Zdravím všechny učitele, kteří neúnavně pátrají po tom, jak motivovat své žáky.

Mám několik otázek:

Vzpomínáte si na to, když jste chodili do školy stejně jako vaši žáci?
Pamatujete si, co vás přimělo spolupracovat s učitelem?

Pamatujete si, co jste se naposledy naučili?
Co zabralo, že jste se začali učit?

Pojďte se na ty otázky podívat, třeba na to přijdeme. Společně!

Hezké dny!

Andrea

Co mě přimělo ke spolupráci s učitelem? Jediné, co mě "dohnalo" tak daleko, byl učitel - profesionál. O hodinách se neustále nedíval do svých poznámek, ale učil "z hlavy". O svém tématu mluvil se zaujetím, uměl zodpovědět naše otázky, nekřičel, nepřemlouval nás. Prostě Učitel!!!

Zdravím všechny.

Tak jsem náhodou zabrousila i na tyto stránky a pokusím se reagovat. Co mne jako dítě nakoplo ke spolupráci s kantorem Určitě to byla pochvala z jeho strany a projev důvěry, že to zvládnu. Asi jsem neměla potřebnou hladinu sebedůvěry a potřebovala jsem slyšet ze strany učitelů, že jsem dobrá, že vím a znám. To mne opravdu povzbudilo

Dobrý den,
a co "nakoplo" mě ke spolupráci s učitelem? Strach a respekt z mého otce. Věděla jsem, že když dostanu poznámku nebo na třídní schůzce budou stížnosti, 14 dní si nesednu pro zmalované pozadí (nebyla jsem žádný "svatoušek"). A nějaké týrání dětí? Fyzické tresty? To se tehdy nenosilo...
Dana

Dobrý den všem!
Mě asi nejvíc motivovalo, když jsem si mohla věci vyzkoušet sama...prostě aktivní až akční výúka. Problém je v tom, že ne vše se opravdu dá udělat interaktivní formou, ale pokusila bych se o to jak jen to bude možné.
No a pak přirozená autorita. Učitel ke kterému jsem cítila respekt ne jen jako k odborníkovi ve svém předmětu, ale i jako k člověku, byl důvodem pro to být do jeho hodin připravená. Před takovým učitelem jsem si prostě nehctěla shodit.
Otázka je kolik dnešních dospívajících má k učiteli respekt Asi už míň než když jsem byla ve škole já. Myslím, že dneska je čím dál těžší si studenty získat, ale rozhodně nemyslím, že je to nemožné.

S pozdravem Veronika

Náhodou jsem narazila na tuto diskuzi a moc ráda bych pozdravila paní Andreu Baumannovou, která je podle mého názoru velmi dobrý pedagog. Ráda vzpomínám na její hodiny češtiny na gymnáziu. Jako jedna z mála používá interaktivní formu výuky a člověk si z hodin odnesl tolik, že už domácí přípravě nemusel věnovat moc času. Naprosto geniální mi přišel její bodový systém hodnocení, kde i student, který nenapsal všechny písemky na výbornou, mohl mít krásnou známku na vysvědčení, když se trochu snažil. Nechápu, proč se to studenti snažili bojkotovat.

"V čem jsou dnes žáci jiní než my?"
Mají jinou výchovu. My jsme byli vedeni tak, abychom přijímali autoritu učitele a nesli zodpovědnost za své činy. Dnes žáček přinese domů poznámku a rodič, který si nedokáže přiznat, že ani jeho dítě není dokonalé, začne nadávat na učitele, místo aby si s dítkem promluvil o tom, co provedlo.
Taky mají více možností a dostanou všechno až "pod nos". Proč psát referát sám, když se dá celý stáhnout z Internetu?

