divošský hlas.
Hezký devítiletý chlapec, drzý na pohled, se vynořil za stolem a mířil na něj dětskou automatickou pistolí; jeho sestřička, asi o dva roky mladší, to dělala po něm kouskem dřeva. Oba měli modré šortky, šedé košile a červené šátky, stejnokroj Zvědů. Winston zvedl ruce nad hlavu, ale měl nepříjemný pocit; chlapcovo chování bylo tak zlověstné, že to už nebyla hra.
„Jsi zrádce!“ řval chlapec. „Jsi ideozločinec! Jsi eurasijský špión! Zastřelím tě, dám tě vaporizovat, pošlu tě do solných dolů!“
Najednou oba poskakovali kolem něho a křičeli: „Zrádce!“ a „Ideozločinec!“ Děvčátko napodobovalo bratra každým pohybem. Bylo to trochu děsivé, jako když dovádějí tygří mláďata, z nichž co nevidět vyrostou lidožrouti. Chlapci se v očích zračila vypočítavá zuřivost, viditelná touha udeřit nebo kopnout Winstona, vědomí, že už brzy na to bude dost velký. Ještě dobře že nemá skutečnou pistoli, pomyslel si Winston.
Oči paní Parnosové nervózně těkaly od Winstona k dětem a zase nazpátek. V lepším světle obývacího pokoje Winston se zájmem zaznamenal, že má v záhybech obličeje opravdu prach.
„Ti nadělají kravál,“ řekla. „Jsou zklamaní, že se nemohli jít podívat na věšení. Jenže já mám moc práce, a tak s nima nemůžu, a Tom tak brzy z práce nepřijde.“
„Proč nemůžeme na věšení?“ hulákal chlapec.
„Já chci na věšení! Já chci na věšení!“ vykřikovalo děvčátko a přitom stále poskakovalo.
Winston si vzpomněl, že večer mají být v Parku pověšeni nějací eurasijští zajatci, kteří se dopustili válečných zločinů. Konalo se to tak jednou měsíčně a byla to populární podívaná. Děti se vždycky halasně dožadovaly, aby se mohly jít podívat. Winston se rozloučil s paní Parsonovou a zamířil ke dveřím. Ale neušel ještě ani šest kroků, když ucítil vzadu na krku omračující bolest. Jako by se do něj zabodl rozžhavený drát. Prudce se otočil a zahlédl paní Parsonovou, jak strká syna zpátky do dveří a chlapec si cpe do kapsy prak.
„Goldstein!“ zařval chlapec a dveře za ním zapadly. Winstona však nejvíc zarazil výraz bezmocné hrůzy v ženině našedlé tváři.
Když už byl zase ve svém bytě, přešel rychle kolem obrazovky, usedl ke stolu a stále si třel krk. Z obrazovky už nezaznívala hudba, ale kdosi tam úsečným vojenským tónem s přídechem surovosti popisoval výzbroj nové Plovoucí pevnosti, která právě kotvila mezi Islandem a Fárskými ostrovy.
Napadlo ho, že za zbědovaná žena musí mít s dětmi hrůzostrašný život. Ještě rok, dva, a budou ve dne v noci číhat na projevy její politické nespolehlivosti. Dnes jsou skoro všechny děti hrozné. Nejhorší bylo, že v organizacích, jako byli Zvědové, z nich systematicky dělali malé neovladatelné divochy, a přitom to v nich nevzbuzovalo sklon k tomu, aby se bouřily proti stranické disciplíně. Naopak, zbožňovaly Stranu a všechno, co s ní souviselo. Písně, průvody, transparenty, společné výlety, cvičení s puškami, provolávání hesel, uctívání Velkého bratra – to všechno byla pro ně nádherná hra. Celá jejich divokost se zaměřovala ven, proti nepřátelům Státu, proti cizincům, zrádcům, sabotérům, ideozločincům. Bylo téměř normální, že lidé po třicítce se báli svých vlastních dětí. A měli proč, nebylo týdne, aby Timesy nepřinesly článeček o tom, jak nějaký malý donašeč, který poslouchá za dveřmi – všeobecně se používal výraz „dětský hrdina“ – zaslechl kompromitující poznámku a udal své rodiče Ideopolicii."

"Když byly soudruhu Ogilvymu tři roky, přestal si hrát s jinými hračkami kromě bubnu, samopalu a malého vrtulníku. Když mu bylo šest, byl o rok dříve, na základě zvláštní výjimky, přijet mezi Zvědy; v devíti letech byl už vedoucím skupiny. V jedenácti udal Ideopolicii svého strýce, když vyslechl rozhovor, který podle něho měl nepřátelské zaměření. V sedmnácti se stal okresním organizátorem Antisexuální ligy mládeže. V devatenácti navrhl nový typ ručního granátu, schváleného Ministerstvem míru, který při první zkoušce zabil jediným výbuchem jedenatřicet eurasijských zajatců."

George Orwell 1984
http://www.odaha.com/george-orwell/dilo/1984
Hledejte slovo zvěd.

Návštěvníku, tuším, o vás vedlo k tomu, že jste sem přidal poslední dva příspěvky. Ale jste na portálu, kde si své zkušenosti a náhledy vyměňují učitelé. Rádi se poučíme, ale potřebovali bychom příště lépe osvětlit, co příspěvkem myslíte. Náš moderátor je totiž pes
Zpět k tématu.
Učitel v hledáčku kamery? Při výuce?!?

Dobrý den,

souhlasím s názory cíleného a záměrného povoleného natáčení a evaluaci hodin.
K tomu se dá přistoupit i tak, že žáci dostanou nějakou látku na zpracování a tu pak vyučují ostatní žáky. Přednes těchto "vyučujících" žáků se natočí a může se hodnotit jejich přístup, komunikace, ..., ale to patří asi do mediální výchovy.

Souhlasím také s bodem, že dobře připravený a uvědomělý učitel není příliš atraktivní k tajnému natáčení. Místy se stane, že se mi někteří žáci vysmějí za chybu (ne v látce). Když tuto chybu přijmu a uznám, často tato "zábava" končí a to i u žáků, kteří jsou na škole ostatními pedagogy považováni za "neřízené střely".

Když jsem sám chodil na VŠ, často jsem provokoval spolužáky a ty, které to trápilo, jsem si bral do hledáčku častěji. Teď už jsem hodný Ale myslím, že žáci jednají podobně. Pokud se nechává učitel vyvádět z míry, snaží se zakrývat své chyby, je pro nekalé úmysly žáků skoro určený.

Řekl bych, že přiznat chybu, má v takovýchto momentech klíčovou roli a žáci se tím mimochodem také učí, že učitel není naprogramovaný bezchybný "terminátor", ale je člověk, stejně jako žáci a vůbec lidé.

Miloš Kafka