Zdravím pánové a všichni ostatní, kteří se snad přidají!
Asi trochu souhlasím s tím, co zde popisujete. Je těžké něco měnit, když klima na škole jednoznačně vypovídá o tom, že se změny neočekávají, popř. dokonce nejsou vítány.
Souhlasím s tím, že propagace reformy a získání ředitelů škol pro reformu nebylo zrovna nejšťastnějším způsobem řešeno. Jak může ředitel, který nevěří procesu potom získat pro něco své učitele? I kdyby mluvil, jak chtěl, zadával úkoly naprosto ideálně, lidé ve škole stejně neuvěří, pokud koná jinak. A to znám z praxe i případy, kdy se otevřeně činnost, kterou mají učitelé vykonávat kritizuje jako činnost k ničemu. Jak to má potom vypadat?
Na druhou stranu, jako historik, musím konstatovat, že žádná změna ( k lepšímu) se nikdy neuskutečnila (s výjimkou osvícenských absolutistů) shora. Kvalitativní změny ve společnosti vždy šly od jednotlivců a skupin jednotlivců, nadšenců, kteří se nebáli. Dnes máme zákonný rámec na uskutečňování reformy, a tak nám nic nebrání, abychom trvali na směru, který reforma ukazuje, ať už máme ŠVP v současné době formální nebo ne.
V praxi, pokud budeme důslední, se nakonec stejně ukáže, že se k něčemu musíme vrátit, něco předělat, něco přehodnotit..., takže nesmíme se vzdávat naděje. Podmínky máme, musíme je jen umět využít. Já tomu říkám osobní zodpovědnost - každý za svůj kousek práce. To musí fungovat! Jen nesmíme tomu formalismu uhýbat!
Hezký den!
Andrea