K této otázce mě inspiroval Karel Rýdl, který docela polemizuje s tím, co se vlastně má označovat jako alternativní škola: Alternativní totiž může být jakákoliv škola nebo hnutí vůči jinému hnutí nebo škole. Vždy záleží jen aspektech, přístupech a kritériích, která zvolíme, zda jsou určující nebo ne.

Existují samozřejmě definice, např.:
Karel Rýdl (v Učitelských listech 6/2001-2002) píše:
Z užšího hlediska se jedná jen o ty školy, které byly označovány pojmem "alternativní" od 70. let minulého století, v období nespokojenosti veřejnosti s obsahem a organizací veřejného školství a zakládání škol podle představ určitých skupin veřejnosti. Z tohoto hlediska hrál prioritní roli jen a jen pedagogický přístup. Alternativní školy jsou potom ty, které pracují na základě partnerského přístupu k dětem a respektu k jejich individuálním potřebám.

Pedagogický slovník Průchy, Walterové, Mareše (Portál, 1998) uvádí:
Alternativní škola je obecný termín pokrývající všechny druhy škol (soukromé i státní, resp. veřejné), které mají jeden podstatný rys; odlišují se od hlavního proudu standardních (běžných, normálních) škol určité vzdělávací soustavy. Odlišnost může spočívat ve specifičnosti obsahu vzdělávání, organizace výuky, hodnocení vzdělávacích výsledků žáka aj. Pojem alternativní škola nelze tedy vztahovat pouze k soukromým školám, resp. k typu zřizovatele školy, protože nestandardní mohou být i některé školy státní.

Jak vnímáte tento pojem vy? Souhlasíte s těmito vyjádřeními, nebo byste alternativní školu vymezili ještě jinak? A co podle vás ve vyjádření chybí?

Dobrý den, souhlasím více s druhou definicí, respektive jí víc rozumím Musí to být povznášející pocit, když si ředitel či učitel řekne "Naše škola je alternativní." Alespoň já osobně to považuji za hodně cenné. Kámen urazu však podle mne je v tom, že takové snahy stroskotají na konkrétních lidech. Když chceme vyučovat alternativné, být alternativní, tak to musí chápat a musí se o to snažit všichni učitelé na škole. Ne jeden. Nikoho nedonutíme, aby odbočil ze starých kolejí. Je to težké.
No a kde je vlastně ten zlom? Kdy nastane čas, že si můžeme říci, ano, jsme alternativní škola? Máte nějaké konkrétní zkušenosti?

Zdravím Petru i ostatní.
Mluvíte mi, Petro, z duše. Když jsme rozjížděli projekt "Zdravá MŠ", počitali jsme také s alternativním ( jiným ) způsobem práce. Ale kámen úrazu je opravdu v lidech. Někdo se hold nepředělá a nepředělá... No nazdar. Jestli se tohle dostane dál...

A co kdybychom tedy zkusili dát dohromady vlastní text, jak rozumíme pojmu Alternativní škola, a vložili jej pak do wiki-pedagogického lexikonu? (Viz zde).
V textu nemusí být jen definice, naopak, může to být volné vyjádření toho, co pod pojmem rozumíme, můžeme přidat zajímavé odkazy, citace apod.

Jak tento pojem chápete?

Zkusme přidávat, co nás napadne, a postupně toto heslo tvořit

Když se řekne alternativní škola, tak člověka hned napadne, že se prostě odlišuje od běžné školy. Ale co je běžná škola? A co alternativní? Není tento pojem dneska trošku rozmlžený? Za alternativní se vydává kdeco. Oprávněně? Je rozdíl v metodách výuky, ve strukturaci učiva, v hodnocení žáků, v přístupu učitelů...? Nejde to uplatňovat i na běžné škole? Jsou alternativní jen ty pedagogické směry, které najdeme např. zde: http://alternativy.webpark.cz/?

Tak vlastně jaké rysy musí vzdělávací program, potažmo škola mít, abychom o něm (o ní) řekli, že je alternativní?

Zkusme zde navršit každý nějaký rys, který považujeme za znak alternativní školy/alternativního vzdělávacího programu

Zdravím všechny diskutující.
Alternativní vnímám jako "odlišný od hlavního proudu". Takže učitel může používat alternativní metody ve výuce. Ve chvíli, kdy tyto metody používá převládající většina učitelů na škole, bych byla ochotna mluvit o alternativní škole.

Problémem je (a už to tu zaznělo), že většinou se jedná o aktivitu buď vedení nebo malé skupinky aktivistů. A i když si tato škola dá do názvu "alternativní", já ji za takovou nepovažuji.

Další nejasnost vidím v tom, že pokud je metoda zajímavá a funguje, začne ji používat většina učitelské veřejnosti. Pak ale jaksi ztratí svou "alternativitu", protože bude běžná. Co s tím?

V současnosti, kdy mnozí učitelé rádi experimentují, bych považovala za alternativní školu takovou, která:

• má pouze malý počet žáků ve třídě, tzv. rodinného typu;
• využívá skupinové a projektové výuky jako základní výukové metody;
• valná část vyučování probíhá prakticky (pokusy, exkurze apod.), takže ve třídě nejsou nutné lavice a židle seřazené do oddělení.

Možná, že je má představa naivní, ale nějaké to "mezi" a "napůl" já neberu.

Pavlíno, Tebou popsané body splňujeme, ale fakt nejsme alternativní - jen normální málotřídka.( I když projekty u nás stěžejní nejsou - jen 2 -3 dny integrované výuky do měsíce + jiné "hrátky".) Ale vážně, ted bych se držela toho, že kdo se odlišuje od hlavního proudu...Protože to ostatní výše popsané bychom měli přece dělat všichni podle ŠVP, ne? Nicméně - to "napůl" ve výuce, je myslím dost cenné. Ráda se inspiruji tím, co pro mé žáky může být užitečné, ale moc nerada bych se nechala svázat nějakým směrem, kde budu muset bez výjimky přijmout vše.

Ahoj Pavlíno!
Rád bych věděl co jsou "používat alternativní metody ve výuce". Domnívám se, že na úrovni metod nemůžeme hovořit o alternativní výuce. To bych si nechal až na úroveň výukových strategií, nebo spíše filosofie školy.

Tak to tedy otočíme: Co je to hlavní proud? Jaké znaky má škola v hlavním proudu?



Ahoj Jendo,
zapomněla jsem, že se mají rozlišovat "metody" a "strategie" (ještě s tím mám pořád prolbémy a vidím to ve výuce jako synonyma).

Myslím, že máme přesnější termíny než označení "alternativní".

Třeba "reformní školy" (školy budované na refromních myšlenkách, které se negativně vymezovaly k herbartovským školám - pragmatické školy Johna Deweye v USA na konci 19. století, pedagogika Montessori, waldorfské školy, freinetovské školy atd. na začátku 20. století). Dodnes tyto systémy existují a v ČR jsou stále alternativou, protože mohly vznikat až pro roce 1989, není jich mnoho a nemají na růžích ustláno...

Pak jsou tu "inovativní školy", což jsou školy, které se snaží cíleně zlepšovat. Sem bych zařadil programy Začít spolu, Kritické myšlení, Zdravá škola atd.

A co je ten hlavní proud, ke kterému jsou uvedené školy alternativou? Jsou to školy, kde učitelé nevědí, co přesně dělají a proč. Chodí do školy do práce a každý si učí po svém, bez ohledu na to, co dělá jeho kolega... Výsledky tohoto hlavního proudu dobře popisují šetření PISA a TIMSS...