Dobrý den, potřebovala bych ze sebe dostat mé myšlenkové pochody a taky trochu poradit. (Stydím se ptát ve škole.)
Jsem studentka co by ráda studovala speciální pedagogiku. Jsem na SOU. Jen že po zkušenosti z předchozí školy jsem o tom začala pochybovat. Psala jsem práci o „Vývojových poruchách ve škole.“ Citovala jsem z knihy Matějčka, Tymichové a Bogdanovičové a také z vlastní zkušenosti. Trpěla jsem silnou dyskalulíí. To není podstatné myslím má zkušenost. Trávila jsem u této práce spoustu času, a přesto jsem dostala nedostatečnou známku, že tato literatura zastaralá a že je to celé opsané přitom sem nad tím trávila půl roku možná i déle. Nechci být ovečkou, co čerpá jen Slowíka, Škody atd.
Měla jsem praxi ve speciální škole a byl to zážitek, protože jsem se poprvé dostala do kontaktu s dětmi. Přesvědčilo mne to, že tuto práci chci dělat a jsem z toho nadšená. Jen že jsem narazila na lidi co jsou z toho otráveni a nebaví je to. Jak se nenechat odradit od toho a zároveň zůstat nadšená a zůstat nohami na zemi?
Četla jsem spoustu publikací, knih se psychologickou tématikou (Fromm, Freud atd.) Mám přečteno až 40 knih. Je vhodné to vůbec někomu říkat? Mám zajít za někým ve škole? Nebo co dělat v mém případě?

Děkuji za odpověď