Ono je to těžké - jak integrovat, když nejsou znalosti a dovednosti? Nejprve je třeba děti naučit pracovat s textovým editorem, pak po nich chtít referáty. Nejprve je třeba ukázat tvorbu prezentací, pak je vyzývat k vytupování před ostatními nebo publikovat své "objevy" na třídním blogu.
A to je tak trochu začarovaný kruh. Jak a kdy naučit, když je k dispozici jen omezený počet hodin?

Není více prostoru (a dovedností) pro integraci na 2. stupni?

Nevím, možná by to ale šlo nějak do předmětů rozdělit - já teď s páťáky pracuji na etwinningovém projektu v rámci výuky aj a musím je učit úplně všemu - pracovat s wordem, uložit ho, nahrát na web, otevřít, upravit, uložit. Dál máme v plánu prezentaci - vůbec nevědí, co je to powerpoint, natož jak se s ním pracuje ... Jsem na to sama. Kdyby se části těch dovedností práce s texťákem apod učily v různých předmětech, měla bych to snažší a nezabralo by mi to teď tolik času.

A to bude asi důvod, proč podobné akce odrazují učitele, kteří by možná do toho šli (a týká se to i 2. stupně).

Bylo by možné vytvořit nějaký akceptovatelný návod, jak postupovat v případě, že chceme zařazovat techniku do jiných předmětů než je ICT?

Dovedu si představit, že se víc zaměříme na prezentace a ustoupíme od "textových" referátů. Co vy na to?

Mé odůvodnění:

• prezentace pracují s textem i obrázkem (a ničeho není příliš);
• podporujeme tak vystupování žáka na veřejnosti smysluplněji, než když ho nutíme stát před třídou s papírem a povídat (to je podle mne už zastaralé);
• prezentace (i třeba referátu) je pro spolužáky přínosnější a atraktivnější.

V prvé řadě je potřeba naučit žáky psát na počítači. Myslím si, že v předmětu Člověk a jeho svět jsou veliké rezervy. Často se tam učí to, co žáci dávno vědí. Nemyslíte?
A umí to ti učitelé, kteří by to měli žáky učit ve svých předmětech? Podívejme se jen na prezentace na DUMech, například.

Od informatiků většinou slyším vždy totéž - nejprve je třeba naučit pracovat s počítačem, a pak se dá něco dělat. Ale to je špatně!
Od počátku je třeba žákům předkládat záměr, že umět pracovat na počítači není jen hraní. Že je třeba ovládat textový editor, protože je to nutné k tvorbě kvalitního životopisu, že se bez znalosti tvorby prezentace neobejdou v konkurzu na dobré místo apod. A přesně na podobných dokumentech je třeba ty věci od začátku (nebo ještě dříve) učit. Ideální je se v rámci ŠVP domluvit a zadávat úkoly mezipředmětově.

Jsem si plně vědom, že v situaci, kdy chybí zastřešující koncepční vedení a učitelé jsou odkázáni sami na sebe, je to téměř nemožné. Ano, přecenil jsem se - nejsem schopen přesvědčit ty, kteří opravdu nechtějí. Ty jsem v duchu odepsal!

Kde by se mohli inspirovat učitelé, kteří by přeci jen chtěli na I. stupni informatiku integrovat do různých předmětů a výukových témat a nechtěli by nejprve "učit žáky pracovat na počítači"?

Informatiku jsme do učebního plánu 1. stupně zařadili právě pro to, aby děti co nejdříve získaly dovednosti, které budou ve vyšších ročnících moci použít i v dalších předmětech - učit textový editor, tabulky a prezentace a další až ve vyšších ročních je opravdu už pozdě. A vím, že najít časový prostor v jiném předmětu, je dost obtížné.



Souhlasím a konám. A děti mají radost, že mohou materiál vyrobený při informatice použít jinde.

Milá Hanko,
jste jednou z mála příkladných učitelek, které bychom všichni chtěli mít ve své škole (a potřebovali). Jestliže učitel nepovažuje za nutné pracovat s počítačem sám, těžko to bude vyžadovat od svých žáků.

S tím souvisí i otázka: Kdo má na 1. stupni informatiku učit?

Vidím zde významnou paralelu s výukou cizího jazyka na 1. stupni, nemyslíte?

Osobně si nemyslím, že informatiku na I. stupni musí nutně učit informatik .. stačil by člověk s dostatečně silnými základy ovládání počítače a pokročilý uživatel se znalostí kancelářského balíku, který by nenapáchal škody ve smyslu, že by děti získaly špatné návyky, které by bylo později třeba přeučovat a odbourávat.
Ideální stav by byl, kdyby takovým člověkem byla třídní učitelka, která by si automaticky mohla propojovat informatiku s ostatními předměty.

Myslím, že jsme nějak přeskočili tuto dost podnětnou otázku, tak se k ní vracím.
A hned se musím přiznat, že odpověď neznám. Nejjednodušší by se mi zdálo, kdyby fungovala spolupráce mezi učiteli na škole - pravidelné schůzky, předávání zkušeností, sdílení nápadů, spolupráce.
Budu se zase opakovat, ale když si zvyknete na pravidelná setkávání (psala jsem v blogu), nic není nemožné a krůček po krůčku lze dosáhnout na netušené mety. Věřte mi.