"Vzpomínáte si na to, když jste chodili do školy?"
Jistě. Stále do školy chodím a ještě dlouho budu

"Pamatujete si, co vás přimělo spolupracovat s učitelem?"
Osobnost učitele.
Pokud vidím na učilově straně snahu se mi věnovat, pomoct mi zvládnout látku, jisté porozumění..., tak se snažím dělat pokroky.
Ještě dnes živě vzpomínám na svoji paní učitelku z první třídy, která sice nebyla zlá, ale chození do školy mi znechutila na dlouhou dobu dopředu. Byla to paní v důchodovém věku a asi se cítila být už trochu nad věcí. Za léta praxe měla pocit, že dokonale zná dětskou duši. Jenže já jsem nezapadla do jejích schémat a byla pro ni záhadou, tak si na mne, jak se říká, zasedla. Myslela si, že mám nějakou psychickou poruchu. Často mě shazovala před třídou, např. za to, že neumím kreslit nebo hezky psát. Kdykoliv zastihla mé rodiče ve škole, promlouvala s nimi, že mám problémy s učením a že by mě měli vzít k psychologovi. Bála jsem se jí. Na učení jsem kašlala. Měla jsem pocit, že se paní učitelce stejně ničím nezavděčím.
Pak jsme ve čtvrté třídě dostali mladou empatickou paní učitelku a moje výsledky ve škole se výrazně zlepšily.

"Pamatujete si, co jste se naposledy naučili?"
Stále se něco učím. To by bylo na dlouhé povídání:-)

"Co zabralo, že jste se začali učit?"
Motivace doslat se na LF. A povedlo se.

Ahoj všichni, právě jsem se přihlásila na tento web. Jsem konzultantka jazykové školy v Brně.
Pokud vás zajímá jak motivovat studenty jazykových škol, aby dokončovali kurzy, tak jsme právě vydali knihu Don´t give up. Je určena jak učitelům tak studentům, je první svého druhu u nás a je myslím, že po třech letech práce na ní se povedla. Jak vypadá a co je v ní můžete vidět na našich stránkách:www.jazykova-skola-pelikan.cz. Přeji vám všem krásné vánoce

Ráda bych se zapojila do debaty o motivaci z mého dětství.
Každopádně na prvním místě to byl učitel, jeho přístup k nám dětem, jeho vystupování a jeho zaujetí pro látku kterou vyučoval. Pokud to bylo nudné, jeho samotného to nebavilo, nemělo to "šťávu", tak mě to také nezajímalo. V těchto chvílích jsem si čmárala po pouzdře, obalech sešitů až jsem je měla celé pomalované. ...A v těchto chvílích asi žáci píší SMSky. Nevím, jak přesně to dnes chodí, do školy už nechodím, ale tuším, že především na ZŠ je stéle těžší udržet pozornost žáka. Mylím, že kreativita a bystrost učitele by měla žáky překvapovat. Zapojovala bych vlastní zkušenosti ze života, věnovala bych se názorům dětí - studentů. Oni jsou pokladnice nových přístupů. Pracovala jsem na táborech dětí ze ZŠ a vždy mě překvapovali tím co ví a co je samotné zajímá a na to jsem dala. Vím, že v lavici je to jiné než v přírodě, ale hodně se dá improvizovat, zapojovat studenty a vybízet je k činnosti. Mám děti ráda a věřím v jejich schopnosti. Přeji vám učitelům dobré nápady a rozzářené oči dětí.

Dobrý den, moje vzpomínky.
- Rozhodně mě motivovalo, když učitel věci dělal s námi - tělocvik, výtvarka ale i pokusy, výpočty...
- Když bylo znát, že dané problematice opravdu rozumí a dal do toho kus sebe. Svoje vidění, postřehy, zkušenosti - když dělám pálenku, probíhá tam toto a toto a jednou se mi povedlo, že...
- Rozhodně jsem si pamatoval to, dkyž to bylo spojeno s nějakou zajímavostí, perličkou - jak se dorozumívají některé druhý živočichů, co bylo na pozadí historických událostí...
- Co mi přišlo vždy skvělé, když při dané věci něco vzniklo a když to bylo smysluplné a dalo se to použít při běžném životě - básnička pro někoho, nabíračka na okurky, poznání jaké bude počasí apod.

