Ráda bych k tématu připodotkla, že už ze svých studií mám doma publikaci vydanou r. 1979 - Vladimír Dvořáček: Lűscherův test, který se patrně hodně podobá tomu, o co je zde (a nejen zde) veden tak vleklý spor. Tento test, jak jsem zjistila, je metodou psychology běžně využívanou. Z toho je patrné, že spor se netýká obsahu metody.
A jen takovou perličku na závěr - ona publikace má na titulní straně tučně vysázeno: DŮVĚRNÉ a (neprodejný) náklad byl 200 ks .

Máme tu knihu The Lűscher Color Test vydanou Pocket Books New York v roce 1971 a považuji spolu s mojí přítelkyní-psycholožkou tuto metodu za použitelnou při diagnostice v rámci baterie testů.

Dovolím si citace:

Jedním z hlavních problémů projektivních technik (jako je Lűscherův test) je jejich sporná validita. V tomto případě hraje zásadní roli psycholog se svými dispozicemi pro interpretaci nestrukturovaného materiálu, který vyšetřením pomocí projektivních technik získal. Pojmová validita je s ohledem na neurčitost podnětu také problematická. (...) Reliabilita je u projektivních metod velmi obtížně měřitelná. Největším problémem projektivních technik je možné nejednotné skórování výsledků. Vnitřní konzistence je nízká, problematická je i test-retestová reliabilita.

...je dobré uvést, že žádná z uvedených metod nemá absolutní platnost. Všechny testy jsou proto posuzovány vzájemně, přičemž projektivní metody mají charakter spíše potvrzení již dosažených výsledků, či naopak zbystření nad netradičním projevem.

Barvy života jsou při online testování ve školství používány jako jediná metoda bez korektivu zkušeného psychologa pro diagnostiku všeho možného. V tom je základ odborné i mé kritiky. V kontextu jde o podvod.

Zda o podvod, nedokážu posoudit. Ale o diletantství zcela určitě.

Předem se omlouvám, za obsáhlejší komentář:

Ze své zkušenosti, bych dal "like" druhé variantě. Bez pomoci interpetátora výstupů této metody jsem dignostikované informace neuměl uchopit.

Zaznamenal jsem v diskuzi obavy, ohledně validity a reliability metody. Zde se opětovně odkáži na vlastní zkušenost. Tato metoda mi neukázala nic nového, co bych ve svém životě reálně neprožíval (u sebe nevnímal a neuměl to uchopit).

V čem vidím pro sebe hlavní přínos? Ukázala mi, "CO MI TO DĚLÁ". Jak to ovlivňuje kvalitu mého života.(jestli a jak moc mi to škodí anebo naopak)

Na základě této zkušenosti si myslím, že si každý u sebe velmi snadno může vyhodnotit, zdali a s jakou přesností tato metoda dokázala zachytit realitu jím prožívaného života. Bez ohledu na vzdělání, zkušenosti, inteligenci či stanovisek odborníků k metodě (ať již pozitivních či negativních).

Co se týče využití metody ve školství?

Nedávno jsme vyzkoušeli tuto metodu v našem vývojovém týmu (6 kolegů). Ukázala nám, kde jsou naše motivační limitace (co nás brzdí a co nás pohání). Podle tohoto jednoduchého "návodu" jsme provedli konkrétní změny v naši vzájemné komunikaci a organizaci práce. Chci říci, že pozoruji u sebe a u svých kolegů větší chuť a nadšení při plnění úkolů a ze společně stráveného času. Stoupá i naše efektivita a úspěšnost. Úkoly, s kterými jsme se dříve trápili a užíraly nám mnoho energie, jsou nyní zvládány rychleji.

Pokud bych se odvážil tuto zkušenost přenést do oblasti školství, tak vidím docela zajímavý potenciál této metody. Když například bude kantor chtít ve své hodině "probudit" vyšší motivaci (angažovanost) svých žáků. Měl by hledat odpověď na otázky, které konkrétní faktory snižují motivaci v jeho hodinách a které ji naopak zvyšují.

V jednoduchosti řečeno. Měl by hledat, co má udělat (co odstranit a co využívat ve větší míře), tak aby se mu v konkrétní třídě lépe fungovalo. "Aby se dostal s děckama na společnou vlnu" Tím by měla stoupat i efektivita učení jeho žáků.

Aspoň u nás to tak zafungovalo. Tato metoda nám v tom pomohla.

