Jeden z dotazů, který vznikl v dílně Síť na regionálním setkání koordinátorů byl:
Disproporce RVP ZV x G v povinnosti učiva.
Odpověď:
Odpověď není úplně jednoduchá, ale celá situace je výsledkem dlouhodobého procesu tvorby vzdělávacích programů a následně RVP i aktivního vstupování učitelů (asociací učitelů) do jejich tvorby.
Je třeba začít situací, která se v ČR vytvářela v 90. letech minulého století. Tehdy se především v základním vzdělávání dynamicky rozvíjel pohled na vzdělávací obsah a na pedagogickou autonomii při stanovování vzdělávacího obsahu. Od jednotných učebních osnov se přešlo ke třem základním vzdělávacím programům (Obecná škola, Základní škola, Národní škola: 1994 – 1997), které se částečně lišily v učebních plánech i v obsahu jednotlivých předmětů. Učivo bylo povinné, ale pokynem MŠMT se školám umožňovalo obměnit (upravit) vzdělávací obsah až z 30 %. Vzdělávací program „Základní škola“ vymezoval nově kategorii „Co by měl žák umět“, jakousi první podobu výstupů ze vzdělávání. Asociace učitelů dále volaly po větší volnosti při rozhodování o obsahu učiva.
Ještě první tři verze RVP ZV počítaly s povinným učivem, ale stále více sílily hlasy, které měly podporu ve VÚP, na MŠMT i v pedagogické veřejnosti a které připomínaly, že stanovování povinného učiva ve chvíli, kdy jsou povinné očekávané výstupy, je svazující. Každý učitel musí vést žáky k naplnění výstupů, ať už za pomoci shodného nebo někdy odlišného učiva. Ve čtvrté verzi RVP ZV (2005) bylo navrženo, aby byl vzdělávací obsah na úrovni RVP ZV pouze doporučený a závazným se stal až na úrovni ŠVP, kdy si jej učitelé rozpracují, doplní, pospojují, podle podmínek využijí či nevyužijí atd. Tento model byl také schválen představiteli MŠMT.
Trvorba RVP G, která se z větší části odbývala až po schválení RVP ZV, byla výše popsanou situací významně ovlivněna. Intenzivně se diskutovalo o tom, zda bude učivo i na G pouze doporučené. Zde však převládla obava, že doporučený charakter učiva nebude zajišťovat dostatečnou připravenost absolventů G k maturitě, ani srovnatelnost jejich úrovně. Svou úlohu zde sehrál i výrazný tlak některých profesních sdružení jako „Jednoty matematiků a fyziků ČR“, „Asociace učitelů dějepisu“ aj. Nakloněni myšlence povinného učiva byli i hlavní koordinátoři tvorby RVP G (ve VÚP), zástupci MŠMT i škol. Logicky tato situace dospěla k návrhu povinných výstupů i povinného učiva v RVP G a k jejich schválení.
Rozdíl ve vymezení učiva v RVP ZV a RVP G, který vypadá na první pohled nelogicky, má tedy své opodstatnění (viz výše) a není většinou chápán jako zásadně rozporný.
Jistě se k této problematice budou VÚP, MŠMT i učitelé vracet za několik let při předpokládaných revizích RVP. Zda se něco změní, je ale otázka. Pro změnu v RVP ZV nebude moc chuti, protože vymezení „doporučeného“ učiva nepřineslo zásadní problém, spíše se zřejmě půjde cestou zpřesňování výstupů. Také u RVP G se budou především zpřesňovat očekávané výstupy. Změna závaznosti učiva na učivo doporučené ale bude obtížná především proto, že ani žádný jiný RVP pro střední vzdělávání nemá učivo doporučené a jistá konzervativnost na středním stupni vzdělávání bude stále ještě silná.
[/b][/b]

Další názor, který jsem slyšela od zkušeného pedagoga byl, že na ZŠ jsou prostě všechny děti bez výběru, takže je důležitý prostor pro manevrování podle situace. Na gymnáziích je již výběr žáků, kteří se připravují k maturitě.