Dan

Zdravím!

Zastávám stejný názor, který uplatňuji i ve svých hodinách, jelikož jsem sám měl obdobnou zkušenost. Přijít do hodiny, zasednout a něco číst ať už z prezentace nebo poznámek je dle mého základním kamenem úrazu. Na mne osobně to vždy působilo tak, že vyučující má s látkou určité problémy, musí si kontrolovat, zda vykládá správně, zda se drží tématu; snad i, že si není jist/á sám/sama sebou.
Přiznám se ale, že ne vždy tento přístup funguje. I přes uplatňování zmíněného přístupu, interakci, prokládání zajímavostmi, příměry a aktualitami k tématu, celá řada často nejeví o probíranou látku zájem. A to nemluvím o přípravě na hodinu. Sám za sebe vidím tuto situaci u předmětů, které jsou vyučovány pouze jeden rok. Žáci/kyně o tom ví, nezřídka i rovnou řeknou, že je to nezajímá apod. Tady je každá snaha marná, jelikož se člověk může přetrhnout a nic. Co ale poměrně často zabírá, je vztahnout téma či období k věcem, kterých se nemohou v učebnicích dočíst. Úspěch, pokud to tak mohu nazvat, jsem měl se zmínkami o dopadech zavádění Code civil za Napoleona I., kde byla upravena možnost podávat žádost/návrh o rozvod i ženám. Když jsem v tématu 1. a 2. vlny průmyslové revoluce lehce zmínil, jakými problémy procházel Darwin při psaní svého opusu, jaký dopad jeho dílo mělo nebo, že v té samé době bylo v Montpellier zřízeno "muzeum" voskových figurín masturbujících adolescentů a dětí (zařazeno po týdnu, který žactvo strávilo v Londýně a bylo v tamním slavném muzeu:) ), na nichž se tato činnost dle tehdejšího lékařského diskursu projevila negativně po fyzické i psychické stránce; zde snad mohu ručit, že tyto věci si pamatuje celá třída.
Inu, zde se mi znovu osvědčilo, že být připraven na hodiny, chodit po třídě a vykládat je mnohem lepší a přínosnější než kopírovat suchopárná a nezajimavá data z učebnic. Při písemné práci nebo i u zkoušení se na pikantnosti "nabalily" i další vědomosti, což přičítám těmto momentům, kdy jsem si pozornost třídy dokázal získat.

Jsem si vědom toho, že ne každý předmět může obdobné skutečnosti nabídnout, ale na druhé straně jsem si já na gymnáziu i hodiny exaktních předmětů dokázal užít, protože do nich vyučující zařazovali/y spoustu zajímavostí, které posilovaly zájem o předmět a opíraly se často o praktické důsledky. Vzpomínám si, že např. promítání atomového výbuchu z filmu Terminátor 2 v hodině fyziky mi dodnes utkvěl v paměti a písemnou práci ze štěpení jádra, obohacování uranu atd. jsem měl na výbornou (a nejen já:c)). Možná maličkost, ale u mnohdy abstraktní látky poslouží daleko efektivněji a může podnítit myšlení o to více.

Na závěr bych zopakoval, že svoje zkušenosti jako žáka/studenta od základní po vysokou školu do svých hodin promítám výhradně na pozadí těch vyučujících, co na hodinách neseděli/y za katedrou nebo nestáli za přednášecím pultíkem, ale entuziasmem, prokazatelným zájmem a přípravou uměli/y ohromit a přinejměnším působit tak, že se v daném tématu orientují a hlavně mají co nabídnout či předat. Nejhorší byly ty hodiny, v nichž vyučující zasedl/a a četl nebo pravidelně nahlížel/a do poznámek a diktoval/a zápisky. To samé v případě prezentací...

Hezký den