Dobrý den,
byť mám teď od učení krátkou přestávku, zaujala mě vaše diskuze k učebnicím AJ na prvním stupni. Vyučovala jsem AJ na ZŠ 6 let (od 1. do 9. třídy, velká sídlištní škola), vyzkoušela různé učebnice (vedle těch, které se u nás ve škole používaly standardně), ale zatím jsem nenašla učebnici, která by mi úplně vyhovovala.
Ve 3. třídě se u nás používal
Chatterbox, později jsem zařazovala i
Chit Chat, od 4. třídy
Project. Učebnici zapůjčila každému žákovi škola, pracovní sešity si děti kupovaly.
Chatterbox/
Chit Chat mi docela vyhovoval – komiksové příběhy, písničky, hry i ostatní činnosti žáky většinou bavily, témata jednotlivých lekcí se dala dobře doplnit dalšími aktivitami, na jednotlivé tematické celky bylo dost času a (do určité míry) bylo možné zařadit je v libovolném pořadí.
S učebnicí
Project jsem pracovala nerada, zvlášť první díl mi připadal tak trochu za trest
. Podle mě
Project zbytečně akcentuje gramatické struktury a neosahuje dostatek vhodných poslechových aktivit a textů. Je sice na učiteli, aby s ohledem na cíle, kterých chce dosáhnout, a s přihlédnutím ke schopnostem, věku a zájmům žáků vybral, čemu se v učebnici bude věnovat více, čemu okrajově, co případně zcela vypustí, ale když v učebnici převažují aktivity k „vypuštění“, začíná být tak trochu zbytečná. Proto jsem učebnici po nějaké době upozadila a používala hlavně různé doplňkové materiály: z internetu – myslím, že my angličtináři máme výhodu, že je opravdu z čeho vybírat; vlastní pracovní listy, materiály kolegů – sdíleli jsme je podobně, jako se materiály dají sdílet tady na portálu, limity na kopírování byly štědré – velké plus. Také jsme měli dobře vybavený kabinet (díky grantovým prostředkům) a k dispozici v některých třídách interaktivní tabuli.
Velmi se mi osvědčilo pracovat s materiály z
British Council – Learn English Kids (
http://learnenglishkids.britishcouncil.org/en), kde je spousta poslechových aktivit (pohádky, písničky, básničky) a tematicky zaměřených pracovních listů. Děti si oblíbily nejen některé melodie, ale především vtipné animace písniček a pohádek z těchto stránek. Řada z nich je navštěvovala i doma – jen tak, protože je to bavilo. Skvělé mi také připadaly knížky z řady
Oxford Reading Tree (
http://www.oup.com/oxed/primary/oxfordreadingtree) – obyčejné i neuvěřitelné příhody jedné rodiny (děti se těšily na každý nový příběh, na to, co se tentokrát stane jejich oblíbeným hrdinům), opakující se klíčová slova, přirozený jazyk pro vyprávění (minulý čas), úžasné ilustrace. K tomu další doplňující materiály – prstoví maňásci, obrázkové karty, pracovní listy (kopírovatelné) apod. Jediná nevýhoda – není to levná záležitost, když chcete mít kompletní řadu příběhů pro všechny úrovně a v množství, které by bylo dostatečné i pro větší skupinu dětí. Četli jsme je s žáky od 1. do 5. třídy, některé z pokročilejších úrovní dokonce ještě i v 6. či 7. třídě.
Dovedu si představit výuku AJ na prvním stupni i zcela bez učebnice a pracovního sešitu, zejména v případě, pokud škola disponuje dostatečným množstvím různých učebních materiálů a pomůcek a není problém s kopírováním. Možná by to bylo hodně náročné na přípravu, určitě by to vyžadovalo pochopení a podporu ze strany vedení školy i ostatních kolegů, ale především by bylo nutné takový záměr dobře vysvětlit rodičům, informovat je pravidelně a ještě intenzivněji o tom, co si žáci v hodinách za určité období osvojili, jak se jim daří naplňovat očekávané výstupy. Některým rodičům by tento přístup nemusel vyhovovat, mohli by mít obavu, že žáci bez učebnice ztratí návaznost, že nebudou moci společně s dětmi procvičovat jazyk i doma.
Máte někdo zkušenost se školou, na které se učebnice nepoužívají?