K této otázce mě přivedl blog a komentáře p. Suchoradského a p. Hausenblase.

Přála bych každému žáku, aby zažil alespoň část školní docházky s nadaným učitelem.
Přemýšleli jste někdy nad tím proč jste se vy stali učiteli?
Znám několik kolegů, které k tomuto rozhodnutí přivedli jejich učitelé. A ti určitě museli být nadaní, když dokázali vzdudit touhu po tomto krásném povolání.

V mém případě to bylo podobné. Po střední škole jsem nevěděla přesně, co dál. Tehdy přišla p. učitelka, která mě velmi dobře znala a řekla: " Běž učit, ty se na to hodíš." Dva roky jsem učila bez kvalifikace, pak jsem se definitivně rozhodla a šla studovat. Nelituji. Díky Janě Jana.

Jak to bylo s vámi?

U mě to bylo asi díky tomu, že jsem se ve škole pohybovala díky rodičům i během prázdnin a volna tak nějak pravidelně. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla nebo chtěla dělat něco jiného (dneska jsou chvíle, kdy si říkám, že třeba dolování pařezů by mělo aspoň nějaký efekt )

Zvláštní ale je, jak jsem po nástupu procházela různými předměty .. teď se mi strašně stýská po dějepisu v šestce .. po zeměpisu (kromě osmičky jsem učila všechny, ale srdcovej jsou asi šesťácký obecný a sedmácká Evropa). Dospěla jsem ke své matematice (a pevně doufám, že se v září dostanu konečně po letech do šestky) a k získané informatice (která je pořád jiná a nová, podle toho, které úkoly si pro standartní témata naplánujeme .. zítra zakládáme stránky čtenářského deníku). Překvapivě se mi nestýská po technické výchově .. i když kluci z vesnice, tak šílená kopyta.

A díky DUMům a WIKI a ČLÁNKŮM se mi rozšiřují obzory a říkám si, tohle bych taky jednou třeba mohla a nebo že bych to do tý matiky nějak zašroubovala? ..

Tak já bych mohl přesně opsat to co napsala v prvém odstavci Hanka. V naší rodině to byl samý kantor, kam se jen podíváš. Sraz rodiny byla prodloužená pedagogická rada. Zajímavá tím, že každý její příslušník působil na jiném stupni a typu školy. Od mateřské až po vysokou. O to bylo moje rozhodování těžší, ale také zajímavější a inspirativní.
Chtěl jsem učit na 1. stupni základní školy, ale nakonec jsem kvůli tělocviku, jehož nároky u přímacích zkoušek jsem nemohl naplnit, šel studovat na učitelství na 2. stupni ZŠ. Nikdy jsem toho nelitoval. Jen jsem si dodělal rozšiřujícím studiem (po své 50tce) a z vlastního rozhodnuití speciální pedagogiku, která by měla být povinou náplní studio učitelství jakéhokoliv stupně. A také jsem tak trochu fušoval do informatiky, když nebylo vyhnutí. Ale opravdu ničeho nelituji. Vším čím jsem před svými žáky byl, byl jsem rád...
Přesto se stále vracím ke svému původnímu záměru - učit na 1. stupni a několikrát se mi to na několik hodin do úvazku i podařilo. A byly to ty nejlepší časy, které jsem v kantořině zažil. Docela jsem vám milé kolegyně z 1. stupně záviděl ...

Tak já se taky dostala na 1. stupeň a učila jsem matematiku ve čtyřce a pětce, plus nějaké suplování i níž. Ale došla jsem k závěru, že na to nemám .. hlavně trpělivost. Navíc jsem člověk, který tak nějak potřebuje změnu a upřímně mě strašně ubíjelo nekonečné sčítání, odčítání, násobení a dělení

Souhlasím, že na 1. stupni je trochu volnější tempo, ale já jsem si to zpestřoval těmi nejrůznějšími hrami a soutěžemi, které děti báječně braly a prožívaly. Pak jsem zjistil, že to funguje i na 2. stupni a pokračoval jsem v tom stylu učení i tam.

Já jsem taky z učitelské rodiny. Ale úplně nejdřív jsem chtěla být veterinářkou. Jenže jsem v osmičce nedostala kvůli zdravotním potížím doporučení od lékaře. A jak mi tak maminka říkala: "Buď si čím chceš, jen ne učitelkou." bylo hned jasno. A k fyzice mě nasměrovala učitelka fyziky na gymplu (dnes, když si na to vzpomínám, asi na mě byla trošku zasedlá, když bylo třeba vyřešit nějaký příklad a nikdo k tabuli nechtěl, byla jsem vyvolaná já - moje mmka učila jejího syna - a tak jsem se víc učila a začalo se mi to líbit...).

Já jsem taky s učitelské rodiny a maminky mi říkávala: "Nechoď učit a hlavně ne na základku!" Původně jsem ale chtěla být psycholožkou. Pak jsem ale začala dobrovolničit s dětmi a nějak se to zamotalo.

Tak já v rodině žádné kantory nemám. Mě nejvíce oslovila paní učitelka v první a druhé třídě. Díky ní dnes učím. I se mi podařilo ji zažít jako kolegyni na škole v přírodě a bylo to moc pěkné setkání plné rad a doporučení. Dnes po třech letech na základce učím druhým rokem na střední. A je to možná divné, ale učit mě ještě baví. Sice někdy mě studenti štvou, ale v globále jsem ráda, že jsem učitelkou. A moc ráda chodím sem na portál, protože se tu vždy dozvím něco nového a zajímavého. Hanka

Dobrý den,
ráda bych přispěla svojí troškou do mlýna, pokud nevadí, že ještě neučím,ale pouze se na budoucí povolání připravuji.
Mne ovlivnila učitelka biologie na gymnáziu (p. Hančová) a její nadšení pro vše živé kolem nás. A protože i já jsem "přírodní živočich", řekla jsem si, že chci dělat něco okolo přírody. Později jsem si uvědomila, že mít možnost ovlivnit děti ve vnímání světa okolo nich, mít možnost jim ukázat svět jinýma očima a možná jim i zasít do srdíček lásku k přírodě, je vlastně něco co by bylo strašně príma. Tak třeba se mi můj plán jednou poštěstí uskutečnit

Proč
Já si vůbec nepamatuji, kdy jsem se pro toto povolání rozhodla nějak jsem se s ním našla
Když jsem se hlásila na SPgŠ jako druhou školu jsem měla obchodní akademii a doufala jsem, že se dostanu na tu školu, kde se dělají přijímačky z hudebky a tělocviku, protože to mě baví
A dostala jsem se
během praxí na střední škole jsme prošli MŠ, družinou a speciálním zařízením
a říkala jsem si, že hlavně nechci dělat ve školce, protože tam je to nejtěžší (snadná dedukce středoškolského lenocha)
široko daleko v naší rodině žádný učitel nebyl
Po střední jsem se nehlásila na VŠ a tak jsem se poohlížela po práci a první šance se naskytla jako zástup za nemocnou paní učitelku (pouze na měsíc) v běžné MŠ a teď mi dochází, že asi tehdy jsem se rozhodla pro učitelské povolání . . .