Dobrý den Zuzko,
mockrát děkuji za příspěvek o bazální stimulaci, toto téma mě zajímá a jistě by bylo dobré, kdyby tento kurz absolvovaly všechny kolegyně v naší speciální MŠ, ale znáte finanční situaci škol a ochotu některých kolegyň

Dobrý den milé kolegyně, ráda se představím (když mi poradíte,jak nahrát fotku,tak i takhle ...jsem učitelka v mateřské školce mám za sebou praxi -družina, trochu učení na ZŠ, logopedická třída MŠ, USP-SpMŠ na Kociánce, zdravá MŠ, běžná MŠ.....nejvíc mi sedí MŠ a je fuk, jestli je (prezentuje se)"zdravá" nebo ne. Speciální pedagogiku jsem začala studovat ze zájmu- nějak mě poruchy učení a chování "táhly" dřív, než bylo patrné, že to je o mě a mém učení se, které jsem promítla do svých dětí. No, zkušenost k nezaplacení! Kdo se kdy učil s hyperaktivním a nesoustředěným dyslektikem, dá mi za pravdu, nehledě na neustálou aktivitu a nepozornost při běžných činnostech....jakákoli teorie je na....-tím jsem došla kam jsem potřebovala: k sobě, svýmu nastavení, svým postojům a pocitům- svýmu sebepoznávání a objevování svých nefunkčních mechanismů ...podstatné bylo a je, že postupným přeskládáváním svých názorů a postojů ovlivňuji okolí, takže mi to trvalo dlouho, ale změna je patrná. Kdybych věci nechala na odbornících, bral by syn dodnes antidepresiva či co, padl návrh na zvláštní školu a já bych byla asi v blázinci. Kolečko neurologie, psychologie, psychiatrie, pedagogicko-psychologická poradna bylo opravdu nefunkčním a nic neřešícím kolečkem.V té době jsem byla hodně citlivá na odsuzující pohledy a útoky stran učitelek a ostatních rodičů- hodně mi záleželo na tom, dělat pro své děti to nejlepší- no, bohužel to evidentně nejlepší nebylo, ale člověku to chvíli trvá, než je ochotný VIDĚT a NĚCO UDĚLAT.Všechno chce čas, takže docela rozumím maminkám, které řeší něco podobného a potřebují na jedné straně pochopení, že nejsou špatné (dost jsem se obviňovala) a na druhé straně reálnou zpětnou vazbu, kam to vede...prostě dnes je syn na střední škole, dcera na základce a já rozvedená. Souvislostí je mnoho. Zajímá mě předškolní vzdělávání, protože je to podle mě ZÁKLAD VZDĚLÁVÁNÍ vůbec! Právě v tomto věku mají děti přirozeně chuť učit se a objevovat, hledat možnosti, zažívat zkušenosti co kam vede nebo nevede, jak se u toho cítí, čím tyto situace ovlivňují. A do školy přece jde o to, aby šly s nastavením chuti do učení! No a protože tu zkušenost mám, daří se mi více či méně spolupracovat i s rodiči nebo přinejmenším hledat, jak jinak, aby jejich vztah s dítětem fungoval k větší spokojenosti. Navíc mě to zajímá, protože fungování dětí víceméně odráží fungování rodičů- což jsem nebyla ochotná dřív vidět, natož si to přiznat- no chce to ochotu a odvahu! I já stále objevuju - jak ve vztahu k děte, tak k dospělým. Podstatné vidím v komunikaci a respektování sebe i druhého pohledu na věc! Netvrdím,že se mi to daří vždy, ale zpětná vazba, alespoň ve formě nepříjemného pocitu je rychlá...Helena

Heleno,
velmi s Vámi cítím a dávám Vám za pravdu. Mnozí si to neuvědomují, ale předškolní věk je opravdu, jak já říkám, základ "domu". Jaké budou základy, takový bude Dům!!! Dospělí vidí tento věk jen jako jakousi přípravu pro, pro ně důležitější, věk školní. Ale to se hodně pletou!!! Co se nestihne nejpozději do 7-mi let věku, těžko se pak dohání! To, co do dítěte v tomto věku vložíme, zůstane v něm navždy!!! To je přece notoricky známo. Škoda, že předškolní vzdělávání je v naší společnosti stále ještě na vedlejší koleji. Díky tomuto postoji dochází k mnoha nenapravitelným chybám. Je jen na učitelkách MŠ, aby toto dokázaly rodičům vysvětlit a tím si je získat.

Čekáme na další nadšence a blázny do práce s dětmi. Existují ještě?

Bohunka T.