České slovo před-sudek, podobně jako latinské prae-judicium a německé Vor-urteil, vyjadřuje, že předsudky typicky vznikají „předem“, dříve než člověk získal s danou osobou, skupinou nebo tématem vlastní zkušenost či vědomosti.
Předsudek je úsudek či názor, který nevychází ze spolehlivého poznání, ale z pouhého předpokladu. Obvykle vychází ze zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti. Předsudky patří k základním pilířům lidského přístupu ke světu a ve formě indukce jsou i základem moderní vědy. Jsou však náchylné ke zkreslování skutečnosti. Z hlediska postojů, které z předsudků vycházejí, můžeme některé předsudky považovat za pozitivní nebo naopak za negativní. Takto uvažujeme zejména o předsudcích vůči určitým osobám, lidským skupinám, rasám, kulturním a společenským institucím a podobně.
Podle Ottova slovníku naučného se předsudek vyznačuje jednak nedostatkem soudnosti, jednak tím, že na něm člověk trvá. Vzniká tím, že člověk k různým skutečnostem a tématům potřebuje zaujímat nějaký postoj, a to často rychle. Přebírá tedy mínění jiných, usuzuje podle prvního dojmu nebo nějakou dílčí zkušenost neoprávněně zobecňuje. Je však příznakem myšlenkové pohodlnosti, pokud toto předběžné stanovisko nepodrobí kritice, případně neopraví.

Každý sám za sebe by si měl odpovědět, kolik předsudků udělal a na kolik má s tématem vlastní zkušenost.

Zkusme před 100 shrnutí:
1. Účinnost metody může potvrdit celá řada konkrétních osob, které mají s metodou přímou osobní zkušenost.
2. Metoda vychází z propracované teorie, autor a vyvíjel celou řadu let, má návaznost dávné i novější poznatky.
3. Informace o metodě jsou k dispozici každému zájemci.
4. Metoda účinně řeší prakticky 100 % problémů a dokáže tak nahradit řadu metod, kterou jsou jen úzce specializované a často málo účinné.
5. Oficiální akademická sféra metodu přesto odmítá - chrání tak svoje společenské postavení a ekonomický zájem.

Jde o Barvy života? Nebo homeopatii nebo MMS nebo o ... Nebo o to všechno naráz?

(Jen mimochodem: Problémy současné školské matematiky asi nejsou v tom, že se M učí skupinově - jak prý dokázaly BŽ- to by pak stačilo ty skupiny prostě rozpustit a bylo by dobře. Myslím, že se v převážné části škol a vyučovacích hodin skupinově M neučí.)

Dobrý den,
reaguji jen na to Vaše "mimochodem". Právě, že výzkum DAP zjistil přesně to, že současný skupinový model je v ČR naprosto neefektivní (citace o deváťácích - všichni společně nesnášejí matematiku). Když něco nesnáším ... Totéž potvrdily i další instituce viz citace z Frausu o výsledcích jedné školy, kde díky zajímavých opatřením zájem žáků o matematiku zvýšili. To "skupinový" je, jak vidíte, je prostě užívaný termín.
DAP i u nás na škole zjistil, že matematika na druhém stupni je předmět, ve kterém je motivována jen malá skupina žáků.
Citace z Frausu:
Vyhodnocení výsledků projektu od odborných institucí, které škola nechala vyhotovit po prvním roce od zahájení projektu, potvrdilo předpoklady jeho autorů. Testy SCIO zaměřené na hodnocení výkonu žáků konstatují, že v předmětu matematika je skupinový potenciál třídy využíván na úrovni 30 %, což je o polovinu více, než je běžné u srovnatelných tříd tohoto typu škol.

Tomáši F., 19. 3. uvádíte tento citát:
„Je vidět, že současná podoba skupinového vzdělávání matematiky není studenty přijímána a žádá si změnu. Studenti nejsou schopni z forem a obsahu toho, jak je matematika vyučována, skupinově vytěžit víc,“ konstatuje Šimonek.

Jde jasně o tvrzení, že chybná je skupinová forma výuky matematiky, zde nejde o žádný skupinový potenciál nebo podobně.

Když ještě 1x citát čtu, tak musím připustit, že laik může souslovím "skupinová forma výuky" myslet i prostě výuku třídy jako skupiny (na rozdíl od výuky individuální). Laik proto, že pedagog přece ví, že existuje skupinová výuka jako specifická forma výuky a vyjádří se tedy tak, aby bylo jasné, zda tuto organizační formu výuky myslí nebo nemyslí.

Ve třídách probíhá prakticky jen skupinová výuka. A to, jak probíhá v matematice, skutečně u žáků nejde vytěžit více. Zůstává to v rovině toho, že dovednosti získají jen jedinci. Ostatní nemají motivaci. Jak výsledky analýz Scio, výsledky analýz DAP, tak mezinárodní studie ukazují na problémy ve výuce matematiky.
Proto je třeba se dívat po nových způsobech, kde velice nadějná se jeví metoda p. Hejného.