Už jsme mnohokrát řekli nebo slyšeli, že autoevaluace je pro školy novinka. Je to pravda, nebyli jsme zvyklí koncepčně a systematicky hodnotit svou práci. Ale je pravda, že školství tak byl asi jeden z posledních rezortů, kde mechanizmy vlastní kontroly nebyly jasnou a viditelnou součástí práce. Přitom ve všech podnicích je zcela běžné, že se vnitřní kontrola průběžně a důsledně provádí. Je dobře, že něco podobného proniklo i do škol.
Školy jsou povinny (zejména podle vyhlášky 15/2005 Sb.) naplánovat a provádět vlastní hodnocení - i když vědí málo o tom, jak ho vlastně provádět.
Ze zkušenosti naší školy - jako pilotní gymnázium jsme už autoevaluaci naplánovali - vím velmi dobře, jak je důležité vše předem dobře promyslet. Na stránkách
http://www.jaroska.cz najdete náš školní vzdělávací program a v něm (povinnou) kapitolu o autoevaluaci. Byla psána s tím nejlepším převědčením. Ukázalo se ale, že takto je vlastní hodnocení neproveditelné
- "nedělali bychom nic jiného, než jenom autoevaluovali".
Jako úvodní inspiraci k zamyšlení doporučuji materiál od pana dr. Karla Tomka, který mi připadá vynikající - a který je součástí práce dílny o autoevaluaci na minikonferencích. Stáhnete jej, když ťuknete na odkaz: VUP_PG_mini_auto_1pracmat_v2_hl.pdf za článkem na této adrese
viewtopic.php?f=13&t=20. (je to zde na gymplišti v sekci věnované minikonferencím).
Až si materiál prohlédnete, podělte se s námi o názory a zkušenosti. Všichni hledáme účinné a efektivní a přitom co nejméně pracné nástroje.
.