Dobrý večer Bohunko, reaguji pozdě, ale přece
Moc díky za Vaši pochvalu! Potěšila mě!
Mějte se krásně!
Terka

Dobrý večer,
dodatečně vítám mezi námi Helenu Helčo (nevadí Vám takové oslovení ), těší mě, že tu máme další kolegyni přímo z mateřské školy. Zajímalo by mě, jestli můžete prozradit odkud jste a zda pracujete v běžné MŠ nebo speciální?
Budu se těšit na odezvu

Ahoj děvčata, ano, s tím oslovením jsem naprosto v pohodě- můžeme si tykat? Je mi to příjemnější,Míšo a Bohunko,příp.ostatní? No a jinak pracuji v běžné MŠ, konkrétně: www.mspomnenky.cz Helena

Dobrý večer, zdravím všechny kolegyně, ale dnes, ostatní prominou, zvlášť Helenu.
V klidu jsem si přečetla její "zpověď" v příspěvku, ve kterém se poprvé představuje /ze dne 28.5.09 /- a moc mě oslovila.
Heleno, napsala jste to nádherně, naprosto srozumitelně a pochopitelně jste vysvětlila ten proces, kterým jste prošla a dostala se k dnešnímu postoji. Líp bych to asi nevystihla a je to tak trochu, jako kdybych četla svůj příběh. Možná moje zkušenosti nebyly tak dramatické, protože
s manželem jsme dodnes a problémy našeho syna by se dnes asi vešly pod zkratku ADHD, ale i tak jsem prošla procesem:problémy ve školce i ve škole, povinné návštěvy poraden, nepochopení a neochota učitelek, samé zákazy a příkazy a tresty, "nálepky" - takže ze skupinky dětí se většinou rovnou vytáhl náš syn jako viník - , jeho averze k učení, k učitelkám, následně k autoritám obecně.... I já teď pracuji už léta ve školství, / základní i předškolní speciálka, hlídání autistických dětí / a doufám, že zkušenosti s vlastními dětmi mi pomohly v tom, abych se ke svým svěřencům chovala tak, jak bych bývala tehdy chtěla, aby se učitelky chovaly k mým dětem. A nedělala to, co jsem pociťovala jako nepřijatelné. A samozřejmě, že to všechno ovlivnilo můj životní postoj obecně, i k dospělým, k ostatním lidem, k sobě samé.
Ta zpětná vazba, o které se zmiňujete, je důležitá. Jinak si člověk může sám sobě tak trošku / i podvědomě, ne schválně/ fandit. Pro mě je moc důležité a motivující, když rodiče dětí ocení naši práci tím, že řeknou, jak se děti těší do školy, do školky, jak je vidět pokrok, který v naší třídě udělaly, moc pěkné bylo, když babička našeho žáčka řekla / zajímavé je, že nikoli nám, ale paní ředitelce /, že taktně jednáme i se všemi rodiči. To je to, co mě v práci drží, proč mám pocit, že mám ve školství ještě stále zůstat, přestože "únava materiálu" - zejména psychická únava a bolest zad - a finanční nedocenění téhle náročné práce je stále citelnější.
Tak, to byla zase moje zpověď - důvěra za důvěru, Heleno.
Zdravím vás všechny, Milena K.

Dobrý den, ahoj.
Dovolím si také se krátce představit. Jmenuji se Radka Mašková a pracuji v mateřské škole Alergo v Žatci. Po absolvování SPgŠ v Mostě obor vychovatelství, jsem nastoupila do DDM v Žatci. Vyzkoušela jsem si také práci s postiženými dětmi v ÚSP a práci manažerky v reklamní agentuře. To, že mne oslovila p. ředitelka MŠ a nabídla mi práci beru jako velký zlom. Snad i třesk. Našla jsem to pravé, ořechové avšak vzhledem k mému oboru (vychov.) i další nutnost se dál vzdělávat. V létě 2009 jsem odpromovala na UJEPu v Ústí a jsem velmi ráda, že se mi zase trochu rozšířily "obzory". Byly 3 krásné roky na které moc ráda vzpomínám.
Ve volném čase se věnuji moderování (především dětských akcí, ale i radiční žatecké Dočesné...). Ráda zpívám (za mlada i v místní kapele, pak spolu se svou sestrou s vlastními písničkami), hraji na kytaru, flétnu, klavír. Mám dvě dětičky: 10 letou dcerku Barunku a téměř 15-ti letého syna Martina, skvělého manžela a nyní i fenku hladkosrstého foxteriéra Assy, která je velice temperamentní.
Doufám, že jsem se nepředstavila příliš intimně, ale mám pocit, že ač jsem tu teprve chvíli, cítím se zde jako doma.

Zdravím TĚ, Radko.
Díky, že ses ozvala. Hned je tady veseleji. Ale přiznám se, že jsi mi málem vyrazila dech. Dle Tvé fotky jsem Tě tipovala na max 25-ti letou dívenku. A teď se dozvídám, že máš 15-tiletého syna . Na fotce Ti to moc sluší . Těším se na další Tvé příspěvky a povídání o věcech i nepracovních. Přeji hezký den .

Nesměle se budu snažit představit... učím na ZŠ v malé vesnické škole, nemáme paralelky, ale máme všechny ročníky a MŠ. Dnes jen zkouším, jsem-li již v tomto virtuálním světe, je to poprvé, co něco takového podnikám, neb jsem navštívila Konferenci v Plzni, byla děsně motivační. Ještě nevím, co vše portál umí a jak na něj a nemám zatím odvahu se podělit s informacemi, co umím a neumím já, přiznám se bez mučení, že sociální sítě mne až do čtvrtka děsily, teď to je opravdu na zkoušku a přestože všechna pozvání na Facebook s díky odmítám, do tohoto experimentu jsem se tady přece jen pustila a dobrovolně se tady zaregistrovala , až zjistím jak, pokusím se dát do profilu nějaké informace. Šárka Eisová (taky nevím, jestli mě ten skřítek v PC podepisuje, tak se radši alespoň teď podepíšu sama )