Klára Soldánová píše:
Krásný den!
Profesně mě problematika AAK také zajímá. Ráda bych se zajímala o příspěvek paní Ireny - moc by mě zajímalo využití Makatonu u dětí s mentálním postižením. Jak jej děti přijaly, jak bylo obtížné je tento komunikační systém naučit? Užívají jej v běžné komunikaci i doma, nebo jen ve škole?
A všeobecně "do placu" - Jak přijímají AAK rodiče? Máte problémy je přesvědčit, že dítěti pomohou?
Těším se na vaše odpovědi
Klára
Nezodpověděla, omlouvám se, opět já. Děti je přijímají velmi dobře. Je to způsob komunikace snadný a srozumitelný. Umožňuje jim ukázat co chtějí a kdy chtějí, odstraňuje tím komunikační bariéru a to se samozřejmě dětem líbí. Když se jim podaří gestem dosáhnout toho, čeho chtějí, tak si znak velmi rychle zapamatují. U většiny mentálně postiženích je to jediná forma jejich komunikace. I kvadruparetici používají znaky. Samozřejmě, že nejsou schopny motoricky většinu znaků dobře zvládnout, ale to vůbec není podstatné, podstatu pochopíme.
Používa jí ho i doma. Samozřejmě také závisí na spolupráci rodičů. Rodiče nepřesvědčujeme. Nejprve ve škole s dítětem pracujeme, naučíme pár základních znaků a pak při osobní schůzce ukážeme rodičům, jak to jejich dítě krásně zvládá, jak si dokáže samo říct-ukázat, že chce na WC, jíst nebo pít, pozdravit. Rodiče bývají překvapeni, co jejich dítě zvládne. Takže dítě může "makatovat" i doma, rodina ví, co chce říct.
Znak je natoli jednoduchý, že i studenti při odborných praxích se základní znaky naučí.
Příjemný den
Irka