Už je tu zase "čas vlaků":
cesta do Prahy - Didier Van Cauwelaert: Bez zpátečního lístku - tragikomický příběh mladého francouzského sirotka vychovávaného Romy s falešnými doklady marockého občana o hledání vymyšleného rodiště a nejen o tom... (aktuální, čtivé a překvapivé)
cesta z Prahy - Markéta Baňková: Straka v říši entropie (dovolila jsem si odkázat na recenzi na mém oblíbeném blogu FYZMATIK, už se těším, až si budeme s dětmi pročítat, bezvadné i pro nefyziky)

cesta na Vysočinu - Gaétan Soucy: O holčičce, co si ráda hrála se sirkami (pro ty, co mají rádi šokující a morbidní příběhy, něco mezi hororem a krutou pohádkou...)
cesta z Vysočiny - povídky Martina Němce: Stodola (pro zamyšlení nad "umělostí" našeho světa)

(Cest a knih je mnoho, je dobré při čtení zažívat vlastní drobné i větší vlakové a cestovatelské příběhy..., ale to už patří zase jinam.)

Pozvánka pro vodáky i nevodáky, kteří během léta zavítají do jižních Čech.

Nedávno jsem opět sáhla po knížce Paula Coelha - Alchymista. Pokud rádi v řádcích knih nalézáte moudré myšlenky, určitě se Vám kniha bude líbit. Už mám od tohoto autora i další knihy a mohu je jen doporučit.

VELMI doporučuji Kopí Dona (nebo dona?) Quijota od Erazima Koháka. Jsou to sice filosofické eseje a přednášky, ale velmi čtivé a podnětné.
A když už jsem se setkala se současníkem Přemysla Otakara I. (viz létopis), tak jsem si koupila od L. Vaňkové Cestou krále a Dítě z Apulie (to je ta lehčí varianta).

Přeji krásné letní čtení vám všem!

Špatně se to čte. Divná stavba vět a patrně ještě něco, ale zatím nevím co. Nedoporučuji.

Jestli se chcete "pobavit", tak doporučuji Slovník nespisovné češtiny
...najednou se vybaví spoustu asociací, s tímhle slovníkem nikdy neuvázne konverzace

Víte, co je couranda?

(řešení: couranda – škol. sborovna [Z] Oberpfalcer 1934)

Mám v posledních letech ráda "historické" příběhy. Neřeším příliš nakolik vycházejí z pramenů. Spíš mě zajímá tehdejší život lidí na pozadí reálných událostí.

František Niedl, Čas vlků. Volné pokračování románu "Čtvrtý králův pes". Rok 1417, Hynek Tas z boru odchází z královských služeb na hrádek Vlkov na jihu Čech v době, kdy se pomalu krajem šíří stín blížících se husitských válek. Mohu doporučit.

Četl jsem si teď Ivana KLímu: Moje šílené století. Jsou to jeho paměti. Docela zajímavé čtení.
Cituje tam hezká slova:
Hillel řekl: Nestraň se obce. Nedůvěřuj si až do dne své smrti. Nesuď svého bližního, doku nejsi na jeho místě. Neříkej nic, čemu není rozumět.... A neříkej? Budu se učit, až budu mít čas. Možná čas mít nebudeš.
Myšlenky hodné pozornosti. Souhlasíte?

Nezbývá než souhlasit.

Mezi moje obchodní favority patří http://www.levneknihy.cz/. Z aktuální nabídky doporučuji:
- Kam zmizela rebarbora? (dětská kniha s receptem na paměť)
- Já jsem Vipo, poleť se mnou! (kniha pro děti, cestovatelská a zároveň poučná)
- Sama doma od Šárky Pavličové (výběr zajímavých rozhovorů podle stejnojmenného TV pořadu, nejenom pro maminky na MD)
V Praze v Neoluxoru je levný další díl Vipa "Vipo cestuje po Evropě".