Můj názor není úplný a postupně krystalizuje.
Nechci nikoho strašit, ale:
zjišťuji, že napsat pěkný ŠVP bylo vlastně celkem "snadné" - když se nedařilo nějaké kolegy přesvědčit, udělala se práce za ně nebo se "trošku zvýšil hlas" a ŠVP byl po dvou letech na světě. (Tehdy jsme to vnímali jako cíl šíleně dlouhého běhu - DVA ROKY, HRŮZA !!! ...) Netušili jsme, co je před námi.
Podstatné na celém procesu není mít promyšlený školní vzdělávací program, ale mít funkční školní vzdělávací program. Věci, které jsou krásné ale nedají se realizovat (nejsou lidi, není materiál, chybí nadšení, neumíme to ...) se musí buď přepracovat, nebo vyhodit - máme toho u nás ve škole celkem dost. Navíc, i když jsou lidi, je materiál, je nadšení, umíme to ... prostě celý cyklus studia musí proběhnout, abychom viděli v reálu to, co je na papíře. Ono se někdy ukáže, že ty vynikající nápady nejsou tak vynikající a naopak, že některé nesmysly zase taková nesmysly nebyly.
Koordinátor je od toho, aby dokázal své kolegy do těchto oprav, úprav, změn, předělávek pořád dokola motivovat a přemlouvat. (Osobně si nejsem jistý, jestli mi to jde
) Tato práce je obtížnější než psaní ŠVP.Proto koordinátoři prostě musí mít podporu vedení školy (a to ohodnocení by se taky slušelo), ale nejen to, musí mít možnost odměnit pracovité kolegy, kteří to táhnou s ním.